Notice: Undefined variable: uvodemactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 76

Notice: Undefined variable: ruzneactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 78

Notice: Undefined variable: dejepravaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 79

Notice: Undefined variable: kazaniactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 80

Notice: Undefined variable: sboractive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 81

Notice: Undefined variable: mapaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 84
Nesebrané spisy M. Janeby — Knihy

Přeskoč menu a přejdi přímo na text

Nesebrané spisy M. Janeby – Knihy


Úvodem Knihy Různé Kázání Sbor Mapa webu


Knihy


Ve stínu kostela aneb s humorem i do kostela

13) Všeobecné

  1. Franto, ty jsi nebyl včera v kostele. Ne nebyl, já jsem spal doma.
  2. Muž ve zpovědnici vyznává své hříchy. Zmiňuje také, že své tchyni řekl, co si o ní myslí. Kněz ho ale napomenul: Synu, teď mluvíme o tvých hříších, ne o tvých hrdinských činech.
  3. Dívka ve zpovědnici vyznává své hříchy. Přiznává se i k hříchu marnivosti: Často stojím před zrcadlem a dívám se, jak jsem krásná. Kněz ji smutně upozornil: Dcero, to není hřích, to je omyl.
  4. Autodopravce. V dobách, kdy ještě neměl auto každý nebo aspoň kde kdo, měl jeden evangelík auto a dělal podle potřeby taxikáře. Jednou před vánocemi byl požádán jednou evangelickou rodinou o dopravu dědečka z nemocnice, doktoři ho posílají domů umřít. Zajel tedy do nemocnice a staříčka naložil. Ten seděl na zadním sedadle, kymácel se, byl bledý a slabý. Když se blížili k domovu, staříček se svalil mrtev na sedadlo. Dojeli tedy na místo určení. Vynesli dědu z auta do světnice. Zeptali se, co budou dlužní. Dostali odpověď: Běžně beru tolik a tolik. Ale když šlo o mrtvolu, tak to bude dvojnásobek. V tom okamžiku se zvedl staříček z postele, vyskočil na své nohy, mával rukama a náramně se rozčiloval: ty darebáku. Já jsem myslel, že za mrtvolu vezmeš méně. A ty to takhle předražuješ. Staříček pak žili ještě řadu dalších let. Rád si povykládal s lidmi a vždycky přidal jako koření zmínku o tom, jak vyzrál na teho hlúpého taxikářa.
  5. Jedna paní chodívala pozdě v noci z odpolední směny kolem hřbitova. Vždy s bušícím srdcem. Jednou se k ní přidal u hřbitova neznámý pán, šel stejným směrem. Paní se mu svěřila se svými obavami a vyjádřila potěšení, že dnes nemusí jít sama. Pán ji uklidnil: Paní, nic si z toho nedělejte, já jsem se také bál chodit kolem hřbitova, když jsem byl ještě živý.
  6. Do nebeské brány přichází opravář televisorů. Hned se energicky obrací na sv. Petra: Proč tu mám být tak mladý? Mám teprve 36 let. Petr na to: Nerozčiluj se, naúčtoval sis tolik hodin, že ti to vychází na 95 let.
  7. Ráno po svatbě v Káni Galilejské mají všichni pořádnou opici. Není ani kapka vody. Ježíš se nabízí, že jim vodu obstará. Ale je odmítnut: Ježíši, ty raději ne. Těch 6 štoudví už je vypito a víc nezvládneme.
  8. Křesťansky laskavý pán dal sluhovi peníze se slovy: Kup mi buřta a housku, a sobě kup také. Za chvíli se sluha vrátil, ukusuje buřt a housku, odevzdává zpět část peněz: Měli poslední, na pána už nezbylo.
  9. Bratře, včera při shromáždění jsi nám chyběl. To jsem rád, že jsem vám chyběl. Horší by bylo, kdybych vám nechyběl nebo dokonce přebýval.
  10. V jednom malém sborečku jednou v neděli přišlo na bohoslužby mimořádně malinko babiček. Dokonce nepřišel ani varhaník. Farář se zeptal kostelníka: A kdo vlastně bude dneska hrát? Kostelník hbitě odpověděl: Vy to, pane faráři nevíte? No přece Švédsko a Kanada.
  11. Nebe a peklo. Spravedlivý se hrne do nebe. Svatý Petr mu ale u brány navrhuje: Než pro tebe všechno řádně připravíme, tak tě pošleme na exkursi do pekla. Spravedlivý se prochází peklem, všude samá tlačenice, lidé se mačkají a šlapou si na nohy. přišel i do jídelny. Jídlo nádherně vonělo, bylo ho dost ve velkých kotlích. Jen ti lidé do sebe vráželi, takže se pro hluk a mačkanici nedalo klidně těch dobrot najíst. Když se spravedlivý dostal do nebe, mohl si odpočinout v klidném prostředí. Jen k jídlu dostal jogurt a rohlík. Ráno, v poledne, i večer. Za několik dní mu ta jednotvárnost začala vadit, a tak si zašel stěžovat ke svatému Petrovi. Ten mu to vysvětlil: pro jednoho se nevyplatí vařit.
  12. Všichni zhřešili. V jednom sboru varhaník s oblibou pravidelně chodíval na bohoslužby minutu po začátku bohoslužeb. Neměl nic proti farářovi, ani proti Pánu Bohu , byla to jeho nátura. Ani železnicím nebyl ochoten věnovat nějakou tu minutu zbytečně, a tak chodíval na vlak pünktlich. Jednou se zdržel neplánovaně na přechodu, dorazil na nádraží s minutovým zpožděním. Protože vlak jel na čas, náš varhaník ho ještě zahlédl. I jal se naříkat a bědovat, že mu chyběla jen jedna minuta. Jeho farář, který právě byl v čekárně a čekal na vlak opačným směrem, ho uklidňoval: Bratře Vondráčku, vy kvůli jedné minutě naříkáte, jako by to byla celá hodina.
  13. Typická evangelická zbožnost. Zbožná dáma přijde do obchodu a požaduje mluvícího papouška. Mluvících papoušků na prodej je dost, ale na její zbožné gusto mluví papoušci značně neslušně a nevhodně. Když majitel obchodu zjistil zbožné požadavky dámy, odvedl ji do zadní místnosti se slovy: Mám tady jednoho papouška, který by vám mohl vyhovovat. Mám ho bokem od ostatních, aby neupadl do pokušení a bokem od běžných kupujících, kteří dají přednost běžným mluvícím bezbožným papouškům. toto zboží je ale o sto dolarů dražší. Dáma horlivě souhlasí, ale chce si papouška hned vyzkoušet. Na každé nožičce má provázek. Majitel obchodu informuje: Když zatáhnete za provázek na pravé noze, odříká papoušek desatero božích přikázání. Když zatáhnete za provázek na levé nožičce, odříká papoušek žalm 23. Paní tedy zatáhla za pravý provázek. Papoušek bezchybně odříkal desatero. Zatáhla za levý provázek, papoušek perfektně odříkal žalm 23. Pak se paní ještě zeptala: A co když zatáhnu za oba provázky najednou? Obchodník zneklidněl: Paní, to jsme nikdy nezkoušeli. Paní tedy zatáhla za oba provázky a papoušek spustil: Ty babo blbá, to si myslíš, že si před tebou sednu na prdel? Inu, papouch se nezapře.
  14. Prognostik. Jan Kalvin byl velmi prozíravý, když se tvrdě stavěl proti obrazům v kostelích. Velmi pomohl reformovaným evangelíkům na sklonku 20. století: v jejich kostelích není prakticky co ukrást.
  15. Na jakési recepci sedí jedna dáma mezi rabínem a arcibiskupem. Chce na sebe upozornit usilovným žvatlavým povídáním. Ani jeden z pánů však není zvědavý na její značně prostoduché žvatlání. Nakonec dáma prohlásí: Pánové, já si připadám, jako že sedím mezi Starým a Novým zákonem. Arcibiskup s úsměvem odpověděl: A víte, že mezi Starým a Novým zákonem je prázdný list?
  16. Největší vtip: Bratří myslí na druhé.
  17. Zbožní králíci. Farář na venkovském sboru horko těžko sháněl každoročně někoho, kdo by posekl a odvezl trávu z farské zahrady. Každý rok znovu a znova. Jeden rok zase jeden člen sboru kosil trávu, na seno, jako všichni před ním, až když posekal lepší trávu na jiných zahradách. nakonec došlo i na přerostlou a nekvalitní církevní trávu s tím, že to stěží bude na stlaní pro jeho králíky. Další rok se dotyčný ale o farskou trávu hlásil sám s tímto zdůvodněním: Ti moji králíci, potvory, nechtěli pěkné a jemné seno z mladé travičky, ale žraly nejraději mizernou a tvrdou trávu z fary. Inu, i zbožný králík ví, co je dobré. Hlodavec se nezapře.
  18. Pověra. Paní Nováková, já se bojím.Já jsem dneska rozbila zrcadlo. Je to pravda, že budu mít 7 roků neštěstí? Ale sousedko, to vůbec nemusí být pravda. Já jsem znala také jednu paní, ta také rozbila zrcadlo a neměla 7 roků neštěstí, protože ji za týden přejel autobus.
  19. Kouření. Kdyby Pán Bůh chtěl, aby člověk kouřil, tak by mu stvořil komín.
  20. Nebe. Janek smlúvá se svatým Petrem u nebeskej brány: sice sem hřešil, ale občas sem udělal aj cosi dobrého. Lhal sem, ale nekdy sem řek aj pravdu. Cosi sem nekdy aj ukrad, ale aj sem nekoho podaroval. Záviděl sem, ale aj sem měl nekteré ludi upřímně rád. Podváďal sem, ale nekdy sen dál aj nejakú tu almužnu žebrákovi a bezdomovcovi. Chlastal sem, ale nekdy sem sa hospodě aj vyhnul. Boha sem nekdy neposlúchal, ale nekdy aj po troše. Když to tak sečteme, pro a proti, sme si kvit. Je to vyrovnané. Petr odpověděl: Budu stručný: Bůh tě stvořil, čert tě vem. Je to také vyrovnané.
  21. Církevní ekonom: Můžeme si koupit kožich, protože ušetříme na rukavicích, které nekoupíme.
  22. Pomluvy. Nerad pomlouvám, jako můj kolega.
  23. Anekdota na odlehčení. Včera jsem založil církevně-rodinné kvarteto. Kolik vás je? Tři. A kdopak? Já a brácha. Ty máš bráchu? Ne.
  24. Vývěska u kostela zvala na nedělní odpoledne k poslechu přednášky s přitažlivým tématem: Co je peklo? Nějaký vtipálek k tomu připsal: Mrznout ve studeném kostele.
    Jiná verze: Ten vtipálek připsal: Poslouchat zdejšího varhaníka.
    Ještě jiná verze: Vidět a slyšet vašeho faráře na kazatelně.
  25. Hrátky s ďáblem. Dvě mladičké horlivé sestřičky ze sboru si daly scuka v neděli odpoledne v kavárně, aby si trochu splkly. Popíjely dobrou kávu a pojídaly zmrzlinový pohár a ládovaly do sebe velký kus dortu. Důvodem setkání bylo sesterské splknutí si a poplkání si. Začaly dopoledním kázáním v kostele. Podrobili faráře zdrcující kritice. Pořádně nerozumí bibli a navíc byl dnes jistě indisponován. Kdoví, jaké trampoty a trable měl zase dnes ráno před bohoslužbami se svou manželkou a malými děcky. Za co ta jeho žena stojí, když ho nechala jít rozcuchaného a s kravatou nakřivo. Ta kravata navíc neladila k tónu barvy jeho košile. Pak se dostali na přetřes muži, bratří ze sboru, z dopoledního shromáždění. Ti postarší jsou medvědi, ti mladí se chovají jako slůňata v porcelánu. Déle se obě dívenky zdržely u spolusester. Nejen proto, že jich při bohoslužbách bylo podstatně víc. Jejich ustrojení a vystrojení bylo totiž pochopitelně bohatší a rozmanitější. Pozornosti neunikl žádný make up, sladění oblečení, šperk, rtěnka apod.Žádná neměla šanci obstát v sesterské kritice. Na každé se při troše dobré sesterské vůle dalo najít něco, co nebylo zcela akorát. Hovor se nutně stočil k vlastním osobám a k možnostem vlastního vylepšování a dolepšování. Jedna sestřička prohlásila se zbožným povzdechem: Já bych nutně potřebovala k mé sukni takový pěkně bledě modrý přiléhavý svetřík s akorát výstřihem, ne přespříliš odvážně hlubokým, ale zase ne tuze staromódním. Já bych se snad upsala i ďáblu, kdyby mi poradil, kde bych si takový svetýrek mohla koupit. V té chvíli povstal od stolku ve vzdáleném rohu kavárny nenápadný pán postaršího věku. V celkovém šumu kavárenského prostředí bylo naprosto vyloučeno, že by mohl zaslechnout něco z rozhovoru obou dívenek. Přistoupil ke stolku obou dívek a galantně se uklonil: Slečno, dovolte, abych vám poradil, kde si můžete obstarat ke své sukni takový pěkně bledě modrý přiléhavý svetřík s akorát výstřihem, ne přespříliš odvážně hlubokým, ale zase ne tuze staromódním. Bohatý výběr právě takových módních prima svetříčků mají v obchodním domě na náměstí našeho města. Dívka zbledla a začaly se jí dělat mžitky před očima. Pokoušely se o ní mdloby. Třásla se na celém těle a cosi nesrozumitelně blekotala, jako by nebyla schopna se vymáčknout. Ta tam byla její předchozí vybroušená výmluvnost. Když se trochu vzpamatovala, pán pokračoval. Milá slečno, dovolte, abych vám dal velmi dobrou radu: Nikdy si nic nezačínejte s ďáblem. Ten na sebe nikdy nenechá dlouho čekat. Pro tentokrát vám to dnes projde. Já jsem pouze odborník na odečítání ze rtů.
  26. Veselý sbor. Sbor ve Veselí na Moravě se může pochlubit, že je příslovečně veselý. Když se přijde na hřbitov, upoutá hned velký černý kámen se zlatými písmeny: Švanda. Žádný jiný sbor se nemůže pochlubit tím, že by měl přes půl století Švandu. Inu, měli by ti faráři pomyslet na to, jak se vlastně jmenují. A když nechají své jméno i na hřbitově vytesané v kameni, pak se to půlstoletí ještě výrazně prodlouží.
  27. Dva hokejisté si slíbili: Kdo se první dostane do nebe, podá nějak svému kamarádovi zprávu, zda se tam také hraje hokej. Jeden umřel. Za dva týdny se zjevil kamarádovi ve snu a sdělil mu: Mám pro tebe dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Nejprve tu dobrou: V nebi se hokej hraje. A teď tu špatnou: Zítra budeš s námi hrát v brance.
  28. Na církevním kurzu je připraven oběd jako švédský stůl. Je řečeno, každý si má vzít nejvýš jeden kus od jednoho druhu. U jablek je napsáno: Opravdu jen jeden kus. Pán Bůh se dívá. K zákuskům někdo připsal: Vem si kolik chceš. Pán Bůh je u jablek.
  29. Neuvěřitelný příběh všedních dnů. Dva sousedé, bratři z církve, byli ve při (v rozepři) už dlouhou řadu let. Navzájem využívali chyb druhého v sousedských vztazích, a tak se úzkostlivě snažili vyvarovat se všeho, co by druhý mohl nějak použít ve svůj prospěch proti němu. Jeden si zakládal na svých čistokrevných králících, druhý na svém čistokrevném hafanovi. Jeden čistokrevný králík však uhynul. Smutný majitel ho zahrabal na hnoji. V noci ale sousedův pes nějak prolezl plotem, vyhrabal králíka z hnoje a přinesl domů na dvůr. Majitel psa se zděsil. Nemohl si věc vykládat jinak, než že jeho pes na sousedově pozemku zakousl inkriminovaného králíka a donesl na dvůr. Rychle králíka očistil a ještě za ranního šera vklouzl do sousedovy kůlny, kde byla králíkárna a umístil králíka do prázdné králíkárny, jako že králík v noci zdechl. Ráno soused nemohl věřit svým očím, když spatřil zdechlého a pohřbeného králíka, a k tomu ještě vykoupaného. Jakousi náhodou jeho překvapené vyprávění zaslechl soused v autobuse a nějak se domluvili, společně se zasmáli a nastalo smíření.
  30. Nejlepší církev V jednom městě. Ve stejné ulici zahájilo práci několik církví. První církev si do vitríny dala reklamní nápis: Nejlepší církev v celém městě. Kazatel z druhé církve to viděl a trumfl ty první: Nejlepší církev v celé republice. Třetí kazatel byl ještě agilnější: Nejlepší církev v celé Evropě. Čtvrtý to zesílil: Nejlepší církev v celém světě. Pátý musel chvíli přemýšlet, než napsal: nejlepší církev v celém vesmíru. Šestý se vrátil smutně domů a skromně napsal: nejlepší církev v celé ulici.
  31. Feminismus.
    1. Farář v kostele cituje slova apoštola Pavla z Římanům 12,1: Prosím vás, bratří, abyste vydávali těla svá v oběť živou a pravou . . . Do kostelního ticha se ozvala jedna posluchačka ke svému muži: Vidíte, chlapi, to je na vás.
    2. Farář cituje při bohoslužbách Pavlova slova k Timoteovi: Bojuj ten dobrý boj víry a dosáhni věčného života, k němuž i povolán jsi. Aktivní sestra, posluchačka, to nemohla vydržet a polohlasně, ale slyšitelně prohlásila: Tak jen si chlapi bojujte.
  32. Lord Hamilton ke svému velkému překvapení čte v Times, že lord Hamilton zemřel. Zatelefonoval svému biskupovi a zeptal se: Prosím, četl jste ranní Times? Píše se tam, že lord Hamilton zemřel. Co tomu říkáte? Biskup: Vaše lordstvvo, dovolíte otázku? Odkud, prosím, voláte? Z nebe nebo z pekla?
  33. V církvi se lidé smějí dvěma druhům anekdot:
    1. Dobrým.
    2. Které vyprávějí podřízení.
  34. Na faře zvoní telefon a ženský hlas se ptá, jestli v neděli při bohoslužbách bude opět jako minulou neděli přítomná známá církevní hudební skupina. Farář odvětil: Bohužel ne, ale Pán Bůh bude přítomen.
  35. Velitel vojska hlásí faraonovi: Dosáhli jsme vítězství. Naše vojsko skvělým způsobem zahnalo Izraelity přes Rudé moře. Izraelité prchají a jsou v nedohlednu. Naše vojsko využilo přechod přes moře k mimořádnému náročnému vojenskému cvičení, ke koupání a k brodění koní. Utopilo se při tom jen nepatrné množství lidí a koní. Zbylý tucet vojáků a důstojníků se slavnostně vrací domů. Připravte slavnostní uvítání a finanční prostředky na nové pluky.
  36. Uskutečnil se autobusový zájezd členů několika sborů do bývalé NDR. Ve společné ubytovně byla také společná lednička, kam si lidé umisťovali svou stravu. Poctivost byla samozřejmostí, a tak farář pro pobavení napsal na zakoupenou štangli salámu: Exodus 20,15. (Na tomto místě ve druhé knize Mojžíšově je přikázání: Nepokradeš.) Vzniklo tak nové české pořekadlo: Jdu si také koupit Exodus.

Předchozí kapitola

Následující kapitola


náhled fotografie kostela v Jablůnce

Kostel ČCE v Jablůnce


miroslav.janeba@email.cz
pocitadlo.netway.cz