Notice: Undefined variable: uvodemactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 76

Notice: Undefined variable: ruzneactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 78

Notice: Undefined variable: dejepravaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 79

Notice: Undefined variable: kazaniactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 80

Notice: Undefined variable: sboractive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 81

Notice: Undefined variable: mapaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 84
Nesebrané spisy M. Janeby — Knihy

Přeskoč menu a přejdi přímo na text

Nesebrané spisy M. Janeby – Knihy


Úvodem Knihy Různé Kázání Sbor Mapa webu


Knihy


Ve stínu kostela aneb s humorem i do kostela

2) Děti

  1. Žáček při hodině náboženství vyjmenovává největší církevní svátky: Největší církevní svátky jsou: Svatý Mikuláš a svatý Silvestr.
  2. Farář se ptá v hodině náboženství: Kolik bylo svatých evangelistů a kteří to byli? Pepíček: Čtyři svatí evangelisté byli tři: Petr a Pavel.
  3. Proč Pán Bůh stvořil nejprve muže a pak ženu?
    1. Franta: Zkoušel si to na nečisto.
    2. Pepíček: Kdyby stvořil nejprve ženu, tak by mu dál do toho moc kafrala.
  4. V hodině náboženství se farář ptá Pepíčka: Vy se před jídlem doma nemodlíte? Pepíček: Ne, my nepotřebujeme, naše maminka dobře vaří.
  5. Pan senior vizituje sbor. Po vizitaci se nechal pozvat na oběd na faru. Přitočil se k němu malý Karlíček a zasvěcoval pana seniora do rodinného tajemství: My nemáme ani pejska, ani prasátko. Všechny zbytky sežere tatínek. Tatínek je vždycky při chuti. Maminka říká, že kdyby mu něco nechutnalo, tak to můžeme hned vyhodit sousedovic praseti, které by z toho dostalo bolení břicha.
  6. Farář vyprávěl dětem v hodině náboženství, jak Pavel a Barnabáš byli kamenováni v Lystře. Aby si děti zapamatovaly toto maloasijské město, použil mnemotechnickou pomůcku: Podívejte se, děcka, nahoru. Je tam lustr. Podle toho si zapamatujte: Lystra. Není divu, že se příště dověděl, že Pavel se natloukl tak, že lezl na lustr.
  7. Nový farář prochází ulicemi, aby poznal svůj rajon. Tu vidí Pepíčka z první třídy, kterého včera učil náboženství. Natahoval ručku, nemohl, chudáček malá, dosáhnout na zvonek u jednoho činžáku. Pan farář se rozhodl vykonat skutek milosrdenství: Na který zvonek nemůžeš dosáhnout? Pepíček: Na ten nejhořejší. Pan farář dlouze zazvonil. Tu se Pepíček zazubil, spiklenecky se na pana faráře zašklebil a prohlásil: A teď musíte vzít roha. Za chvilku vyběhne baba Vomáčková s koštětem a bude strašně sprostě nadávat. Jestli nezdrhnete, tak vás přetáhne po hřbetě.
  8. Kdysi přijímali na církevní školu protekčního žáčka. Členové přijímací komise se pořádně potili, aby se jako velbloudi trefili do nějaké té oasy žáčkových vědomostí ve velké poušti jeho neznalostí. Korunu všemu dal katecheta při zkoušení z náboženství: Pověz nám, kdo zakokrhal, když Petr zapřel Pána Ježíše.
  9. Pepíček se vrátil z kostela a otec se zvědavě ptá: Tak o čem pak dnes pan farář kázal? Pepíček: O hříchu. Otec: A co konkrétně říkal? Pepíček: Musím tě zarmoutit. Byl proti.
  10. Jeden farář měl dobrou snahu (mají ji všichni) přimět konfirmandy, aby chodili na nedělní bohoslužby. Marně. Nakonec udělal konfirmační přípravu před bohoslužbami. Ale na bohoslužby nikdo už nezašel. Nakonec si oblekl talár a vedl konfirmandy z fary 6 metrů do dveří sakrystie kostela. Tři čtvrtiny nedošlo. Inu, není ročník jako ročník.
  11. Farářský dědeček vysvětluje vnoučkovi, že babička umí dobře vařit. Synek to velmi oceňuje a ptá se, proč jeho maminka ještě tak dobře nevaří jako babička. Farářský dědeček vysvětluje: To je proto, že už je babička tak stará a že hodně roků vařila. Doma synek přeje mamince: Maminko, já bych ti moc přál, abys byla brzo hodně stará. Moc se těším na to, že pak budeš tak dobře vařit jako babička.
  12. Mimořádně přesná logika: Konfirmand: Pane farář, to jste tak hloupý, že se mne ptáte, když přece víte, že to nevím, protože jsem tak hloupý a k tomu ještě lajdák.
  13. Farář zkouší konfirmanda: Jak zní osmé přikázání desatera? Odpověď: Nepokradete. Farář: Snad: Nepokradeš? Konfirmand: Já nemám odvahu vám tykat. Včera jsem vám půjčil tužku a dosud jste mi ji nevrátil.
  14. Na návštěvu přijel strýček. Má spát v pokoji s Jirkou. Lehli si, a tu najednou Jirka vyskočí a řekne: Moment. Klekne si u postele. Strýc si vzpomněl na svá dětská léta, a také nechtěl před Jirkou vypadat jako někdo, kdo neví, co se sluší a patří. Poklekl u své postele. Když Jirka vstal a uviděl strýce klečet u jeho postele, zděšeně prohlásil: Až to máma zítra zjistí, tak si to schytáš. Nočník je jen u mojí postele.
  15. Pan farář slaví šedesátiny. Je s tím trochu víc humbuku. I konfirmandi přinesli panu farářovi nějaké dárky. Pan farář si chce zahrát na proroka. Slibuje dětem, že uhodne, co je v balíčcích. Frantík podává balíček. Jeho tatínek je majitelem obchodu s knihami. I podle hmatu lze rozpoznat knihu. Mařenka podává balíček, maminka má obchod se svetry. Ano, souhlasí Maruška, je to svetr. Naposledy podává Pepíček nic neříkající krabici. Jeho tatínek má obchod, prodává i alkohol. Však je krabice dole trochu mokrá. Je to whisky, rum nebo koňak? Pan farář přejede prstem po mokré krabici a nenápadně ho olízne. Nenabyl však jistotu a dává se poddat. Pepíček má radost, že pan farář právě jeho dárek neuhodl a vítězoslavně hlásí: Je to štěně.
  16. Znalost církevních dějin je u konfirmandů někdy překvapivá: Martin Luther prý přibyl na dveře zámecké kaple ve Wittenbergu 95 protéz. ( Správně: Tésí.).
  17. Zdravá suverenita. Konfirmand k farářovi, který ho na cosi vyvolal: Pane farář, dobře víte, že nic nevím. Až budu něco vědět a budu chtít být vyvolaný, přihlásím se sám.
  18. Ještě větší samostatnost: Pane farář, když mne budete pořád rušit od čtení detektivky, tak vám přestanu chodit na konfirmační.
  19. Farář v hodině náboženství Povídá dětem o Achanově krádeži ( Kniha Jozue, při dobývání Jericha). Vysvětlil jim, jak ho odhalili losem. Vysvětlil jim, co to bylo losování a jak se tehdy provádělo i docela prakticky. Příští hodinu zkoušel děti, ptal se i na způsob, jak na Achana přišli. Překvapila ho odpověď: Nosem. Opět jim vše vysvětlil a prakticky ukázal, jak takové losování vypadá. Další hodinu byl neméně překvapen, když se dověděl, že na Achana přišli čichem. Po opětovném vysvětlení bylo konečně vneseno jasno do vyšetřovacích metod starého Izraele.
  20. Zrádné mnemotechnické pomůcky. Farář v hodině náboženství Vyprávěl o apoštolu Pavlovi, jak cestoval do Říma (Skutky 27 - 28). Mluvil i o ztroskotání na ostrově Malta. Aby si toto jméno děti zapamatovaly, uvedl souvislost se stavebnictvím. Proto byl příští hodinu překvapen, když se dověděl, že Pavel ztroskotal na betonu.
  21. Křesťanská pedagogika: Synek si stěžuje matce: Maminko, Franta mi ve škole nadával a vyhrožoval mi, že mi dá facku, když ho budu pořád kopat pod lavicí. Co mám dělat? Matka: A je Franta silnější nebo slabší než ty?
  22. Jistota na 100 procent. Farář vidí kluka, jak brečí. Proč pláčeš? Ale, Franta mi chtěl dát facku. Farář: A jak vlastně víš, že ti tu facku chtěl dát? Kluk: Kdyby nechtěl, tak by nedal.
  23. Drzý nevycválaný církevní Pepíček kráčí po ulici a rozhlíží se, jako by mu patřilo půl světa. Potká paní středního věku a položí jí otázku: Babi, jak se dostanu do nemocnice? Paní odvětí: Snadno. Ještě jednou mi řekni babi.
  24. Farář se ptá v hodině náboženství: Jakou řečí mluvil Pán Ježíš Kristus? Pepíček se přihlásil a pohotově odpověděl: No přece anglicky.
  25. V hodině náboženství se farář ptá Pepíčka: A kdo zničil Jericho? Pepíček, který se předtím pod lavicí věnoval četbě napínavého rodokapsu, byl touto nepříjemnou otázkou nejen vyrušen, ale i překvapen. Pohotově ale odpověděl: Pane farář, to já nevím, ale já jsem to nebyl. Celá záležitost sice skončila, ale měla své dozvuky. Pepíček si na faráře stěžoval doma s tím, že ho farář neopodstatněně a bezdůvodně podezírá ze zničení Jericha. Otec se pochopitelně rozhodl postavit se na stranu svého syna a doběhl farářovi vynadat. Co si to vlastně vůči jeho synovi dovoluje? Jeho syn mluví vždycky pravdu, a tak to opravdu neudělal a Jericho musel asi zničit někdo jiný. Farář o celé příhodě informoval presbytery na schůzi staršovstva. Ti sklopili zrak a chmurně přemýšleli o takové neznalosti bible. Nakonec jeden pronesl: Pane farář, pro klid ve sboru to nechte být. My to zaplatíme ze sborové pokladny.
  26. Skončila hodina náboženství na faře. Hned před farou se dva kluci do sebe pustili a začali se rvát. Farář, přilákán křikem, popadl staršího za límec a povídá: Poslyš, před chvílí jsem vám v hodině náboženství vyprávěl, že máme milovat i své nepřátele. Kluk se zatvářil urputně a rozhořčeně odpověděl: To není žádný můj nepřítel. To je můj bratr.
  27. Žáci při hodině náboženství:
    1. Noe uvěřil Hospodinově předpovědi počasí.
    2. Egyptská princezna, faraonova dcera, ulovila v řece Nilu Mojžíše.
    3. Izraelité na poušti zabloudili a bloudili 40 let.
  28. Pan farář jede vlakem. Má zrovna nepříjemnou potíž: cuká mu v koutku u úst. Proti němu sedí paní s předpuberťáckým synkem. Ten se snaží neznámého pána napodobovat. Pan farář se laskavě obrátí na paní: Možná byste mohla poprosit svého synka, aby mne pořád nenapodoboval. Paní se obrátila k chlapci se slovy: Přestaň se tvářit jako debil.
  29. Hádanka. Co je to? Skáče to ve větvích stromů a je to chlupaté a má to dlouhý ocas. Vzorné církevní díťátko: Zdravý rozum mi říká, že je to veverka. Ale protože chodím do nedělní školy, tak vím, že je to Pán Ježíš.
  30. Dotěrný logik. Malý farářský syneček se ptá dědečka: Kolik je hodin? Ten ochotně zvídavému vnoučkovi odpoví: Za 10 minut bude půl šesté. Vnouček však zopakuje nechápavému dědovi svou otázku: Dědo, já nechci vědět, kolik bude za 10 minut. Já chci vědět, kolik je teď. Děda se snažil marně nadměrně logickému vnukovi vysvětlit, jak se to má s časomírou. Na štěstí pro něj bylo za chvíli půl šesté, a tak byl logicky myslící vnuk konečně uspokojen. Rada dědovi pro příště: Logicky povědět: Je 5 hodin a 20 minut.
  31. Farářský synek si stěžuje matce: bolí mne břicho. Matka: Musíš se najíst. Máš prázdné břicho. Otec si stěžuje: bolí mne hlava. Syn: To je asi proto, že ji máš prázdnou.
  32. Dva farářští synkové z městské fary jezdívali každoročně na venkov ke strýci. Když se vraceli vlakem, motivoval je farářský otec čokoládou, aby se netoulali a aby spěchali z nádraží co nejdříve a nejrychleji domů. Kdo přiběhne domů dřív a oznámí mu, co má zase strýček nového, dostane čokoládu. Jeden rok měl strýček nového velkého vola na výkrm. Chlapci co nejrychleji spěchali od nádraží, aby si vysloužili čokoládu. Starší byl silnější a hbitější a doběhl dřív. Už ve dveřích hlásil: tati, představ si, že strýček má nového velkého vola. A ten vůl je náramně velký vůl. Dokonce je to mnohem větší vůl než ty. Farářský otec se zachoval jako otec, který si to vzal příliš osobně. Uštědřil synátorovi jeden výchovný lepanec. Mladší doběhl domů a vidí: Brácha brečí. Rozhorlený otec si postěžoval, proč k tomu došlo. Mladší se snažil rozčileného otce uklidnit slovy: Ale, tati, neber si to tak. copak může být nějaký vůl větší než jsi ty?
  33. 33) Pepíček se vrátí z nedělní školy a hned hlásí babičce: Tak jsme dneska zpívali tu písničku o veselé holce. Zbožná babička je mírně vyděšena: Co jste to vlastně zpívali? Pepíček: No přece tu píseň: Těš se, dcerko Sionská.

Předchozí kapitola

Následující kapitola


náhled fotografie kostela v Jablůnce

Kostel ČCE v Jablůnce


miroslav.janeba@email.cz
pocitadlo.netway.cz