Notice: Undefined variable: uvodemactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 76

Notice: Undefined variable: ruzneactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 78

Notice: Undefined variable: dejepravaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 79

Notice: Undefined variable: kazaniactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 80

Notice: Undefined variable: sboractive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 81

Notice: Undefined variable: mapaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 84
Nesebrané spisy M. Janeby — Knihy

Přeskoč menu a přejdi přímo na text

Nesebrané spisy M. Janeby – Knihy


Úvodem Knihy Různé Kázání Sbor Mapa webu


Knihy


Ve stínu kostela aneb s humorem i do kostela

4) Faráři

  1. Technicky pomalejší farář dostal auto a musel si udělat řidičský průkaz. Naštěstí pro něj byl jeho instruktorem v autoškole presbyter jeho sboru, který měl se svým farářem více než andělskou trpělivost. Panu faráři se podařilo párkrát svého školitele pořádně vytočit. Jednou byl i trpělivý presbyter na konci svých sil, dal si hlavu do dlaní a prohlásil: teď si musím dát aspoň deset minut pausu. Farář se snažil trochu svého instruktora povzbudit a řekl: Bratře Vondráčku, měl jste někdy horšího žáka než jsem já? Instruktor chvíli mlčel a pak odpověděl: Bratře faráři, to bych musel moc dlouho přemýšlet a vzpomínat.
  2. Výše zmíněný farář přece jen řidičák získal a s houževnatostí sobě vlastní se jal zdokonalovat své řidičské umění. Trénoval se na bočních cestách v době, kdy se tam prakticky žádné auto nevyskytovalo. Jednou jel a dojel. Auto za nic na světě nechtělo dál pokračovat. Farář smutně koukal do motoru, sahal na kde co, ale auto nezměnilo své stanovisko. Konečně, a to byl na našeho faráře výkon téměř nefarářský, na to přišel. Prostě došel benzin. Najednou by bylo nějaké to kolemjedoucí auto dobré, ale ono pořád dlouho nic. Až se konečně přikodrcal traktor. Farář zamával a dobrosrdečný traktorista ochotně zastavil. Pan farář mu farářsky sáhodlouze a dopodrobna vypověděl, že mu auto nejede, jak hledal závadu, na co sahal a že zjistil, že nemá benzin. Poprosil traktoristu o trochu benzinu. Tu náhle traktorista dostal záchvat podivného šílenství, ztřeštěně pobíhal kolem, chytal se za hlavu a vykřikoval cizojazyčná slova, která nejsou ve farářově slovníku, když stojí na kazatelně. A to až do té doby, než mu došlo, že nemá před sebou žádného provokatéra, ale obyčejného blba, který ani neví, že traktor nejezdí na benzin, ale na naftu.
  3. Starý farář z vesnice navštívil o dovolené bohoslužby, při nichž kázal jeho mladší kolega. Ten začal své kázání slovy: Ve svém životě jsem měl jednu ženu velmi rád. Tu ženu jsem velmi miloval. Shromáždění zpozornělo. Ale ta žena, ta žena nepatřila mně. Pausa, shromáždění bylo napnuto k prasknutí. Ta žena patřila mému otci, byla to moje matka. Shromáždění mohlo s úlevou vydechnout a pan farář mohl pokračovat o lásce mateřské. Starý farář se rozhodl toto exposé použít ve svém sboru. A tak ¨byli posluchači při bohoslužbách velmi překvapeni jeho netradičním úvodem: Bratři a sestry, ve svém životě jsem měl velmi rád jednu ženu, ale ne svou ženu. V kostele nikdo nespal. Špendlík by bylo slyšet spadnout. Ta žena nepatřila mně. Paní farářová nápadně zčervenala. Ta žena patřila, ta patřila, patřila, komu jen to vlastně patřila? Bratři a sestry, já si nemohu vzpomenout, čí žena to vlastně byla. Já vám to řeknu příště. Příště před přeplněným kostelem pan farář ohlásil, že se po zralé úvaze rozhodl jít do důchodu.
  4. Billy Graham, velký a známý americký evangelista, vyprávěl poutavou historku: Presbyter jednoho sboru rád chodíval na koňské dostihy. Tak trochu na zapřenou, v jeho církvi se něco takového nerado vidělo. Ale nikdy si nevsadil, tuto zásadu držel. Až jednou, pokušení bylo veliké. Před prvním kolem přišel katolický kněz k jednomu koni a žehnal mu. Kůň vyhrál. Před druhým kolem kněz opět požehnal jiného koně, a ten opět výrazně vyhrál. Presbyter se modlil: Pane Bože, jestli vyhraju, pak polovinu daruji na opravu střechy modlitebny. Opět přišel kněz k jednomu koni a žehnal mu. Na tohoto koně presbyter vsadil vysokou částku. Kůň byl hned od začátku výrazně vpředu a náskok stále zvyšoval. Blízko před cílem ale náhle upadl a už nedoběhl, zlámal si nohu a i jinak se zranil a bylo nutno ho hned zastřelit, aby se netrápil. Presbyter šel za knězem a s mírnou výčitkou mu vše vyprávěl. Kněz mu odpověděl: Milý synu, vy jistě nejste katolík. Jinak byste věděl, že je rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním.
  5. Pana faráře navštívil kolega ze sousedního sboru, bylo to v zimě. Zdržel se na oběd, dostal talíř horké, kouřící se ovarové polévky. Hostitelka připravovala u plotny druhé jídlo, a tak oba páni faráři míchali ovarovku a těšili se na první sousto. Konečně host pozvedl lžíci s polévkou a nesl ji k ústům. Když v tom se za nim ozval hlas hostitelky: Žer pomalu, nespal si čumák, je to horké. Překvapený host prudce ucukl se lžící. Hostitel, který rázem přehlédl celou situaci, věc ještě vyostřil: Ženo, jak to mluvíš s našim hostem? Vysvětlení: Paní farářová mluvila ke kocourovi, který dostal též trochu ovarovky.
  6. Stárnoucí farář měl stále větší a zřetelnější pocit, že jeho kázání přestávají mít odezvu. Před odchodem na důchod se rozhodl připravit účinné kázání a přednést je s pathosem mládí. Povedlo se mu to, byl sám se sebou spokojen. Hovořil o víře, která potřebuje určité podmínky, jinak hyne, jako pelargonie na přímém slunci, neboť potřebuje polostín. Po bohoslužbách za nim přišla jedna posluchačka a vřelými slovy mu děkovala za krásné kázání, které bylo ze života a do života. Pane faráři, já jsem pořád nevěděla, proč mi ty muškáty hynou.
  7. Na faře se cosi opravovalo. Farář musel být přes den kdesi jinde. Když se večer vrátil, procházel s kurátorem pracoviště. Ve farářovi to vřelo, neboť řemeslníci udělali vše jinak, než jim ráno řekl. Kurátor faráře s pochopením pozoroval a pak prohodil: Máte to, pane faráři, těžké. Jako duchovní osoba nesmíte nadávat, ani zaklet si nemůžete, ožrat se nesmíte, a tak to holt musíte nechat v sobě jen tak tiše žrát.
  8. Dva faráři jedou autem. Vesele se baví. Zvl. jeden, pietista, vede soustředěný monolog. V zatáčce museli snížit rychlost a museli se uhýbat náklaďáku. Docela jemně sjeli z okraje cesty a auto se pomaloučku, polehoučku převrátilo. Díky ochranným pásům se jim nic nestalo. Řidič to později popisoval: Představte si, že ten můj spolujezdec docela chladnokrevně vedl svůj monolog dál. Poslouchající se lakonicky zeptal: A to jistě zrovna hovořil o obrácení, že ano?
  9. Tabu vtip, jen pro farářské uši o půlnoci: Do města přijel cirkus. Při představení má vystupovat v jednom čísle nahá artistka na koni. Tak to se tam musím určitě podívat. Já se totiž velmi rád dívám na koně.
  10. Názorná ilustrace. O velikonocích farář káže o vzkříšení. Připomíná, že se jedná o skutečnost nepochopitelnou a neuvěřitelnou. Řekl: Ukážu vám to na příkladu. Slezl s kazatelny ke stolu páně, kde byla krásná kytice s tulipány. Vzal jeden a celý ho k překvapení posluchačů snědl. Pokračoval: Až přijdete domů a budete o tom vyprávět, těžko vám někdo uvěří, že farář při velikonočním kázání snědl tulipán. Vyprávění o vzkříšení Ježíše Krista je ještě neuvěřitelnější.
  11. Farář přechází křižovatku a sleduje černý mrak na obloze. Policista na něj volá: Hej, pane, koukejte, kam jdete, nebo půjdete tam, kam koukáte.
  12. Chladnokrevný jako Angličan. 57 farářů, z toho polovina ze slovenského zahraničí, mají společné setkání. V hodině začátku však chybí český farář, který má kázat při úvodních bohoslužbách. Není proto důvod urychleně ukončovat úvodní pohoštění. 35 minut po stanoveném začátku však už je přece jenom na čase začít. Moderátor (kdysi předsedající nebo bratr pověřený vedením) ohlašuje delší píseň, během níž se snad opozdilec dostaví. Prorocká vise moderátora se splnila. Dostavil se a ještě malinko udýchaný z nervosity předstupuje před shromáždění a oznamuje, že přečte z bible oddíl z Izaiášova proroctví kapitola 25, od verše šestého, pardon sedmého. Mírně zneklidněný hlas při četbě je pochopitelně pochopitelný. Po skončení se dostalo posluchačům vysvětlení: Omylem jsem četl něco jiného, teď teprve uslyšíte Izaiáše 25.
  13. Rozumět. - Pilot v letadle hlásí: Selhaly všechny motory. Teď už nám může pomoci jen Pán Bůh. Špatně rozumějící cestující se obrací ke svému sousedovi, faráři: Co ten pilot říkal? Farář: Říkal, že už nemáme žádnou naději.
  14. Pán Bůh ví všecko. Náš pan farář ví také všecko, ale líp.
  15. Postesknutí staršího faráře se zkušenostmi s nestandardním jednáním v církvi: Kdybych věřil v reinkarnaci (převtělování duší), pak bych se chtěl v příštím životě narodit v katolické církvi.Tam aspoň mají pořádek.
  16. Farář jde na návštěvu do nemocnice, aby navštívil kolegu, který je celý polámaný, neboť spadl se štaflí v kostele. Návštěvník: Co se ti stalo, a hlavně proč jsi lezl po kostele na štaflích? Pacient: Měl jsem v kostele netopýry, a tak jsem je se štaflí zapichoval na stropě. Nejen, že jsem spadl a polámal jsem se, ale ve stropě je spousta děr. Návštěvník: Také jsem měl netopýry v kostele. Teď od nich mám pokoj. Musíš na to jít teologicky a podle řádů církve. Všechny jsem je konfirmoval a vykonfirmoval. Všichni opustili po konfirmaci kostel.
    Jiná varianta: Sešli se tři faráři a sdělují si zkušenosti, jak se zbavili netopýrů v kostele. První do nich střílel z luku, ale má díry ve stropní omítce. Druhý je chytal do sítě ze štaflí, ale spadl a zlomil si nohu. Třetí je odkonfirmoval, netopýři odletěli a opustili kostel, a to přesto, že při konfirmaci slibovali hory doly, jak zůstanou v kostele a jak budou pomáhat v církvi.
  17. V pátek telefonuje senior mladší farářce: Doneslo se mi, že se zítra vdáváte, a dokonce po deváté. To se mi moc nelíbí. Farářka: Mně také ne, ale co jsem mohla dělat. Jediný volný termín na radnici byl ve čtvrt na deset.
  18. Sklerotický farář u lékaře: Pane doktore, jak se jmenuje ten Němec, co mi pořád schovává doma moje věci? Doktor: Alzheimer.
  19. Pathetický, strhující závěr jednoho kázání: Bratře, sestro, buď tou troubou sionskou.
  20. Proč zavírají někteří faráři při modlitbě oči? Aby neviděli, jak se posluchači nudí.
  21. Matka synovi: Za 5 minut začínají bohoslužby. Musíš už jít. Syn: Nechce se mi. Matka: Řekni mi dva důvody, proč se ti nechce. Syn: Předně: Lidé v kostele mne nemají rádi. A za druhé: Pomlouvají mne. A teď ty mi řekni dva důvody, proč mám jít do kostela. Matka: Předně: máš už 55 let. Už jsi dost starý na to, abys věděl, co se sluší a patří. A za druhé: Jsi farářem tohoto sboru.
  22. Oder Schnitzel. Pozdější profesor bohoslovecké fakulty provázel ještě ve svém mladistvém věku nějakou skupinu Němců po Praze. Vedl je pěšky petřínským parkem nahoru k rozhledně. Zastavili se v polovině kopce u restaurace s názvem Nebozízek. I pustil se budoucí profesor teologie do etymologického vysvětlování, co znamená název oné restaurace. Poněvadž nedokázal německy vyjádřit slovo nebozízek nebo vrták, pomohl si s příkladnou adekvátní teologickou virtuozitou. Vyprávěl příběh o tom, jak císař Karel čtvrtý šel se svým malým synkem Václavem čtvrtým na procházku. Přišli k restauraci na Petříně. Václav prohlásil, že má hlad. Karel se tedy zeptal synka: Dáš si kotletu nebo řízek? Malý Václav ještě šišlal, a tak odpověděl: Nebo zízek. Budoucí profesor hned hbitě Václavova slova přeložil do němčiny: Oder Schnitzel. A začal se tomu vtipu horlivě smát. Byl udiven, že to Němcům nezapálilo.
  23. Pěkné uřeknutí v teologické přednášce: Prorok Ozeáš symbolicky zplodil děti s nevěstkou. Jde o transponovaný vztah nejen v sexu.
  24. Farář stojí u nebeské brány a svatý Petr ho odmítl vpustit. Ale vpustil řidiče autobusu, známého jako občasného opilce. Farář co nejrozhodněji protestuje. Svatý Petr vysvětluje: To máš tak. Když ty jsi kázal, všichni spali. Když on jel, všichni se modlili.
  25. V jednom sboru se udržoval po desetiletí dobrý zvyk. Při bohoslužbách v kostele měl farář po celou dobu bohoslužeb na hlavě baret, s výjimkou chvíle, kdy se četlo Slovo Boží z bible. Mnoho dobrých teologických argumentů podbudovávalo tuto skutečnost. Typické pro církev je, že se vehementně a s plným teologickým a někdy i existenciálním nasazením a patosem řeší otázka, proč farář sundaval s hlavy baret na (po) dobu, kdy četl z bible, ale neřeší se důsledně a střízlivě otázka, proč farář vůbec měl při bohoslužbách baret na hlavě. Historické pozadí je však prozaické: Kdysi byl ve sboru starší plešatý farář, kterého ve studeném kostele bolívala hlava.
  26. Nóbl bacil. Bacil tuberkulózy k bacilu tyfu: Kampak tak vyšňořený, pane kolego? Ale, jdu nakazit pana biskupa.
  27. Mladý farář Ženatý udivil církevní dívky, když se jim představil: Já jsem Ženatý.
  28. Na Těšínsku. Před pohřbem je paní farářová dotázána: Už pan farář pošol? (Míněno: Zda už odešel.)
  29. Před 75ti lety. Mladý vikář má na Olympu nějaký zkušební pohovor. Padne otázka: Co děláte ve sboru pro to, abyste zahájil konfirmační přípravu? Vikář klidně prohlásil: U nás ve sboru každý přece ví, že pro to nedělám vůbec nic. Nastalo ustrnutí veliké. Vikář pokračoval: Když přijde první postní neděle, kostel je přeplněn k prasknutí, navíc přijde asi 150 lidí, rodiče s budoucími konfirmandy. Po bohoslužbách se všichni pozdrží, já si sepíšu konfirmandy a domluvíme podrobnosti přípravy. Všechny je dobře znám, učím je ve škole náboženství. Poznámky:
    1. Kéž by bylo takových ustrnutí povíc, ale i s takovým vysvětlením.
    2. Hudba minulosti Může být dodatečně zidealizovaná.
  30. Motocyklista kleje, opravuje motorku, která nejede. Přijde farář a napomíná ho: Neklejte, raději se pomodlete. Motocyklista se pomodlil, nastartoval a odjel. Farář překvapeně zaklel: Sakra, to bych nikdy nečekal. Na něco takového bych nikdy nebyl býval ani pomyslel.
  31. Dobrá rada mladému faráři na sboru: Dopisy z Olympu otevírej až třetí den. Polovina věcí se vyřídí sama nebo není nutno je vůbec vyřizovat. Většinu této korespondence můžeš skartovat okamžitě.
  32. V dřívějších dobách se občas konal tzv. křest z nouze. Bylo to v případě, když byl v ohrožení, třeba i jen podle názoru nejbližších, život narozeného dítěte. Mohla jej v nouzi vykonat jako předběžný i porodní bába, ale pokud byl farář dostupný, byl zavolán. Když byl tak jednou zavolán, zeptal se na jméno dítěte. Matka prohlásila: Josef. Porodní bába, která již trochu něčeho popila, prohlásila: Marie. Farář dotaz zopakoval, ale se stejným rozporuplným výsledkem. A tak posvátný obřad začal příkazem: Rozbalit.
  33. Mladý farář byl pozván na svatbu. Dobře se držel, jen několikrát si přiťukl, včas odešel. Asi za 3 týdny šel do místního hostince se džbánem pro pivo pro řemeslníky, kteří cosi opravovali na faře. Tu na něj kdosi od jednoho stolu vehementně mává. Byl to jeden ze svatebčanů. Pokynuli si přátelsky, podali si ruce. Když farář opouštěl hostinec, ještě zaslechl: Ty, vole, kdo to byl? Ty vole, to je farář. Na Mařčině svatbě jsme spolu chlastali.
  34. Po půlnoci senior zjistil, že se na vikárce svítí. Potichu sešel o patro níž, aby se podíval, co pan vikář tak dlouho dělá. Spatřil ho, jak sedí u stolu a čte s takovým zaujetím, že ani nezpozoroval příchod svého šéfa. Senior odhadoval, že vikář čte nějakou napínavou detektivku, ale když mu nahlédl přes rameno, ke svému údivu zjistil, že čte Nový Zákon. Zajásal a nahlas povídá: Pane vikáři, To jsem rád, že jste tak pilný ve studiu bible. Právě čtete, jak vedli Ježíše ke Kaifášovi, pak ho dovedou k Pilátovi, potom k Herodesovi. Vikář znechuceně zavřel bibli a prohlásil: Pane seniore, to od vás není pěkné, že mi prozrazujete děj dopředu.
  35. Na poslední den v roce najednou na faře přestala téct voda. Farářský šéf požádal vikáře Vodu, aby zavolal do vodárny, jestli ještě dnes poteče voda. Vikář tedy zavolal: Tady vikář Voda. Prosím vás, poteče ještě dnes voda? Kdosi na druhé straně, dříve než praštil telefonem, procedil mezi zuby: Nechte si své silvestrovské vtipy od cesty.
  36. Známý farář a dobrý senior začínal svou kariéru všelijak. Jako malý chlapec dostal zálusk na bonbony visící na vánočním stromku, které byly zabaleny v pěkných barevných papírcích. Jednou využil delší nepřítomnosti rodičů a bonbony vytuneloval. Aby nebylo na první pohled nic poznat, nastrkal do papírků místo zkonzumovaných bonbonů uhlíky. Při jedné návštěvě řadu dní po vánocích rodiče nešetřili chválou na svého hodného synka, který neprojevoval zájem vrhat se na bonbony na stromku, a tak je stromek stále plný všech bonbonů. Návštěva si měla též něco utrhnout. Když rozbalila uhlík, došlo k podrobnějšímu průzkumu ostatních papírků a hodný chlapeček musel s pravdou ven.
  37. Kostelník k farářovi: Pane faráři, dnes jste se na své kázání velmi málo připravil. Farář: A podle čeho tak soudíte? Kostelník: Usuzuji podle toho, že dnes jsem vašemu kázání rozuměl i já.
  38. V tradičním, extrémně konservativním sboru, umřel starý farář. Staršovstvo velmi pečlivě hledalo mladého nástupce, ale ne nějakého mladistvého bouřliváka, ale člověka ochotného respektovat všechna nařízení slavné konsistoře. Konečně našli kandidáta podle svého gusta a zvolili ho. Vše konal k naprosté spokojenosti presbyterů. Nikdy ani slůvkem nezpochybnil nějaké rozhodnutí slavné konsistoře. Až jednou… Mladý farář dělal dlouho do noci kázání, tentokrát mu to nějak nešlo od ruky. V neděli ráno zaspal. Když kostelník tloukl na dveře fary, byl nejvyšší čas jít. Rychle na sebe hodil talár, popadl kázání a šel. Při bohoslužbách měl po celou dobu nepříjemný pocit, že lidé jaksi nejsou ve své kůži a že si ho ne zcela přátelsky prohlížejí a že na něj pohlížejí se značným odporem. Po bohoslužbách při sundavání taláru se podíval do zrcadla a ustrnul: Na hlavě měl ještě noční čepičku, ve které spával. Bylo mu nad slunce jasnější, že si bude muset hledat nový sbor. A tak se vypravil odpoledne na návštěvu do rodiny kostelníka, trochu prosondovat situaci. Opatrně se zeptal, zda jsou s ním lidé spokojeni. Ke svému překvapení uslyšel, jako vždycky, jsou s ním velmi spokojeni. A co říkají jeho kázáním, i dnešnímu? Všechno je krásné, ani náznak nespokojenosti. Mladý farář se snažil opatrně vysvětlovat, že se vždycky a úskostlivě snaží respektovat všechna nařízení slavné konsistoře. Nakonec to kostelník nevydržel a řekl to farářovi naplno: Pane faráři, s vámi jsou všichni spokojeni, ale všichni moc nadávají na tu naši pitomou konsistoř, jaký to vydala nový předpis ohledně farářského úboru.
  39. Na biblické hodině oznamoval farář vždy týden dopředu o čem bude mluvit. Jednou ohlásil: Příště budu mluvit o pravdomluvnosti a o lži. Přečtěte si k tomu doma Markovo evangelium, kapitolu 17. Příště znovu zopakoval téma a zeptal se, kdo si přečetl 17tou kapitolu Marka. Téměř všechny ruce se zvedly a farář spokojeně prohlásil: Dnešní téma je opravdu aktuální. Markovo evangelium má totiž jen 16 kapitol.
  40. Přeřeknutí je nemilé. Při sborových oznámeních při bohoslužbách ohlašoval farář dary při svatbě. Církevních svateb je méně než pohřbů, a tak automaticky zakončil: Pán Bůh nechť potěší všechny zarmoucené.
  41. Farář při bohoslužbách chtěl oznámit: Příští neděli budeme muset volit polovinu staršovstva. Samozřejmě nedopatřením mu vyjelo z úst: Příští neděli budeme muset polit volovinu staršovstva.
  42. Přeřeknutí pověstného slavného řečníka: Příští neděli bude v kostele koncert. Na urbany bude hrát profesor Varhanec.
  43. Do jednoho města přijel evangelista. Po odpoledním vystoupení, které bylo přenášeno i místním rozhlasem, dostal pozvání od jednoho velmi známého bohatého člověka, aby k němu přišel večer a znovu mu zopakoval jeho evangelisační kázání, které slyšel odpoledne v radiu. Honorář bude 100 dolarů. Kazatel přišel, sluha mu vyplatil honorář předem a omluvil pána, že by jeho kázání vyslechl v posteli. Inu, náš zákazník, náš pán. Ale po čtyřech minutách poslouchání usnul ležící posluchač hlubokým a hlasitým spánkem. Sluha potichu kazatele odvedl a pozval ho na zítřejší večer, honorář bude 150 dolarů. Druhý den se situace opakovala, i třetí den, jen s tím rozdílem, že honorář vzrostl už na 200 dolarů. Při odchodu to však kazatel nevydržel a zeptal se sluhy, zda to jeho pánovi stojí za takové peníze. Sluha s úsměvem odpověděl: Stojí. Můj pán trpí dlouhodobou hroznou nespavostí, žádné uspávací prášky mu nepomáhají, nezaberou, ale zjistil, že váš hlas má vynikající léčitelské účinky. A mohu vás uklidnit, mého pána to vyjde laciněji než nákladné specielní prášky.
  44. Nepokradeš. Farář uvádí v kázání svou zkušenost s tímto přikázáním: Podle rady známého jsem odstranil mastnou skvrnu na kalhotech citronovou šťávou. Kalhoty jsem pak pověsil na slunce v zahradě. Skvrna opravdu zmizela, jenže i s kalhotami.
  45. Starý farář poučuje mladého adepta na studium bohosloví: K tomu, abys byl farářem a abys mohl dobře vykonávat své farářské povolání je třeba tří věcí: Za prvé: Mít paměť. A ty další dvě věci jsem už zapomněl.
  46. Farář byl i se svou manželkou na dovolené v jednom lázeňském městě. Když se vrátili, chtěl v oznámení při bohoslužbách informovat sbor, jaké to tam bylo. Zarazil se, nemohl si vzpomenout na jméno onoho lázeňského města. Obrátil se na lidi: Ó, má paměť. Můžete mi pomoct? Jak se jmenuje taková pěkná květina, pěkně voní a má trny. Kdosi mu napověděl: Růže. Farář: Ano, správně, je to růže. Obrátil se na svou manželku a zeptal se: Růženko, kde jsme to vlastně byli?
  47. Farář navštívil kolegu, který se mu pochlubil spoustou knih ve velké knihovně. Zeptal se s úctou: A to jsi každou z těch knih přečetl od první do poslední stránky? Dostalo se mu odpovědi: To máš tak. Když chceš vědět, jak chutná koláč, také nemusíš sníst celý, ale stačí ti někdy docela malý kousek.
  48. Zkušební komise hodnotí kázání mladého bohoslovce: Vaše kázání trvalo jen 8 minut. Bohoslovec: Ale mně se zdálo až moc dlouhé. Komise: Nám také.
  49. Sobotní stresy faráře. Návod k léčbě: udělat kázání dřív.
  50. Mladý vikář se ucházel o místo faráře ve velmi tradičním a konservativním venkovském sboru, kde zemřel starý farář. Pečlivě se připravil na zkušební kázání, vypracoval je celé v kralické češtině, aby ani v nejmenším nezavdal příčinu k výtce z nějakého modernismu. S kázáním byli všichni velmi spokojeni, ale přijat nebyl. Kurátor mu vše vysvětlil: Pane faráři, vy jste nesl bibli s kázáním v pravé ruce volně u těla. To náš starý bratr farář nosil bibli vždy v levé ruce a měl ji přitlačenou k srdci. A tak měl náš starý bratr farář blíž k bibli i k lidem. Měl volnou pravou ruku a mohl ji podávat lidem, když se s některými potkal, jak šli do kostela.
  51. Když farář na kole pádí, důstojnost je v háji.
  52. Farář, který určitou dobu zastával také vyšší církevní funkci, žil se svou manželkou na důchodě na staré faře v jednom venkovském sboru. Velmi ochotně oba pomáhali i v praktických věcech při přípravě bohoslužeb. A tak byli s místním farářem a jeho manželkou v sobotu večer v kostele, když se na oltář a i jinam umisťovaly vázy s pěknými květinami. Farář-důchodce sdělil místnímu faráři svůj názor na věc: V mém sboru bych něco takového ze závažných teologických důvodů nesnesl. Vždy jsem zachovával přísnou reformovanou tradici, nic přece nesmí zastínit čisté Slovo Boží. Jeho manželka už měla potíže se sluchem, a tak za chvíli pověděla místní paní farářové: Můj manžel nikdy nedovolil, aby na stole Páně byly květiny. Říkal, že je moc malý a že by ho za květinami nebylo vidět. Inu, teologické důvody mají někdy velké prozaické pozadí.
  53. Pozdější dobrá žena dobrého kurátora Přišla za farářem a sdělila mu: Pane farář, já bych chtěla vstoupit do stavu manželského. Pan farář zahájil předsvatební rozhovor otázkou: Víš-li pak, Emilko, co je to stav manželský? Emilka odvětila: Pane farář, to nevím. Já jsem v něm ještě nebyla. Předsvatební rozhovor skončil velmi rychle, ale manželství bylo po celý život pěkné a pevné. Navíc ženě kurátora nikdy nechyběla veselost.
  54. Mladý vikář byl krátce na sboru a tak pochopitelně ještě neznal všecko tak, jak by mělo být. Byl požádán o vykonání pohřbu velmi starého dědečka. Vyptal se na život, na nemoc, zemřel doma v kruhu svých nejbližších. Zaujala ho jeho poslední slova k nejbližším: Mějte se rádi. Vyptal se na život zemřelého i jedné presbyterky. Připravil pěkné a dojímavé kázání na text: Bůh láska jest. Připomněl i poslední slova zemřelého. Pozornost velkého množství smutečních hostů byla mimořádná. Teprve při cestě ze hřbitova se mladý vikář od kohosi dověděl, že syn a snacha zemřelého jsou na sebe jako pes a kočka a že poslední dědečkova slova vůbec nebyla míněna obecně, nýbrž že měla zcela konkrétní pozadí. Mladý vikář v následujících dnech pochopitelně trnul, co bude následovat a v duchu už i přemítal, kam by mohl jít na jiný sbor. Ale stále nic. Až za týden se vikář dověděl, že posluchači pozorně poslouchali pohřební kázání, velmi ocenili dobrou informovanost o věcech, které se farářům přece hned neříkají. Rodina i posluchači přijali pohřební kázání jako výraz odvahy a rozhodnosti začínajícího vikáře promluvit do konkrétní situace života lidí. Inu, bejvávalo.
  55. V době totality neměli bohoslovci na fakultě marxismus-leninismus jako na jiných fakultách. Nebyla snaha je příliš vyzbrojovat na diskuse s propagovaným a oficielně proklamovaným vědeckým světovým názorem. Měli tzv. POLD, Praktické otázky lidové demokracie. Jednalo se o základní všeobecný společenský přehled. Pochopitelně se zdůrazňovaly klady socialismu. Byly z toho i dvě státní zkoušky. Za letního červnového parného dne se jeden bohoslovec potil při takové první státní zkoušce. Měl za úkol povídat mimo jiné o třech stadiích krize imperialismu. Otevřeným oknem v prvním patře bylo slyšet, jak se na dvorku baví kluci se šoféry při mytí aut. Ale jeden šofér navedl nezletilého klučinu k neomalenému činu. Ten obrátil hadici proti oknu zkušební místnosti. Proud vody zalil stůl s různými papíry a zasáhl zkoušejícího i zkoušeného. Pan profesor vyskočil s rozhorlenou svižností bojovníka za náležitý řád ve společnosti. Jenže dostal plnou dávku proudu vody z hadice. Jeho košile se mohla ždímat. Pan profesor se ale nedal a k oknu pronikl vzdor proudu vody. Rozkřičel se na kluky. Prohlásil, že z toho udělá humbuk, jestli se kluci nepřijdou omluvit. Kluci se za chvíli omluvit přišli, řidiči uznali, že to bude nejrozumnější řešení. Pan profesor jim náležitě domluvil. Ale co si vezme na klucích, když v pozadí byli dospělí chlapi? Horší to bylo se zkoušeným. Mokrý jako hastrman nebyl, a tak pan profesor prohlásil: Pokračujte. Zatím si sbíral a otíral papíry a stůl. Když student skončil, pan profesor prohlásil: Nezlobte se, já jsem vás moc neposlouchal. Řekněte to ještě jednou. A student to nakonec opakoval neposlouchajícímu panu profesorovi ještě i po třetí. Při zkoušce dopadl student dobře. Ale po další dva roky studia si z této zkoušky nesl následky: polorozpadlý index.
  56. Maďarský student na bohoslovecké fakultě v Praze mohl mít občas potíže s jazykem českým, např. když prohlašoval: Namažeme si na chleba husovo sádlo.
  57. Maďarský bohoslovec v Praze se marně pokouší navázat známost s českou dívkou. Všechny jeho pokusy skončily žalostně. Požádal o pomoc českého kolegu, jestli není nějak všechno zakleto v jeho ne zcela dokonalé češtině. Na přání kolegy podrobně popisoval, co všechno říká a kdy od něho každá dívka uteče. Je to tehdy, když jí řekne: Slečno, já jsem tady v Praze takový veliký samec. A tak mu kolega poradil, aby příště neříkal, že je veliký samec, ale že je moc osamocený.
  58. Jeden maďarský bohoslovec o sobě prohlašoval, že je pobožnůstkář. Myslel tím, že má připravit ranní pobožnost v Husově bohosloveckém semináři.
  59. Překlady z latiny:
    1. Praga caput regni: Praha zničená deštěm. (Praha je hlavní město království.).
    2. Tres faciunt colegium. Tři fackují kolegu. (Tři tvoří společenství.).
  60. Při ranní pobožnosti v bohosloveckém semináři někdo oznamuje: Paní správcová vzkazuje, že se dnes bude převlékat. (myšleno na ložní prádlo ve studentských postelích.)
  61. Mladý absolvent bohoslovecké fakulty měl nastoupit jako vikář v jednom velkém sboru. Jenže o něj náhle projevili zájem vojáci. Začala procedura nástupu na vojnu. Byl ostříhán více než na krátko. Ale pak se nějak přišlo na to, že jim nějak přebývá, mimo jiné i proto, že mu chyběla jedna ledvina. A tak s vojenským účesem přiharcoval ke svému farářskému šéfovi. Ten ho představoval v mládeži s tím, že bude mít na starosti práci ve sdružení. Připomněl, že když mladý svobodný vikář nastoupí na faru, že je brzy cestička k faře vyšlapaná děvčaty ze sdružení. Jedna dívenka s ostřejším jazykem k tomu prohlásila: Pane faráři, v tomto případě nemusíte mít obavu, že budete mít pošlapanou trávu.
  62. Tři faráři se vypravili do Němec na malý Kirchentag (malý seniorátní den, jen přes tisíc účastníků), aby reprezentovali svůj družební seniorát. Dojeli v pohodě už po poledni až do místa, kde měli být ubytováni. Bylo domluveno s německou stranou, že zaparkují na kraji města a že zatelefonují panu farářovi. Hledání jeho fary by bylo pro neznalce složitější. A tak první farář vzal telefonní kartu a šel telefonovat. Za chvíli se vrátil a zneklidněně sdělil, že německý kolega asi není doma, a tak nechal vzkaz na záznamníku, že tři čeští faráři v modré škodovce čekají na poskytnutí služby na parkovišti v té a té ulici. Druhý farář, který se nikdy moc dlouho netajil svou skepsí, suše poznamenal, že jsou i lidé, kteří probírají telefonní záznamník až večer. Navíc má dobrou zkušenost s německou organizací. Jestliže Němci něco slíbí, tak na to lze spolehnout. A jestliže na faře není nikdo doma, tak si jistě farářský synek zlámal nohu a farářský otec ho vezl do nemocnice. Doporučoval raději vyvinout hledací aktivitu. Za chvíli zneklidněl trochu víc i první farář. Prý na záznamníku byl nějaký divný ženský hlas, ba dokonce že možná nevolal ani správné číslo, vlastně volal už předčíslí, které se má vytáčet z jiného města. Oba v autě si hovící kolegové poslali v telefonování neúspěšného spolubratra hned pokus zopakovat. Vrátil se, pan farář přijede za chvíli. Pro jistotu a sebeuklidnění zavolal ale i na předchozí číslo. Ozval se vemlouvavý hlas: Tady Líza a Katrin, rádi vám poskytneme příjemné služby. Pochopitelně, že všichni tři čeští faráři trnuli, aby pan farář přijel dřív než mercedes z místního bordelu. Naštěstí si to ony dívky asi vykládali jako nejapný vtip. Další průběh Kirchentagu byl už bez problémů, s perfektní organizací.
  63. Na zmíněném Kirchentagu dostal každý ze tří českých farářů lístek na oběd v hodnotě 6 marek. Pochutnali si na chutném, jednoduchém obědě a vraceli použité talíře a nerez příbory. Zato obdrželi každý 3 marky, neboť se při zakoupení lístku běžně dávala záloha, která se měla vrátit při vrácení nádobí. Faráři se znovu posadili ke stolu a probírali matematiku Božího království. Dlouho se ale v království Božím nezdrželi. Přiběhla paní a sdělila jim, že lístek dostali zdarma a že záloha nebyla zaplacena a že jim tedy vrácené marky nepatří. Nutno poznamenat, že si faráři rychle uvědomili zemskou situaci a peníze bez zdráhání a bez prodlevy vrátili. Závěr:
    1. Faráři neměli zbytečně zabírat místa dalším zájemcům o oběd a měli urychleně a včas vypadnout.
    2. Faráři ocenili důvěru, která jim byla prokázána, když směli bez zálohy používat nerez příbory. c) To, co nemohli pochopit z matematiky Božího království, se ukázalo jako lidský zemský omyl.
  64. Mladý vikář z Čech, nabitý teologickými moudrostmi během pilného studia a dokonalými znalostmi své vypulerované české mateřštiny, přišel jako začátečník do valašského sboru. Hledá styčné navazovací body při pastoračním rozhovoru se členy sboru, a tak se také zeptal: A kdepak sedáváte v kostele? Odpověď zněla: Ale, pane farář, co sa ptáte, no přeca na zadku. Pan vikář si mohl aspoň uvědomit nepopiratelně tvrdou valašskou logiku. Ale v neděli si navíc uvědomil, že se ještě bude muset mnoho učit rozumět valašskému dialektu: Dotyčný bratr seděl totiž sice na zadku, ale vzadu v kostele, tedy vzadku, nikoli v zadku, ale na zadku v kostele. Seděl tedy na zadku fakticky dvakrát, poněvadž se jednalo o dva rozdílné a odlišné zadky.
  65. Krátce po nástupu ve Valašském sboru si jednou česká manželka mladého vikáře stěžuje svému muži: Představ si, co se mi stalo. Když jsem dnes ráno jela autobusem do práce, řidič mě zcela neomaleně poslal do zadku. Již zkušenější farář jí mohl odborně poučit: Můžeš být klidná. Řidič tím nemyslel nic zlého. Pouze tě posílal do zadní části autobusu, aby se uvolnilo místo u dveří. Kdyby tě chtěl poslat tam, kam si myslíš, tak by se určitě nežinýroval a poslal by tě přímo a naplno do prdele.
  66. Zvl. v některých letech kolem vánoc a Silvestra zvoní na faře častěji telefon a různé hlasy se ptají na všelijaké blbosti a pikantnosti, např. jak to bylo s panenkou Marií apod. Jeden farář už toho měl víc než dost (až po krk), a tak když byl dotázán, zda je tam farní úřad, odpověděl: Nikoli, tady je velkovýkrmna jatečních kapounů, u telefonu ředitel Kohout. Pak už měl od telefonátů pokoj.
  67. Před půlnocí zvoní na faře telefon. Rozespalý farář se představuje. Velmi zdvořilý hlas omluvně sděluje, že volají pracovníci Telekomu, kteří mají dnes do půlnoci vyplnit nějaké dotazníky k zítřejšímu odeslání a že všecko nestihli, a tak že se moc omlouvají, že pana faráře ruší v tuto pozdní hodinu. Že by ho rádi poprosili o pomoc. Rozespalý pan farář ochoten byl. Poprosili ho, aby si našel nějaký metr a změřil telefonní šňůru, její délku od přípojky po sluchátko. Že rádi počkají, až se mu podaří nějaký metr najít. Pan farář našel skládací dřevěný metr. Prý to je možné. Pak se zeptal, jak má měřit šňůru, když je zatočená do spirály. Poprosili ho, aby byl tak hodný a šňůru natáhl. Když jim ohlásil délku¨, poprosili ho, aby provedl ještě jedno měření, aby byla zaručena přesnost. Když se délka shodovala, příjemný hlas mladého muže panu farářovi sdělil: A teď vám můžeme říci výsledek našeho výzkumu: Ta vaše telefonní šňůra je dostatečně dlouhá, abyste se na ni v případě potřeby mohl oběsit. Konečně to mírnému a hodnému panu farářovi došlo a pochopil. Ale svůj závěr už nemohl nikomu sdělit, ti na druhém konci už ukončili svůj výzkum. Od té doby už pan farář nebyl tak úslužný k půlnočním telefonátům.
  68. Cizinci. Na bohoslovecké fakultě studovalo a studuje poměrně hodně zahraničních studentů. několik cizinců pracovalo krátkodobě i jako faráři církve. Že občas může dojít k různým přeřeknutím, chtějme doufat, že náhodným, to je pochopitelné. Ostatně i Čech v cizině může uslyšet: Když vy mluvíte, je to někdy zábavné a i komické. Příklady uřeknutí:
    1. Viděl jsem pěkné búty (boty).
    2. U vás je mnoho věznic (vesnic).
    3. Ve vaší církvi je to studené. (Slovo Kirche a Church znamená kostel i církev.)
    4. Jeden cizinec na svém přednáškovém turné po sborech chtěl ukázat aspoň malou znalost domorodého jazyka u nás a tak s patetickým přednesem zakončoval oblíbeným českým pozdravem: Nazdar. Jenže vyslovil: Nasral. Nutno poznamenat, že posluchači byli inteligentní a měli porozumění pro jazykové potíže cizince, a tak se nikdo nesmál. Potom oceňovali jeho jinak zajímavou přednášku, a tak milý cizinec byl nechtěně utvrzován ve svých jazykových neznalostech. Nakonec mu přátelé přece jen taktně vysvětlili rozdíl mezi tím, co chtěl říci (záměrem sdělení) a tím, co říká. Od té doby k nemalému zármutku některých zakončoval správným českým pozdravem: nazdar.
    5. Problémy se zjišťováním informací kolem slov Muci a Ceny se nevyhnuly ani teologicky zaměřeným duším a tělům. Bylo to v době, kdy ještě nebývaly v tak hojné míře malováni mezinárodní panáčci.
    6. Chtěl bych vás uláskovat. (Mám vás moc rád.)
    7. Na bohoslužbách byla moc hezká děvka (dívka).
    8. I vaše církev je nevěstka Kristova (nevěsta).
  69. V letadle nabízí letuška bledému farářovi jako povzbuzující lék šnaps. Smutně odmítá: Raději si nevezmu, šéf je moc blízko.
  70. Tajnosti. Při sborové slavnosti si několik farářů obléká v kanceláři talár a vesele se baví. Zaklepání na dveře, vejde kostelník a zdvořile se omlouvá: Promiňte, já bych vás nechtěl rušit, jen si vezmu bibli, abych ji položil v kostele na stůl Páně. Bratr senior s humorem opáčil: Jen klidně pojďte mezi nás, my tu nemáme žádné tajnosti, my jen pomlouváme svou církev.
  71. Barvitost. - Mladý farář dovedl strhujícím způsobem zaujmout své posluchače barvitým vyprávěním, takže mu všichni jen viseli na ústech. Jednou kázal v sousední církvi, a tak si dával zvlášť záležet. Kázal na příběh ze Skutků apoštolů, jak Petr a Jan uzdravili chromého u Krásných dveří. Poutavě líčil, jaký to byl život pro chudáka, který nemohl chodit. Jeho příbuzní ho každé ráno nesli ke chrámovým dveřím, aby si žebráním vydělal na živobytí. Popisoval i radost chromého, když byl ve společenství mezi jinými žebráky a postiženými. Prohodil pár slov se svými sousedy, zamával na vzdálenějšího slepce. Tu to nevydržela jedna mladá dívenka a přímo v kázání vykřikla: Ale ten slepec to nemohl přece vidět. Mladý kazatel se nenechal vyvést ani z míry, ani z konceptu, a pohotově zareagoval. Ano máš pravdu, on si to ani ten chromý neuvědomil.
  72. Dávno již tomu, co jeden nejvyšší Zeus byl na návštěvě v jednom sboru. Večer se už za tmy procházel po zahradě a snažil se prodrat přes nějaké překážky zpět k zadnímu vchodu fary. Farářská dcera se domnívala, že jde o jejího bratra, a tak na něj z plna hrdla zavolala: Tudy nelez, táhni okolo. Zeus z toho byl poněkud nesvůj a uklidnil se, až když ho zasvětili do jazykové zvláštnosti kraje, kterou ještě trochu uzvláštnili: Slovo táhni se prý nepokládá nutně jen za vyhazov. Tehdy ještě pochopitelně byl současný nový Zpěvník na konci prvního křesťanského dvoutisíciletí v nedohlednu, a tak farářská dcera neznala slova písně 236: Držiž nás vždycky při sobě a táhni po sobě, ať chvátajíc, vykročíme upřímo po tobě.
  73. Je slavnostní instalace. Nový farář je uváděn v úřad faráře sboru. Senior pronáší důstojnou řeč a ještě důstojnější kázání, v němž přirovnal faráře k rolníkovi, který zasel a nyní čeká na podzimní déšť shůry. Instalovaný zase přirovnal své poslání k rybáři, který loví pro Ježíše Krista ryby. Administrátor zase aktuálně připomněl pěvecký kroužek a přirovnal práci faráře k dirigentovi orchestru. Do nebe vychválil místní pěvecký kroužek, jak nádherně zpíval. Lidé se trochu ošívali a pošťuchovali, ale to řečnícímu administrátorovi nevadilo. Připomněl i dobu jednoho roku, kdy přijížděl rád do sboru a administroval jej. Pak následoval pozdrav kurátorky. Popřála novému farářovi Boží vedení a požehnání v jeho práci a pozvala všechny na pohoštění, které bude následovat po skončení instalační slavnosti. Pak se obrátila k administrátorovi a pověděla, že by chtěla jen trochu upřesnit jeho zmínku o tom, jak krásně jejich pěvecký kroužek zpíval. Sdělila překvapenému administrátorovi, že si tento pěvecký kroužek pozvali (vypůjčili) ze sousedního sboru.
  74. Americký vtip s českou proveniencí. Americký farář je na srazu maturantů po 50ti letech. Až do pozdní půlnoci se povídá a vzpomíná. Farář se dvěma nejlepšími kamarády měli pokoj pro tři v 75tém patře. Chtějí si ještě před usnutím soukromě popovídat. Když přišli k výtahu, zjistili, že nefunguje, ba dokonce, že vypadly pojistky. Recepční jim nemohl slíbit, že se vše opraví dřív než za hodinu. A tak se rozhodli, jsou přece ještě mladí, že se nahoru pustí pěšky. Přece to zvládnou. A tak mašírovali po temném schodišti. Celý udýchaní odpočívali stále častěji. Jeden navrhl, že by si měli krátit čas vyprávěním hororů, že by to v současné situaci bylo aktuální. První se do toho pustil a vyprávěl. Uměl to docela poutavě. Oběma dalším kolegům vstávaly vlasy na hlavě hrůzou. Ve své fantazii si představovali, že na ně za některým rohem schodiště vyskočí strašidlo nebo vrah. První vyprávění skončilo v padesátém patře. Pak se do toho dal druhý. Bylo to ještě hrůzostrašnější. Všichni byli zpocení nejen namáhavým výstupem, ale i strachem a hrůzou. V sedmdesátém patře přišla řada na faráře. Ten prohlásil: Och, to je horor. Mám strach, že vás můj horor položí. Vydržel varovat své kamarády až do 74tého patra. Tam se všichni posadili na schody a kamarádi se obořili na spolužáka: Tak už přestaň dělat drahoty a vymáčkni se. Ten tedy prohlásil: Teď vám řeknu největší horor. My jsme si u recepčního zapomněli vyzvednout klíč od pokoje.
  75. Farář navštíví kolegu v malém městečku. Smutně se svěřuje s tím, jak v jeho sboru a okolí postupuje sekularizace, jak upadá vážnost faráře a úcta k němu. Odpoledne se oba faráři vypraví na procházku městečkem. Kolega-návštěvník je upřímně udiven, že školáci, kluci i děvčata, pana faráře upřímně a hlasitě zdraví, dokonce i značně odrostlí výrostci projevují vůči farářovi překvapivou úctu. Ale uctívaný farář vzápětí vysvětlil situaci: Můj syn je kapitánem fotbalového mužstva ve městě, a toto mužstvo má zrovna úspěchy.
  76. Farář je na návštěvě u známého kolegy v Německé demokratické republice. Rozhodl se, že přiveze jako vítané domů nějakou typickou, ale lacinou východoněmeckou drobnost. V obchodě s bižuterií poprosil starší paní o pomoc při výběru něčeho pro jeho tři ženy doma. Paní, ještě ze staré školy, se podívala na zákazníka dosti nevraživě. Ale pro jistotu si jeho přání nechala zopakovat, cizinec nemusí přece ovládat dobře jazyk německý. Ale vyjádřil se podruhé stejně, jen s doplňkem, že jde o jeho regulerní manželku, o dceru a o tchyni. Uspokojená paní projevila velkou ochotu při výběru.
  77. Farář přesný jako hodinky. Bylo to mezi válkami. Když jednou vesnicí projížděl vlak, tak to byla událost. Závislost na vlaku byla životně důležitá, autobusy tehdy nebyly v módě. Pan farář jezdíval v některé dny pravidelně učit do školy, příp. něco vyřizovat ve městě. Přicházel naprosto důstojně a přesně. Když jednou přišel na nádraží, zahlédl ještě poslední odjíždějící vagon. S vážností sobě vlastní vytáhl své cibule a ukázal na ně výpravčímu s poznámkou: Ještě dvě minuty. Od té doby se prý onen výpravčí vždycky před zvednutím plácačky podíval, jestli náhodou nepřichází kráčející pan farář. Poznámky:
    1. Tehdy se na pana faráře bral ještě zřetel a ohled.
    2. Tehdy se ještě věřilo hodinkám.
  78. Farář: Já jsem ten hezčí z naší rodiny. Můj syn je ten mladší.
  79. Farář zjistil, že má pod kazatelnou neočekávané hosty. Po bohoslužbách se mu představili jako presbyteři jednoho sboru, který usilovně hledal vhodného faráře a pořád si nemohl vybrat toho dost dobrého. Sdělili farářovi, že by byli rádi, kdyby přijal pozvání a kandidoval v jejich sboru. S obdivem řekli: Vaše kázání se nám velmi líbilo, bylo vynikající, a to jste ani nevěděl, že přijedeme. Jak často děláte taková pěkná kázání? Farář suše odpověděl: Takové kázání dělám jednou za měsíc. Na ostatní neděle připravuji kázání mnohem lepší.
  80. Farářovic rodina je již po obědě, nádobí je umyto, a tak se rodina baví u kafe, čaje a limonády, jak kdo. Najednou někdo zvoní. Hlava rodiny nevesele prohlásí: Koho to sem zase čerti nesou. Je to dobrý známý, zasedá ke kafi. Malý farářský Pepíček se předvádí, leze pod stolem, pod hostovou židlí. Nakonec se na hosta obrátí s přímou zvídavě zvědavou otázkou: Kde máte toho čerta, který vás sem přines?
  81. Kačení žaludek. Jinak milá a jinak hodná, postarší špatně slyšící sestra ze sboru, pronikla na farskou zahradu, postavila se před dvě jabloně slité letními jablky (žňůvky), dala si ruce v bok a povídá pro sebe, ale dosti hlasitě: Ta holota z fary tu má ale jablek. Chvátající paní farářová, která už stála za k sobě hlasitě hovořící sestrou, duchapřítomně zareagovala: Sestro Vomáčková, jen si klidně nasbírejte, kolik budete potřebovat.
  82. Uřeknutí či nadměrně horlivé pozvání. Farář vyzývá před Večeří Páně: Bratři a sestry, Pán Ježíš Kristus zve ke svému stolu všecky. Pojďte opravdu všichni. Vždyť Pán Ježíš přijme i největšího hříšníka. Při své poslední večeři podal chléb a víno i Jidášovi. A proto, můžete přijít opravdu všichni, i vy.
  83. Ve skupině farářů vznikla diskuse na téma: Co je na ženě nejkrásnější. V první fázi se všichni rozplývali nad duší, srdcem, citem a dalšími vlastnostmi ženy. Ve druhé fázi diskuse se faráři soustřeďovali k hebkým vlasům, krásným líčkům, usměvavým rtům apod. Ke třetí fázi diskuse nedošlo, neboť přišel senior a rázně rozhovor přerušil: Tak, chlapi, dost, nebo nakonec někdo řekne pravdu.
  84. Farář staromilec: Za text dnešního kázání jsem si vybrati ráčil. . .
  85. Farář diplomat: Podle názoru jeho manželky by z diplomacie dostal pětku jenom proto, že nejhorší známkou není desítka.
  86. Farář v kazatelské stanici pravidelně káže hloučku věrných sester, které nikdy nezůstávaly doma a ochotně přicházely na bohoslužby i na pokec po nich. Při vhodné příležitosti v kázání farář sestrám domlouval: Jste tady samé sestry. Je to krásné, že věrně přicházíte. Ale bylo by to ještě krásnější, kdybyste přivedly i muže. Po skončení bohoslužeb se sestry shlukly kolem oblíbeného faráře a oceňovaly jeho aktuální slova: Pane faráři, jsme rády, že jste si všiml, že jsou tu samé sestry. Ale nevšiml jste si, že jsme všechny vdovy.
  87. Při zavádění nového zpěvníku měl jeden farář dlouhou dobu potíže, jak si zapamatovat nové písně podle čísel. Jen pomalu a zlehka nabýval jistotu a sebejistotu. Když už byl konečně v novém zpěvníku doma, ohlásil jednou před kázáním v kazatelské stanici píseň číslo 234. Jeho sebevědomí však pokleslo, když se jedna sestra odvážila protestovat: Pane faráři, to asi nebude moc vhodná píseň před kázáním. Ona totiž začíná slovy: Už mi oči tíží sen, a já znaven spát se ubírám. Ve starém zpěvníku to byla píseň: Pán Bůh je síla má.
  88. Pochvala. Pane faráři, to vaše dnešní kázání bylo moc pěkné. Můžete mi, prosím, vás, říci, kde jste sehnal ty pěkné boty?
  89. Nápis ve farní kanceláři: Slušní lidé zde nekouří. Ostatním je to zakázáno.
  90. Narozeniny. Farář dává člence sboru ke kulatým narozeninám Feuchtwangerovu knihu: Ošklivá vévodkyně. Ta přijímá knihu se zdrženlivými slovy: Pane faráři, to snad nemyslíte vážně. Farář: Sestro, tady máme příklad složitosti lidské řeči. Záleží na tom, na co položíme důraz. Vy asi myslíte na to první slůvko: ošklivá. Já jsem měl na mysli tu vévodkyni. A mimo to, jde o klasickou a dobrou knihu věhlasného spisovatele.
  91. Sen faráře. Farář vypráví: Tak se mi zdálo, že stojím na kazatelně, že kážu, že nejsem připraven, a tak cosi nesrozumitelného breptám. Probral jsem se celý zpocený. Ke své hrůze jsem však zjistil, že to nebyl sen, že opravdu stojím na kazatelně.
  92. Mladý bohoslovec káže ve shromáždění, kde je přítomna i zkušební komise, která má posoudit jeho kázání a jeho kazatelský výkon. Po bohoslužbách následoval rozhovor. Zkušebníci nejistě přešlapovali na místě, okolkovali. Konečně jeden z nich prohlásil: Pane kandidáte, to kázání bylo jaksi krátké, trvalo jen 7 minut. Bohoslovec ale hned pohotově opáčil: Ale mně se zdálo až moc dlouhé. Jeden člen komise: no, však nám také.
  93. Mimořádné narození jednoho faráře: Když jsem se narodil, vážil jsem 10 kilo. I s kočárkem.
  94. V dávných dobách, kdy faráři ještě nemívali auta, se museli pohybovat sportovnějším způsobem. A tak se jeden farář přesunoval do sousedního sboru k odpolednímu shromáždění na kole. Musel projet i úsekem silnice, kde asfaltéři při nedělní směně natahovali nový asfaltový koberec. Kolo i kalhoty byly asfaltováním zřetelně poznamenány. Trochu unavenější přijel do sboru, bohoslužby začaly, farář kázal. Posluchači se trochu divili, že farář při kázání stojí poněkud trochu toporněji, než míval obvykle ve zvyku. Ale respektovali to jako projev jeho individuální svobody. Po kázání následovala píseň, ale farář nesestoupil s kazatelny dolů. Po písni ohlásil: Prosím vás, bratří, pojďte mne odlepit, já jsem se přilepil.
    Poznámka: Tento příběh koluje i v druhé versi o jiném faráři, jen s tím rozdílem, že onen druhý farář si na kazatelně pohotově zul boty a zbytek bohoslužeb dokončil v ponožkách, včetně loučení s lidmi u vchodu do kostela.
  95. V dobách velmi dřevních, ještě za první republiky, se dva mladí předmaturanti, pozdější dost významní faráři církve, vypravili za ředitelem jednoho gymnasia kvůli maturitní zkoušce. Ředitel, sedící v pohodlném křesle ve své ředitelně, se jich s úsměvem zeptal, co si hoši přejí. Uslyšel odpověď: Pane ředitel, myzme přišli skrzevá tu maturitu. Předtím milý a usměvavý ředitel překvapivě hbitě a bez úsměvu vyskočil z křesla a zařval: Ven. Studentům nezbylo než následovat jeho výzvy a také hbitě prchat, neboť pan ředitel je pronásledoval značně daleko ještě na chodbě s halasným pokřikem na téma. Maturant a jazyk český. Studenti sice brblali na jazykové puristy , kteří to trochu přehánějí, ale pro jistotu dělali maturitu na jiné škole, kde s panem ředitelem už nemluvili, jak jim zobák narost.
  96. Faráři a Napoleon. Napoleon radil svému ministrovi: Otevírej dopisy až třetí den. Polovina věcí se vyřídí sama. Farář doplní: Z druhé poloviny je nutno vyřídit jen malý zbytek. A to Napoleon ještě nevěděl, že může existovat ministr bez portfeje. Ale už asi tušil, že leckterý portfej se obejde bez ministra.
  97. Spravedlnost se přece jen někdy prosadí. Dva bohoslovci se ucházeli o místo v jednom sboru. Byli pozváni na stejnou neděli ke zkušebnímu kázání k dopolednímu a odpolednímu shromáždění. Přijeli v sobotu, pohovořili s presbytery, kteří moudře usoudili: Oba jsou dobří, uvidíme, až po jejich kázání. Na noc byli v hostinském pokoji na faře. Ten, co měl kázat ráno, měl téměř geniální paměť. Proto se v pokoji odreagovával četbou detektivky. Ten druhý, co měl kázat odpoledne, byl hloupější, neměl geniální paměť, mnohé musel dohánět pílí. A tak si nahlas, kvůli zopakování a přednesu, přeříkával kázání, které se naučil nazpaměť. Ten chytřejší si na jeden poslech doslova zapamatoval kolegovo kázání. A tak méně geniální kolega slyšel ke své hrůze dopoledne doslova celé svoje kázání, které měl připraveno na odpoledne. Jiné kázání s sebou neměl, a tak se octl více než v úzkých. Ale pomohl si. Když odpoledne vystoupil na kazatelnu, začal: Bratři a sestry, dopoledne jsme slyšeli velmi krásné kázání. Někteří tu ráno nebyli. Ale i ti, kteří toto kázání ráno už slyšeli, si jistě rádi tak pěkné kázání poslechnou ještě jednou. A pak doslova zpaměti pověděl své připravené kázání. Presbyterům se to líbilo a bohoslovec byl přijat. Řekli: Má geniální paměť. Jedinkrát slyšel ráno kázání a doslova si je celé zapamatoval.
  98. Anděl a andělka se zamilovali a rozhodli se vstoupit ve svazek manželský. Šli za svatým Petrem a sdělili mu svůj záměr. Svatý Petr jim to rozmlouval, aby věc ještě zvážili, aby nebyli tak horkokrevní atd. nakonec uzavřel: Počkejte 100 let a když nezměníte svůj názor na věc, tak přijďte. Mladí trochu brblali na zbytečnou byrokracii, ale jen potichu. Ukázněně čekali. Za 100 let napochodovali zase ke svatému Petrovi a sdělili mu, že jejich rozhodnutí se nezměnilo a že se hodlají vzít. Svatý Petr se poškrábal ve vlasech a informoval je: Musíte rozumět mé situaci, jsou objektivní podmínky, které mne nutí vám sdělit, že musíte počkat ještě50 let. Dobře si to rozmyslete, jestli je to s tím vaším ženěním a vdáváním tak vážné, jde přece o velmi vážný krok do života. Tak přemýšlejte a když se nic nezmění, tak přijďte za 50 let. Přišli, svatbu mermo moci chtějí. Petr je odbyl: ještě to nejde, přemýšlejte, rozmýšlejte, přijďte za 25 let. Mladí se ale tentokrát nenechali odbýt: Svatý Petře, tentokrát je to velmi akutní, a proč máme pořád odkládat naši svatbu, když náš úmysl je neklamně a nezvratně vážný? Svatý Petr na to: Tak já vám to řeknu na rovinu: Musíme s vaší svatbou počkat, až do nebe přijde nějaký farář, aby vás měl kdo oddat.
  99. Maďarský bohoslovec neznal ani slovo česky. Budoucí evangeličtí faráři ho tedy učili počáteční jazyková minima. Vysvětlili mu např., že anglické slovo gentleman (pán) se česky poví: pásek. Onen bohoslovec tedy šel po ulici a chtěl se dovědět, kolik je hodin. Zastavil pěkně oblečeného pána a zeptal se lámanou češtinou: Ty, pásek, kolik hodin? Pán nejprve začal rudnout, zatínal pěsti. Ale když rozpoznal před sebou mladistvého svalnatce, i když s milým bezelstným úsměvem ve tváři, spěšně raději odkráčel.
  100. Maďarský bohoslovec začal dělat pokroky v jazyce českém. Ve sdružení ukazoval své svaly a prohlásil: Holky, já mám sílu jako telecí tatínek.
  101. Farář přednáší už delší dobu a jeho hlas začíná trochu sípat. Jedna ochotná sestra ze sboru spěchá pro sklenici vody. Farář patetickým hlasem pronáší slova Ježíše Krista: Hle, přichází Antikrist. Stalo se tak právě v tom okamžiku, kdy hodná sestra kladla před řečníka onu sklenici vody. Shromáždění sledovalo přednášku pozorně a mělo smysl pro humor. Lidé se hlasitě a uvolněně rozesmáli. Obětavá sestra zrudla. Ale řečník neztratil duchapřítomnost a pohotově doplnil: Rád bych upozornil, že Pán Ježíš mluví o Antikristu, nikoli o Antikristce.
  102. Anglikánský farář je pozván lordem na večeři do luxusního hotelu. V úzkém kruhu přátel slaví jeho lordstvo své životní jubileum. Po večeři je v hojné míře k dispozici whiski. Jeho lordstvo své narozeniny značně zapilo a obrátilo se na faráře s prosbou: Reverende, vy jediný mi ještě můžete jakž takž střízlivě poradit v mé komplikované životní situaci. Zapomněl jsem, kde je toaleta. Můžete mi to názorně a polopatisticky vysvětlit? Reverend odpověděl: Vaše lordstvo, je to docela snadné. Když vyjdete ze dveří této místnosti, dáte se doprava. Na nejbližším rohu zabočíte doleva. Pak se opět dáte doleva. Druhé dveře na pravé straně mají nápis: for Gentleman. Navzdory tomuto nápisu tam vejdete a už vše snadno najdete.
  103. Maďarský student měl při zápolení ve zkoušce u jednoho profesora značné potíže jazykové a projevoval i velmi značné mezery znalostní. Pan profesor se mu snažil podávat pomocnou ruku a vstřícně předkládal vhodné otázky. Nakonec se rezignovaně zeptal: Bratře, můžete mi říci něco o Pánu Ježíši? Student se smutně podíval na pana profesora a prohlásil: Pán profesor, ťažko povedať. Veď vy nevietě rozuměť po maďarsky.
  104. Nápadná podoba.
    1. Jeden farář byl menší postavy a připomínal svou vizáží Adolfa Hitlera. Mimo jiné i obdobnou pověstnou hitlerovskou pěšinkou ve vlasech. Neměl z toho však žádné výhody za války ani větší problémy později.
    2. Za války byly farní matriky občas kontrolovány pracovníky německé policie. Jeden takový pracovník přišel i na faru onoho faráře. Zazvonil starobylým klepadlem, které by vzbudilo i mrtvého. Farář energicky otevřel dveře fary a zeptal se: Prosím, co si přejete? Němec strnul, ruka mu málem vyletěla vzhůru k oficielnímu pozdravu. Po kontrole se pak návštěvník přiznal: Víte, pane faráři, když jste otevřel ty dveře, tak jsem si v prvním okamžiku myslel, že přede mnou stojí Führer.
    3. Po válce jel farář vlakem. V půl vagoně si ho jeden pán začal nepřímo dobírat. Nahlas pokřikoval: Pane, vy mi někoho připomínáte. Po chvíli toho farář už měl dost. Vyskočil, pevně se postavil a s energií sobě vlastní se rozhorlil. Pane, co si to dovolujete? Jestli řeknete, co si myslíte, tak vás budu žalovat a uvidíte. Více nežli ta hrozba žaloby zapůsobila farářova aktivita. Pán se dokonce zdvořile omluvil.

Předchozí kapitola

Následující kapitola


náhled fotografie kostela v Jablůnce

Kostel ČCE v Jablůnce


miroslav.janeba@email.cz
pocitadlo.netway.cz