Notice: Undefined variable: uvodemactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 76

Notice: Undefined variable: ruzneactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 78

Notice: Undefined variable: dejepravaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 79

Notice: Undefined variable: kazaniactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 80

Notice: Undefined variable: sboractive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 81

Notice: Undefined variable: mapaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 84
Nesebrané spisy M. Janeby — Knihy

Přeskoč menu a přejdi přímo na text

Nesebrané spisy M. Janeby – Knihy


Úvodem Knihy Různé Kázání Sbor Mapa webu


Knihy


Kniha o naději (Naděje pro naději)
březen 2002

2) Jákob a Ezau. Vyvolení.

Čti: Genesis 25-33. Pak pochopíš následující řádky.

Achilova pata.
Při porodu se druhorozený Jákob držel svého prvorozeného bratra Ezaua za patu.
Aplikační zamyšlení.
Vzešlo mu slunce. Aby naše modlitby byly pokorné. Bůh vyslyší, to je jisté. třeba ale jinak, než si původně přejeme. Naše otázka: Milovat Hospodina. Uvědomit si ve svém životě: jak kdy PB vyslyšel naše modlitby. Naše zkušenosti. Osobní prožitek.
Bethel.
  1. Stará pohanská svatyně. Místo azylu. Právo azylu. Ochrana pro člověka s čistým svědomím a pro toho, kdo neměl na osobní ochranku. Zde měly pro některé věřící lidi pohanské pověry kladný přínos. Strach jiných před mstou božstev. Pokud by se tam uchýlil člověk s nečistým svědomím, bude v noci zničen démony.
  2. Jákob. Věří v Hospodina. Nebojí se model, ale lidí. boží zjevení se může uskutečnit i na pohanském místě. bůh je pánem všude.
  3. Ale takto kladný Jákob určitě nebyl, jak se ho snaží líčit faráři. Cynik prostě nemusí mít žádné problémy se svým svědomím. Ateista si také nemusí nic dělat z model a z Hospodina, klidně využije posvátného místa k azylu. Jákob na tom byl tak zle, že si ani neuvědomoval svou vinu nebo se dokonale obrnil. Hospodin ale dokáže prorazit i nejtvrdší skořápku kolem srdce člověka.
  4. Pavel v Efezu. Večer kázal v sále, kde se přes den přednášela řecká pohanská filozofie.
Bethel.
  1. Noc. Kámen pod hlavou. Svatyně pohanů. Azyl. Útočištné místo. Ochrana pohanských božstev.
  2. Vyznavač Hospodina si tam ku podivu klidně zajde. Buď si řekne: Co kdyby na tom něco bylo. Nebo cynicky využije pověr pohanů. Nebo je to starověký ateista, kdo si rovněž nebude dělat skrupule?
  3. Sen. Žebřík. Do nebe. Andělé vystupují a sestupují. Připomíná to babylonskou věž. Jákob cestoval, směřoval do Babylonie.
  4. Boží hlas. Vrátí se zpět. Z jeho potomků bude Spasitel.
  5. Ráno. Kámen polil olejem. Zasvěcení Hospodinu. Přesvěcení. Slib. Po návratu postaví oltář Hospodinu.
    Poznámka: Jakým právem si vyznavač Hospodinův dovoluje dělat nějaké zásahy na pohanském místě? Jak by se to líbilo vyznavačům Hospodinovým, kdyby pohané nebo ateisté nějakým způsobem přesvěcovali křesťanské chrámy?
  6. Uprchlík s sebou má olej.
  7. Bet-el. boží dům. Hospodin je všude. I tam, kde měli údajně vládnout pohanští bohové.
  8. V roce 380 vydal římský císař Theodosios dekret, výnos, státní zákon. Křesťanství bylo prohlášeno za státní náboženství A pohanství bylo zakázáno. Pohanské svatyně se přes noc staly křesťanskými. Státní úředníci se nechali v kostele polít vodou (křest), jen aby mohli vykonávat svůj úřad.
  9. Pohanská svatyně v Bethel se později stala ryze izraelskou svatyní. Ještě později tam byl uctíván Hospodin jako neviditelně sedící na viditelném podstavci. Tímto podstavcem bylo zlaté tele podobné tomu na poušti, když Izraelští putovali a dopustili se velkého modlářství.
Bethel.
Žebřík. Schody do nebe. Připomíná to babylonskou věž. Člověk jde nahoru. V Bethel se jedná o záležitost Božích andělů. Sestupují dolů. Kondescendence Boží. Boží sklánění se. JK znamená boží příklon ke člověku. Inkarnace. bůh se stal člověkem. Podaná ruka Jákobovi.
Bethel.
  1. Jákob se zastavil na pohanském místě, aby tam v noci našel azyl. Vidění na cestě do Babylonie. Věž lidské pýchy. Pyšný nemusí být jen pohan a bezbožník. Záměr: Varovat Jákoba. Bůh sestupuje.
  2. Abraham vyšel z jižní Babylonie, ze stínu věží lidské pýchy, aby v poslušnosti Hospodina odešel do nové země. Zastavil se v Cháran, na půl cesty. PB ho musel znovu popostrčit, aby pokračoval dál.
  3. Jákob se vrací. Návrat zpět. Minulost přitahuje. Hledá ochranu, oporu a pomoc v souvislosti s někdejší pohanskou či polopohanskou minulostí. Vrací se ale jen do té poloviny v Cháran, kde byli také už vyznavači Hospodina.
Bezúhonný Jákob.
  1. Genesis 25. Je zmíněno, že Jákob byl bezúhonný muž. O pár veršů dál se mluví o jeho podvodu. Obral svého na smrt unaveného a vysíleného bratra Ezaua za mísu čočovice (za jednu večeři) o jeho prvorozenství.
  2. I později Jákob prokazoval, že má do bezúhonnosti podle našich představ a podle NZ hodně daleko.
Boží ochrana na Jákobově cestě.
Musel projít trpkými životními zkušenostmi. Ukázaly mu ošklivost jeho vlastního jednání. Dlouhá cesta, než se z podvodníka, gaunera, lstivého křiváka stal Izrael, Boží bojovník.
Boží ochrana pro Jákoba.
  1. Protože byl vyvolen. Tedy: Koná víc než darebačiny už jako vyvolený? Kde mu bylo vlastně odpuštěno? Tím, že se později držel boha. Např.: Genesis 32, zápas ve Fanuel.
  2. My. Klademe podle farářů mnohé nespravedlivé a neoprávněné otázky. Přece máme vidět Boží jednání s lidstvem. PB má právo na svůj výběr. Může si vybrat skupinu nebo jednotlivce. Koho chce. Ať je jakýkoli, ať dělá a koná cokoliv. PB si sám řídí svou linii spásy. A vůbec. co činí Bůh, vše dobré jest. Genesis 22. PB nařídil Abrahamovi, aby obětoval Izáka. PB na to má právo. Ví, proč to po člověku chce. Pak změnil svůj názor a Abraham nemusel Izáka obětovat. A zase nemá nikdo z lidí právo do toho PB mluvit. Jak on ráčí, tak vše kráčí. My lidé všemu nerozumíme. Musíme se sklonit před tajemstvím. Ale mohli bychom také víc přemýšlet a nemuseli bychom se bát oprávněně dotírajících otázek. Však máme rozum přece od PB, že ano? A bylo by záhodno, aspoň pro faráře, hlouběji studovat bibli. Pak by se zjistilo, že v bibli je i jiná odpověď, než jakou asi kvůli pohodlí tak ráda předkládá nepřemýšlející církev. A ta odpověď se dá najít už ve SZ. Jen se např. nebát tzv. historie.
  3. NZ. Vyvolenijsou všichni. Všichni jsou pozváni. JK vybízí: kažte evangelium všem, po celém světě. V JK není ani Žid, ani Řek. Ani muž, ani žena. Ani svobodný, ani otrok. Boží požehnání stačí pro všechny jeho syny a dcery. KB je natolik bohaté, že se Boží rodina na této zemi nebude muset hádat a dohadovat, aby snad někdo nedostal o trochu víc. Stačí pro všechny, dostane se na všechny.
Braní Božího jména nadarmo.
  1. Genesis 27. Jákob oklamává svého slepého otce a v převlečení za svého bratra Ezaua uchvacuje požehnání, které patřilo bratrovi.
  2. Jákob vysvětluje otci, že přišel tak brzo proto, že mu Hospodin dopřál rychlý úlovek. Používá Božího jména k tomu, aby jeho podvod byl věrohodnější.
Bratří rodní a ve víře.
  1. Kain a Abel.
  2. Doba soudců. Např. Soudců 19-21. Benjaminovci. Nejednota. Všelijaké vztahy. Smlouva mezi vyznavači Hospodinovými. Složitost problémů mezi Hospodinovými vyznavači se vyhrotila až do občanské války.
Cesta.
Vidět prozaicky Jákobovo putování do Mezopotamie. Jde sám. Nejistota v noci. Lupiči byli ochotni v každé době zabít člověka pro pár šupů.Dravá zvěř. Bezvodá poušť. Pěšky. Damašek. Palmyra. Cháran.
Cesta do Cháran.
  1. Sklaplo mu. Jákob je sám na cestě. Riziko života doslova a do písmene. Nebezpečí: Lidé. Zvěř. Příroda. Poušť.
  2. Setkání s Bohem v Bethel. Noční vidění. Obrácení se k Bohu. Ujištění o Boží přízni. Obětuje olej. Čekali bychom nadále u Jákoba víc citlivosti a skromnosti. Jákob se nestal hned novým člověkem. Jde ale dál se vší suverenitou svého mládí a své lstivosti.
  3. Suverénnost u studny před Cháran. Okatě se líbá s Ráchel, i když ji vidí poprvé. Neurvale bez ohledu na ostatní odvaluje kámen ze studny. Chuligán. Chuligánek. Mně patří svět.
Cesta z Cháran.
Po 20ti letech. Pomalu se stády. Jako kdysi Abraham. Opakování. Ale každý člověk prožívá svůj život ve své neopakovatelné jedinečnosti a neopakovatelnosti. Každý má svou vlastní identitu. Pryč z Babylonie, ze stínu zikkuratů.
Cesta víry.
Jákob v bibli. Podvodník. Lstivý. Dlouhá cesta, než se z podvodníka a křiváka stal praotec víry.
Cílevědomý vypočítavec.
  1. Nebyl to žádný rozjívený mladík.
  2. Když obral bráchu o otcovské požehnání, měl už 40 let. V tomto věku pak utíkal do Cháran.
  3. Jako zralý čtyřicátník se u studny před Cháran líbal s mladičkou Ráchel. Jistě se bezhlavě zamiloval jako rozjívený mladík. Ráchel asi nadrženého putovatele přes poušť pořádně rozehřála. Ale současně byl pro něj tento sňatek značně výhodný.
  4. Jákob vždy věděl, co chce.
Červená nit.
Rodina Abrahama, Izáka. Společenství věřících. Svědectví uprostřed pohanského světa.
Čísla.
  1. Věk praotců: Abraham: 175 let. Izák: 180 let. Jákob: 147 let.
  2. Izák se oženil s Rebekou ve 40 letech. Dvojčata (Ezau a Jákob) se mu (pochopitelně Rebece) narodila v 60 letech.
  3. Vzhledem k tomu, že se Rebece narodili její synové po 20 letech manželství, lze předpokládat, že v té době měla asi 35 let.
  4. Ezau se oženil ve 40 letech. To měl Izák už 100 roků.
  5. Lze předpokládat, že Jákob odešel do Cháran nejdřív ve 40 letech. Tam pobyl do 60 let.
  6. Pokud by propočty takto vycházely, pak by po návratu Jákoba žil Izák ještě 60 let. Těch moc šedesátek jistě nevadí. Zajímavé je pouze to, že Izák ustupuje do pozadí a je jaksi v zapomenutí v důchodu. Fakticky jako slepec.
  7. Oba synové, Ezau a Jákob, pohřbívají svorně svého otce. Je to jistě doklad smíření, event. Minimálně svědectví o kladném vztahu k otci. Zajímavé ovšem je, že Ezau musel v Edomu dostat zprávu o úmrtí telegraficky a že přiharcoval letecky. Pohřbívalo se tehdy běžně v den úmrtí. Obřad pochopitelně mohl být i bez mrtvoly. Určité formy balzamování znali ovšem i v Kanánu. Zajímavější ale je, že oba bratří měli každý 120 let, tedy 2 krát 60 roků. Zemřelý otec měl 3 krát 60 roků.
  8. Bratří prodali Josefa do Egypta v jeho 17ti letech. Mohlo to být bezprostředně po návratu Jákoba z Aramu (Sýrie). Stalo se to v oblasti města Sichem. Josefovi bratří byli prakticky vrstevníci, nemusel být o mnoho mladší. Pravděpodobně (podle počítání, jak Jákob navštěvoval své ženy) mohli být někteří Josefovi bratří mladší než dosud nejmladší Josef. Byl tedy prodán v 17ti letech a ve 130 letech se Jákob dostal natrvalo (na dožití, na doživotí) do Egypta. V Egyptě žil Jákob ještě 17 let. Když zemřel, mohl mít Josef 80 let. Nebo také o čtvrt století méně.
  9. Při biblické matematice záleží na posouzení a zhodnocení údajů číselných a toho, co je kolem.
Dědičný hřích.
  1. Abraham připravil svého syna Izmaele o právo prvorozenství ve prospěch mladšího syna Izáka.
  2. Jákob připravil svého bratra o prvorozenství. Byl to vůbec mistr na podvody a podvůdky.
  3. Jákobovi synové se ukázali jako pěkní výlupkové. Dovedli jít ve šlépějích svého otce. Vezměme 4 nejstarší:
    1. Ruben. Vyspal se s manželkou svého otce, tedy se svou nevlastní matkou.
    2. Simeon a Lévi. Zmasakrovali obyvatele ¨Sichem. Sichem bylo později jedno ze 6 útočištných měst. Genesis 34.
    3. Juda. Chtěl nechat upálit svou snachu Támar za to, že byla těhotná, i když už byla vdovou. Nakonec se ale ukázalo, že v tomto případě má máslo na hlavě sám Juda. Genesis 38.
Dodatečná retuš.
  1. Genesis líčí Jákoba docela realisticky, plasticky, zemitě, syrově. Jednal vůči svému bratru a otci surově, lstivě, podvodně, ziskuchtivě. Připravil bratra Ezaua o požehnání prvorozeného, které mu právoplatně náleželo. Genesis nepřipomíná, že by o ně Ezau nestál. Jákob ani zdaleka či v nejbujnějším rozběhu zbožné lidské fantazie nebyl lepší než Ezau. O Ezauovi se neříká nic zlého, jen se mizerně oženil a nastaly problémy jeho žen s tchyní. Ale mezi Jákobovými manželkami nastaly také pěkné tahanice o to, která bude s manželem spát. Jákobův nejstarší syn Ruben se vyspal s jednou ze čtyř otcových žen.
  2. Později bible rozlišuje mezi Jákobem a Izraelem. Jeho druhé jméno symbolizuje změnu, která se s ním mnohem později stala. Prostě se změnil. Byl to pak už jiný člověk. Konečně se podrobil Boží vůli.
  3. Jákob a Ezau se nakonec smířili a přátelsky se rozešli. Jákob zůstal v Kanánu a pokračoval v náboženské Tradici svých předků Abrahama a Izáka. Ezau odešel do cizí země, do Edomu. Fakticky byl vyšachován z tradice víry do pohanského prostředí.
  4. Jákobovo počínání a jednání vůči Ezauovi musela bible později nějak upravit, aby obraz Jákoba zapadal do souladného celku ideálních praotců víry. Jákobovo jednání vůči bratrovi bylo kvalitativně horší než mnohé vylomeniny ostatních praotců, a proto má bible víc práce s jeho zasazením do chtěné linie. Vyřešilo se to myšlenkou Božího vyvolení. Jákob byl prostě vyvolen, Ezau nikoli. Vyostřeněji řečeno: Jákob byl vyvolen, Ezau zavržen. Někdy je možno říci, že se tak stalo ještě v lůně matky, tedy před narozením. Tedy: Jákob za nic nemohl a fakticky jednal v souladu s Božím vyvolením, i když to někdy přehnal nebo přestřelil v prostředcích, kterými chtěl dosáhnout svého účelu, aniž ještě tušil, že jde vlastně o Boží účel a záměr.
  5. Pozorný čtenář jistě nezapomíná a má proto stále nejen před očima a na paměti, ale i na zřeteli, že bible byla psána v průběhu celého tisíciletí. Je proto např. vhodné, poctivé a na místě rozlišovat, co bylo řečeno kým, kdy, kde, proč a v jakých souvislostech a za jakých okolností.
  6. Účelová teologie není vynález až a jen dob pozdějších.
Dosáhl svého.
  1. Jákob získal (lstivostí, podvodem, krádeží) prvorozenství a požehnání. Uchvátil si tak předpoklady naděje pro bud. Jenže o to připravil vlastního bratra, rodného i ve víře.
  2. Hněv bratra Ezaua. Chystá se k bratrovraždě. Byl obrán opravdu o mnoho. Závažná věc. Pro maličkosti se přece nevraždí.
  3. Naděje v kapse, ale přitom vše nejisté. Jako na vodě. Jákob si musí ještě legalizovat to, co vytuneloval pro sebe.
Důsledky viny.
Dalekosáhlé. Dlouhodobé. Poznamenalo to život mnoha lidí. Rozdělená rodina. 21 let je Jákob V Cháran.
Edom u Malachiáše.
  1. Podívejte se kolem sebe. Příklady. Edom. Příklad lidí schopných, silných. Lze beznadějně zabřednout do viny a bezmoci. Jak končí silní. Všelijak. Ne vždy pompézně.
  2. Edom. Hroutí se silná říše. Jákobův bratr.Schopnosti. Přednosti. Síla. Pracovitost. Aktivita. Nadšení. Hradby pevností. Hroutí se to. Trosky. Poušť.
  3. Rozdíl mezi Edomem a Izraelem. Hospodin si vybral Izraele a miluje ho, pomáhá mu. Ochrana Izraele. Boží vedení.
  4. Izrael měl tedy lepší předpoklady uplatnit se a vydržet uprostřed prakticky stejných či souměřitelných historických okolností. Edom byl tedy, po lidsku (ale i po božsku) viděno, hendikepován Handicapován). Izrael za to tedy nemohl, že nakonec dopadl lépe než Edom. Edom nemohl za to, že nakonec zanikl a nic po něm nezbylo.
  5. Je možný i jiný, dialektičtější, komplementárnější pohled. Izrael se držel Hospodina, i když mnohdy a často odpadal. Dal si nakonec říci. Levitská složka (část) obyvatelstva udržela víru v Hospodina a pronesla ji v Izraeli po staletí a tisíciletí. Kdysi lstivý Jákob, praotec Izraele, dělal větší hříchy a psí kusy než Ezau. Ale pak se to nějak zamotalo a obrátilo. Ezau vyklidil pole a umožnil Jákobovi další pobyt v Kanánu. Tím, že ustoupil a zachoval se velmi bratrsky, ač byl právoplatně prvorozený Izákův syn, poškodil sebe a své potomky a zvýhodnil Jákoba a jeho potomky.
  6. Malachiáš 1,2-5. Zbožný a věřící čtenář se jaksi ošívá. Nevznese jistě námitku proti tomu, že Hospodin Jákoba vyvolil a že ho miluje a vůbec je mu nakloněn a že mu všemožně nadržuje. Překousl by ve své zbožné lidské solidaritě věřícího člověka se zvýhodněným, že by se Hospodin zachoval k Ezauovi lhostejně, tedy že by mu nepomáhal. Nepříjemné však zůstává zjištění, že Hospodin Ezaua nenáviděl. Dokonce je to Hospodin, který plundruje edomskou zemi. A když se potomci Ezaua budou snažit ve své píli, pracovitosti a aktivitě pozvednout a znovu obnovit svou zemi, sám Hospodin na ně znovu došlápne, aby viděli, zač je toho loket. Jaksi se bouří prachobyčejný lidský smysl pro spravedlnost. Kdyby Hospodin pouze Jákobovcům nadržoval a Ezau zůstal v Boží lhostejnosti bokem, jaksi by se to dalo snést i ve věřícím srdci, které tolik rádo mluví o velikosti Boží lásky ke všem lidem. Ale Hospodin projevuje nenávist vůči Jákobovu bratru a dokonce ho sráží, podráží mu nohy, jak se dá. Věřící srdce dokáže jaksi jaksi pochopit i skutečnost, že se u Malachiáše jedná o odraz konkretní historické situace, jak to prostě v dané historické chvíli sepisování proroctví vypadalo. Inu, věřící srdce dokáže být velmi široké. Co ale nedokáže zkousnout i velmi široké věřící srdce, pokud není dostatečně hodně široké nebo dokonale teologicky erudované, je skutečnost, že Malachiáš vkládá určité výroky do Hospodinových úst. Buď to Hospodin opravdu takto řekl, a pak je to pro věřícího člověka, i značně lidsky a zbožně otrlého, při nejmenším k ošívání se. Nebo to říká Malachiáš, ale vkládá to pro zvýšení autority svého slova do úst Hospodinovi. A pak je věřící srdce doopravdy zneklidněno a fakticky znechuceno. Stále v něm totiž zůstává zakodováno něco z mravního a morálního kodexu Božího zákona. Něco takového se přece nedělá. Leda, že by k tomu dal podnět Hospodin sám. Ale jak, to by věděl snad v této souvislosti jen sám Malachiáš. Škoda, že se k tomu nevyjadřuje blíže a zřetelněji. A tak nezbývá, než popostrčit velké teology, aby se probrali ze svého mlčení na toto téma a vyjádřili se zcela jasně. Nechť však počítají s tím, že lidé v církvi už nejsou pokorné ovce, které přikývnou na všecko. Hlavně tiché ovečky rozčilí, když se mluví teologicky dietně, neslaně, nemastně. Prostě se zbožně pindá a nic se pořádně neřekne. I lidé kolem církve by jistě rádi uslyšeli, jestli podle názoru dnešní církve jsou podobní onomu Bohem nenáviděnému zpohanštělému Edomu nebo se i na ně vztahuje Boží láska v PJK.
  7. Když dnešní čtenář slyší, že PB Jákoba vyvolil a Ezaua nenáviděl, je to pro něho už jen nepatrný krůček k tomu, aby to dotáhl ještě o kousíček dál: Jákob byl vyvolen, Ezau zavržen. Předem. Bez šance. Byl Bohem odepsán už před svým narozením. Nebo to snad PB přece jen takto řekl? Najde se nějaký prorok, který by takto odvážně vyjádřil Boží svrchovanost a suverenitu? Hádej, čtenáři.
Egypt a Babylon.
  1. Žalm 121. Božstva: Slunce a Měsíc.
  2. Měsíc. Symbol Babylona. Osud. Astrologie. Svázanost lidského života s nebeskými silami, mocnostmi. Fatalismus.
  3. Slunce. Symbol Egypta. Sensualismus.
Etika. Nemožné věci mezi věřícími jsou ku podivu někdy možné. Mráz nám jezdí po zádech. Příklady:
  1. Jednání Abrahama s Agar a synem Izmaelem.
  2. Podvodník, gauner a křivák lstivý Jákob.
  3. Genesis 34. Simeon a Lévi jsou křiváckými vrahy.
  4. Genesis 38. Jednání Judy s Támar.
  5. Bratří chtěli zabít Josefa. nakonec ho tzv. jen prodali do otroctví do Egypta, a tím ho poslali na jistou smrt. Většina otroků končila zakrátko v kamenolomech.
  6. Genocidy při dobývání Kananejské země. Např. Jozue 10.
  7. Doba soudců, když nebylo krále v Izraeli a pevné ruky, která by udržovala pořádek, právo a spravedlnost. Např. občanská válka a její příčiny. Soudců 19-21. Lidské oběti. Soudce Jefte obětoval svou dceru.
  8. Zvůle Izraelských králů. Např. jinak a jinde a jindy příkladný David může být v přemnoha případech odstrašujícím případem a příkladem pro věřícího člověka. Proroci volají po spravedlnosti.
  9. Aspoň jeden příklad z NZ. Pavel píše sborovníkům v Korintě, že se mezi nimi dějí i mnohem horší věci nežli mezi pohany.
  10. Hned na začátku bible: Kain a Abel. Bratrovražda.
Ezau. Snad lehkomyslnost.
  1. Prodání prvorozenství.
  2. Nestará se nadmíru o domov. Loví si. Zábava. Ale: Nemusel se starat, nebylo to třeba. Klapalo to. Obstarával to Jákob. Dělba práce.
  3. Chce ošidit Jákoba, i když ten prvorozenství z něho vymámil v tísni života. Ale Jákob to nikde dál nezmiňuje. Neobstálo by to.
  4. Nenávist k Jákobovi. Chtěl ho zabít. Vražda je vražda, ať byl Jákob už jakýkoli. Kain a Abel. Bratrovražda.
Hledání viny.
Na každém trochu. Nejvíc na Jákobovi. Hodně na Rebece. Něco ulpělo i na Izákovi. Důsledky viny jsou dalekosáhlé. Na desetiletí. Dopad viny se táhne i na potomky do následujících generací po staletí a tisíciletí.
Hospodin mluví.
  1. přímé osobní setkání s Bohem.
  2. Jákob: Bethel, Fanuel.
  3. Mojžíš. Exodus, kap. 3. Oreb, hořící keř. po 40 letech. Několikrát za život. Málokrát.
  4. Kněz Eli. Hospodin s ním později nemluvil, přestal mluvit.
  5. Samuel, mladý, mluví k němu Hospodin. Později Hospodin též mlčel.
  6. Saul. Hospodin k němu přestal mluvit.
  7. David. Složitá situace zvl. na konci života.
Cháran.
Suverenita Jákoba u studny, hned při jeho příchodu. Jako by mu patřil svět, nebo aspoň půl světa. Líbá se tam veřejně s Ráchel. Podvádí kde kdo: Jákob, Lában, Lia, Ráchel. Podvádí Jákob, mimořádně specielně a chytře, aby získal od Lábana co nejvíce z jeho ovcí. Závist Lábanovy rodiny. Nechtěli Jákoba pustit pryč. Byl to přece jenom schopný pracant, měli z něho.
Chlupáč.
  1. Ezau byl chlupatý. Šlo svým způsobem o postižení. Bylo to neobvyklé. Měl srst jako kůzle.
  2. Ezauovo postižení navozuje ve čtenářích i v posluchačích výkladů jakési negativní předznamenání předem. Je to už dopředu jaksi odsudek. Však se jen podívejte, jaký byl.
  3. Někteří teologové připomínají, že se podobal řeckému satyrovi.
  4. O Ezauovi není řečeno nic špatného mimo to, že se neoženil podle gusta matky Rebeky. Ale napětí mezi snachou a tchyní není tak řídké ani v rodinách věřících. Rebeka fedrovala Jákoba proti ezauovi, i když byl i Ezau jejím synem. Proto jí vadilo, že si Ezau vzal pohanku. Kdyby s ní ale vycházela dobře, třeba by jí to nevadilo.
  5. Ezaúv tělesný hendikep fakticky znamená snížení naděje. Pro jeho uplatnění se v životě.
Chlupatý Ezau.
  1. PB ho potrestal.
  2. PB ho potrestal předem.
  3. Postižený.
  4. Předem navozeno mínění proti postiženému.
  5. toto vše bylo a je možno zaslechnout v církvi.
  6. Postižený je obrán podvodníkem, dravcem Jákobem. Lstivost. Nefér metoda.
  7. Obrán o prvorozenství a o požehnání. Tehdy to znamenalo naději pro budoucnost. Uloupená naděje.
Chudí, marš do Ameriky.
  1. Tam si vyděláte. Např. támhle ten tam pobyl rok, dělal obyčejnou nekvalifikovanou práci, nestyděl se za ni. Přivezl si skoro na chalupu. Tobě by to také pomohlo, však nic nemáš.
  2. My své děti zajistíme tady doma. Je to pro ně přece jen lehčí a pohodlnější, nač by se měli plahočit do Ameriky. Je to přece jen značné riziko.
  3. Dobré rady těm druhým, chudým. Lze přidat lákavé příklady, co si přivezli někteří, kteří se nebáli práce, třeba i na černo. Lze to přikořenit douškou, že ti úspěšní byli schopní, pracovití a pilní.
  4. V reklamě se říkají jen pozitivní věci. Proč proto mluvit o tom, že mnoho lidí si tam v té zemi za velkou louží vydělává načerno? Ti schopní vědí, jak se včas vytratit na jiné místo před cizineckou policií.
  5. Když je doporučovatel církevník, pak proto, že jeho svědomí už získalo nátěr peněz. Ale PB žehná odvážným, že ano?
  6. Dobrou radu ke zbohatnutí nutno ocenit. Podtón je ovšem prozaický: Jen neotravuj doma.
Izrael.
Nové jméno. Bojuje Bůh. Připomínka minulosti. Symbol pro přítomnost. Povzbuzení pro budoucnost. Bůh vede při. Zastánce. Už ne lstivý Jákob. Potomci Jákobovi dostali jméno Izrael. Označení pro Boží lid.
Izrael.
Lidé, na kterých PB na věky záleží.
Jabok.
  1. Jákob chytračí. zříká se odpovědnosti za to, co mu PB svěřil. Majetek. Rodina. Vše chytrácky rozděluje. Sám je připraven na eventuelní další útěk.
  2. Noc. Modlitba. Zápas. My: vážné rozhodování. Probojovat základní věci života. Boží přítomnost. Konkrétní podoba. Překvapivá a překvapující vytrvalost modlitby. Noc. Člověka obestírají chmury. Nevidí na krok. Vyvstávají přízraky. Chmurná strašidla.
  3. Vzešlo mu slunce. boží požehnání. Spolehnutí na Boha. V Bethel měl slíbenu Boží pomoc, že se dobře vrátí. Opětné (opětovné) přivlastnění si tohoto slibu. Vrací se k dávno zvěstované jistotě. Nemá stále, pořád a neustále vítězství v hrsti (v kapse). Důvěra v Boha.
  4. Ráno. Jákob spojil stáda. Důvěra v Boha v nebanální praxi všedního dne. blahodárně to působí na Ezau. Jákob. Otevřená hra. Nic neukrývá. Nemá připravený trumf v rukávu. Není v záloze žádný oddíl.
  5. Zázrak. Hospodin změnil smýšlení Ezau. Napomohl Jákob svým jednáním, spolehnutím na Boha. Ezau vidí, že Jákob nic rafinovaně nepředstírá.
  6. Jákob důvěřuje Bohu. Ať to dopadne, jak to dopadne. Člověk spoléhá na Boha.
Jabok a Getsemane.
  1. Před setkáním s rozlíceným bratrem, který nezapomněl na minulé Jákobovy podvody a doprovázeným 400 ozbrojenci, se Jákob zajišťuje. rozdělil svá stáda na poloviny s úmyslem: Kdyby se Ezau zmocnil prvního stáda, uteču s druhou polovinou. Rodinu umístil zvlášť: Kdybych pozbyl všechen majetek, uteču s rodinou. Pro jistotu se přeplavil zpět přes rozvodněný Jabok, pro nejhorší. Uteče i sám a jen sám. Spoléhal na své dobré nohy. V modlitebním zápase s Bohem bojoval mimo jiné za pochopení odpovědnosti za to a za ty, které mu PB svěřil. Jde o modlitbu za druhé. Ze zápasu vstává zraněn, kulhá. Už nemůže spoléhat na své dobré nohy.
  2. V Getsemane se JK modlí s důsledky pro druhé. Jde o spásu všech lidí. Na konci je rovněž vítězství, ale ne pouze kulhavé, ale smrtící a smrtonosný kříž.
  3. Jan 17. Velekněžská modlitba JK. Mimo jiné se týká i druhých. JK myslí na ty, které mu PB svěřil.
  4. Naše modlitby za druhé. Podepřeno i mnoha slovy, doporučeními apoštola Pavla.
Jákob a David.
  1. Oba mají ve svém životě velmi hluboko položené nížiny morální i duchovní.
  2. Oba mají ve svém životě výšiny víry.
  3. Jako po sinusoidě jsou oba chvíli nahoře a chvíli dole. Myslí se morálně, duchovně.
  4. Oba vědí, jak se prodrat nahoru.
  5. Oba jsou ochotni jít přes mrtvoly. David měl královštější možnosti.
Jákob v Cháran.
Jak se tam dostal. Vydřel z bratra prvorozenství za mísu čočovice. Ezau o tom mlčel, i Jákob. Oklamání slepého otce. Podvod. Uchvátil lstivě požehnání. Ezau pojal úmysl zabít bratra Jákoba. Zastávka prchajícího Jákoba v Bethel. Noční vidění. Žebřík. Ujištění Boží ochrany. Návrat. Jedině s Boží pomocí. Jákob se vrací. Trochu změněn životními zkušenostmi, 20 let.
Kámen pod hlavou.
  1. V pohanské svatyni v Bethel Jákob ulehl a měl pod hlavou kámen. Ne že by toužil mít tvrdý polštář. Oltářní kámen pro pohanské modláře. Když se ho dotýkal, vztahovalo se na něj právo azylu.
  2. Obdoba později v Izraeli: Chytit se rohu oltáře. Tam byl uprchlík v bezpečí, u oltáře se nezabíjelo. Ale pokud byl zájem nějakého azylanta u rohu oltáře v chrámě zabít, tak ho od oltáře odtrhli a vyvedli ven a utratili ho kousek od chrámu.
  3. Ve středověku se také mnozí lidé zachraňovali v chrámu Páně, v kostele. Zdaleka ne vždy jim to však pomohlo, když se šli v dobách nebezpečí zachránit do chrámu, pokud nebyl chrám uzpůsoben na vojenskou pevnost. Jsou známy případy mnohých masakrů a krveprolití v chrámech.
Komplikovanost. Ezau a Jákob.
  1. Ezau. Prvorozený. Nemohl za to. Právoplatně má nárok na požehnání příslušné jen pro prvorozeného. Bez osobní zásluhy. Zvykové právo, které zvýhodňovalo prvorozeného. Tvrzení o tom, že Ezau neměl zájem o požehnání, že byl lehkomyslný a lhostejný v tomto směru, nemá v bibli opodstatnění. Právě naopak. Ezau samozřejmě počítá s požehnáním pro prvorozeného i přes epizodu, kdy Jákob z něho v tísni života vymámil právo prvorozeného. Faktem je, že o tom Ezau nikdy nic neřekl (ba ani nezmínil) a že ani Jákob to nikde a nikdy nezmiňoval. Nemohlo by to totiž obstát.
  2. Jákob podvodně, lstivě, gaunersky, křivácky usiluje s velmi nabroušenými ostrými lokty o to, aby získal právo a požehnání prvorozeného. Tedy: chce získat, uchvátit to, co mu nepatřilo a na co neměl právo. Tímto úsilím prakticky a fakticky o prvorozenství připravil svého bratra, kterému právo prvorozenství po právu a právoplatně a legálně a právem náleželo.
  3. Dodatečné vysvětlení, řešení, sankcionování, uznání. Vzata na vědomí vzniklá situace. Respektován později vzniklý status quo. Bere to na vědomí bible i PB. Aspoň tak se to nakonec vše zamotá. Provedeno metodou: deus ex machina (bůh na mašině). Ve starořeckých dramatech se v nejzamotanějším okamžiku přižene bůh na nebeském stroji (dopravní prostředek pro bohy) a rozsekne zamotaný a lidsky nerozvazatelný a nerozuzlitelný neřešitelný gordický uzel. Božsky vše rozmotá. Forma řešení v bibli: Vyvolení. Druhý, mladší Jákob, bez legálních práv, který se snaží až se z něho kouří, získá vše, i když je tím obrán a ochuzen Ezau ve svém nezadatelném zákonném právu a nároku. Hned se pak ale změní legislativa. Zapracuje se do ní Boží vyvolení. Pravdou ovšem je, že Jákob bere Boží vyvolení do svých rukou. A to ještě dřív, než je to Pánem Bohem řečeno. Jaksi tedy Pána Boha popostrčil. PB nezbylo nic jiného, než aby změnil dosavadní zaběhnuté zvyklosti, které i on garantoval. Učinil výjimku. Na to má přece PB právo. vyvolil Jákoba a zavrhl Ezaua. Za PB to pochopitelně udělali lidé. Kteří? Ti zbožní a věřící, kteří sepisovali a sestavovali bibli z různých pramenů. Ti jistě prostě a správně věděli, co PB chce. Jistě to, co už vzniklo a co tu už bylo. Jsou tady při plné síle Jákobovi potomci. Ale i ve světě přece štěstí přeje odvážnému. Násilníci a uchvatitelé začali vždycky zakrátko mluvit o historickém právu. Vždyť něco drželi už několik let. V NZ říká JK, že KB až dosut násilí trpí. A násilníci je uchvacují. Nedočkavá nepokora nečeká na Boží řešení. Jákob byl přírodou a lidskými ustanoveními určen až na druhou kolej, ale tam se mu moc nelíbilo. Ale to byl SZ. V NZ není v Kristu Ježíši ani Žid, ani Řek, ani muž, ani žena, ani svobodný, ani otrok. Všichni jsme tedy děti Boží, tedy dědicové. Boží dědictví je natolik veliké, že stačí a zbude na a pro všechny a že se bratří a sestry nebudou muset vůbec o nic hádat. Zatím jsou věřící bratří a sestry sjednoceni na této zemi ve víře a v Duchu ¨svatém. Tam, kde je při díle Duch svatý a kde je lidmi přijat do lidských srdcí, tam je plná a pravá jednota Božího lidu. Jak se ale zdá, buď Duch svatý hodně odpočívá nebo lidé v církvi uzavřeli svá srdce na závoru nebo je dokonce zabarikádovali.
  4. Jaká možnost zbude pro prostého věřícího? Moc nepřemýšlet a přijmout vše tak, jak se to v církvi běžně předkládá ne příliš promýšlejícími faráři. Pro život víry to přece stačí. Prostě, řečeno stručně a jasně, z mosta do prosta: PB vyvolil Jákoba a zavrhl Ezaua. Neptej se proč, nač a zač. V bibli to také není řečeno. Poznámka: Najdou se i přemýšlející faráři. Jenže ti raději mlčí, neboť jim povětšině chybí odvaha promluvit nebo mluvit nahlas.
Krádež.
  1. Nejen moderní doba dokazuje a prokazuje, že se dá ukrást všechno, opravdu a doopravdy všecko.
  2. Jákob prokázal a dokázal to, že se dá ukrást i realita abstraktní, zvl. Když se za ní táhnou materielní hodnoty. Např.: Prvorozenství. Požehnání.
  3. Lze krást a ukrást požehnání boží i lidské. I čest a slávu lze PB krást a ukrást.
  4. Lze si i přikrádat v církvi.
  5. Mnohé, co se děje mezi věřícími, může překvapit a překvapovat. Vždyť přece mají vědět o posledním Božím soudu.
Lidská hříšnost.
Nemůže narušit Boží plány s potomky. Hřích není omlouván. Ale nezmaří Boží plány.
Mladší v bibli.
  1. Ne jen bratří a nejbližší příbuzenmské vztahy. Dvojice.
  2. Kain a Abel. Starší Kain zabil mladšího Abela, který měl blíž k Bohu.
  3. Abraham a Lot. Synovec Lot absolvoval celou cestu se svým strýcem Abrahamem. Až nakonec odpadl a špatně dopadl.
  4. Ezau a Jákob.
  5. Josef a jeho starší bratří.
  6. Potomci nejmladšího Jákobova syna Benjamina špatně dopadli v době soudců v občanské válce v Izraeli.
  7. Proti Mojžíšovi se při putování na poušti vzbouřil mladší bratr Aron, ale i starší sestra Marie. Aron navíc přitakal izraelským ve zhotovení zlatého telete. Přitom se však Levité nepřipojili. Šlo fakticky o Aronovu vzpouru proti Mojžíšovi. Využil náladu v lidu.
  8. Nejmladší Gedeonův syn Jotam, jediný který přežil vyvražďování ostatních bratří nevlastním bratrem Abimelechem, vypráví proti bráchovi-vrahovi zneklidňující prorockou bajku.
  9. Král David byl nejmladší z 8 bratří. Byl Hospodinem, prostřednictvím Samuele, vyvolen za krále.
  10. Absolon, který zvedl vzpouru proti otci Davidovi, patřil k mladším Davidovým synům. Poznámka: Nepatřil k nejmladším. Byl mezi těmi staršími Davidovými syny, kteří mohli mít za určitých okolností event. možnost či příležitost dostat se po otci na trům.
  11. Šalomoun, nástupce Davida, nebyl zdaleka nejstarším královským princem.
  12. Mladšímu marnotratnému synu po návratu uspořádali velkou hostinu na počest jeho návratu. Staršího hodného bráchu nechali zatím až do večera dřít, aniž by mu vzkázali, jako např. sousedům, že se chystá hostina.
Náboženské války.
  1. Víc než bratrovražedné. Šlo tzv. o víru a její důsledky. Víra byla praporem, kterým se mávalo na obou stranách.
  2. Jákob a Ezau. Dvojčata.
  3. Spory Jákoba s Lábanem. Tchán. V obou případech šlo jako obvykle o majetek. A vůbec ne v pozadí. Mizerné svědectví pro okolní svět, resp. pro církev uprostřed tohoto světa.
  4. Příklad bible:
    1. Abraham a Lot se domluvili.
    2. Jákob a Lában se domluvili.
    3. Jákob a Ezau se nakonec také domluvili.
    4. Mimořádně veliké svědectví pro pohanské prostředí v Kanánu. Sám fakt, že se domluvili. Víra při tom nehrála vždy dominující roli. Ale následují Praktické důsledky víry pro praktický život v každém případě. I na reálné rovině politické a majetkové.
Narušení řádu a práva.
  1. Jákob nenapodobuje archetypické vzory v mimulosti. Myslí si, že mu patří svět. Leží mu u nohou. Osobuje si právo dělat to, co se mu líbí, hodí a co je pro něj výhodné. Příklady:
    1. Podvádí bratra a otce. Zcizuje bratrovi právoplatné právo prvorozeného, včetně majetkových důsledků.
    2. U studny v Cháran se bezostyšně líbá s mladičkou Ráchel a odvaluje kámen ze studny, i když poškozuje jiné.
    3. Šidí svého tchána Lábana při chovu ovcí.
    4. Umně a takticky se smiřuje s bratrem Ezauem, aniž mu vrací ukradené prvorozenství a jeho majetkové důsledky.
  2. Hodnocení Jákobova počínání. Příklady:
    1. Průbojná otevřenost.
    2. Tvrdá mazanost.
    3. Syčák. Gauner. Lump. Chuligán. Lstivý podvodník. Neurvalec. Křivák.
    4. Usiluje o Boží vyvolení.
  3. Zbohatlíci, kteří ke svému jmění přišli všelijakými způsoby a prostředky, jsou později většinou vynikajícími dodržovateli a zastánci daného řádu a práva. Nebyli by totiž rádi, kdyby někdo obdobnými metodami sáhl na jejich majetek a pozice, jako to před časem udělali oni jiným.
Návrat Ezau z lovu.
Podvod Jákoba vyšel najevo. V Ezauově nepřítomnosti ukradl Jákob svému bratru požehnání prvorozeného. Ku podivu není vůbec řešena dřívější scéna kolem čočky, za kterou k smrti unavený a hladový Ezau prodal Jákobovi své prvorozenské právo. Nevytáhl to na světlo Boží ani lidské ani Jákob. Ezau pláče. Představit si dospělého ženatého muže, čtyřicátníka, jak srdceryvně pláče, to není tak snadné. Ezau si uvědomil fiasko svého života, uzavření naděje pro bud. Pro něj i pro jeho potomky. Izák nemohl odvolat vyřčená slova požehnání. Ezau dostal menší požehnání, aby nebylo v rozporu s prvním, větším.
Návrat Jákoba do Babylonie. Pohanská minulost přitahuje?
  1. Příbuzní v Cháran. Věří v Hospodina. Udrželisvou víru v Hospodina i ve stínu pohanských zikkuratů.
  2. Jákobova matka Rebeka pocházela z Cháran.
  3. Jákob si vzal své 2 věřící ženy rovněž z Cháran. Ráchel a LIa. K tomu měl ještě jejich 2 služky, otrokyně. O jejich víře v Hospodina není třeba ani mluvit. Je přece samozřejmostí, že nesvobodný a nesvéprávný otrok vyznává víru svého pána. Srovnej: Cuius regio, eius religio. Náboženský mír v Německu 1555. Koho území, toho i náboženství. Mocipán (zeměpán) určoval (stanovoval) víru poddaných.
  4. Balám. Věštec. Byl pozván moabským králem Balákem, aby proklel Izraele, když putoval na poušti. Ke slovu se tlačí i pohanská minulost, i když Balám to, jak se zdá, umí i s Hospodinem a snaží se to s ním nějak po pohansku skoulet. Jde mu o Balákovo zlato.
  5. Doba králů. Babylon se dere do Izraele nejen nábožensky, pohansky, ale i mocensky, vojensky.
  6. Zajetí Izraele. Vina. Trest. Selhání. Důsledky nepředloženého jednání Izraelských, neposlušnosti Boží vůle i v soc. oblasti. Od každého trochu a něco. Zajetím jsou Izraelci doslova vrženi zpět do pohanské minulosti. Stává se však něco překvapujícího. Kdysi Abraham odešel pryč z Babylonie, aby zachoval svou víru v Hospodina. Teď se tam jeho potomci vracejí, i když jako zbídačení zajatci. Ale oni ku podivu zachovávají víru v pohanském prostředí. Nestydí se za svou jinakost jako věřící v Hospodina. Vyznávají Hospodina, i když na sobě nesou důsledky své viny. Jsou nesmazatelně lidem zvláštním a vyvoleným. Vzpamatovávají se. Rozpoznávají: Hospodin je Pánem všude. Hospodinova je všecka země.
  7. Návrat ze zajetí. Nový počátek, nový život. I Jákob se vrátil, v malém, s hrstkou lidí. Izrael je předznamenán jako poutníci na této zemi, příchozí a hosté. Jsou v tomto konec konců obrazem všech lidí. Náš pobyt na této zemi je opravdu jen dočasný, v lepším případě pár desetiletí.
  8. Izaiáš kap. 2. Micheáš kap. 4. Vidění, zaslíbení: Pohanské národy se pohrnou na Sion, k Hospodinu.
  9. Matouš kap. 2. Mudrci při narození JK. Přišli asi z Babylonie. Přicházejí do Izraele, aby se tu poklonili narozenému spasiteli, malému dítěti ve chlévě, na němž zatím není vidět vůbec nic královského, spasitelského a slavného. Mají obrovskou víru.
  10. Matouš kap. 28. JK: Jděte do celého světa a kažte evangelium všude.
Návrat Jákoba domů.
  1. Do domova. Jabok: hranice Kanánu. Jakýsi Rubikon. Caesar ho také překročil.
  2. Domov. Tam, kde má člověk své místo. Rodina. Sbor. Církev. Někam patřit. Poznámka: Kde má člověk svůj majetek, své peníze.
Návrat věřících do Babylonie.
  1. Blíž zpět k pohanství.
  2. Když jim teče do bot. Krize vztahů v rodině věřících. Pomoc se hledá zpět v pohanském prostředí. Mimo intenzivní zbožnost.
  3. Jákob se zpronevěřil ve víře. Selhal. Člověka to hodí zpět k dřívějšímu životu bez Boha.
Návrat zpět do Kanánu.
  1. Vyvstává vědomí viny. Jákob pomalu zapomínal. Neřešené věci vyvstanou třeba po létech. Hřích se někdy táhne jako žvýkačka, jindy to bouchne jako časovaná puma. Jindy se zase hřích (a jeho důsledky) vynoří v určité situaci.
  2. Jákob: snaha po smíření. Vědomí viny. Žádá odpuštění, smíření. Smíření s bratrem je nezbytným předpokladem, aby vůbec mohl existovat. Smíření s bratrem je nezbytným předpokladem života, doslova.
  3. Ezau. Připomínka jeho záměrů: 400 mužů. Tehdy před 20 lety nešlo o banality, proto má teď Ezau malé vojsko.
  4. Aplikace: Násilník někdy odpuštění a smíření nežádá, ale vyžaduje. Tváří se někdy ukřivděně, když mu oběť hned nepadne kolem krku.
  5. Poškozený. Následky i po desetiletí a po desetiletích, do další generace.
  6. Násilník by z toho chtěl vyjít lehko po haluzi.
  7. Otázka nápravy zlého činu. Ezauovu neústupnost lidsky chápeme. Ale: vinen byl Jákob. Ezau fakticky hájí svá práva.
  8. Možné řešení: V lidské to moci není. Složitost už hodně rozběhlé situace.
Nelegalita.
  1. Jákob obral Ezaua o prvorozenství. Vymámil to z něho ve chvíli životní tísně.
  2. Jákob podvedl starého slepého otce Izáka. Uchvátil požehnání, které patřilo prvorozenému Ezauovi.
  3. Tunelář. Vytuneloval to, co mu nepatřilo a na co neměl právní nárok. Narušení daných a platných společenských řádů, pořádků a pravidel. Narušení společenské kauzality. Nerespektuje dané archetypy.
  4. Žádný revolucionář si nepřeje, aby jiní pokračovali ve všem podle jeho vzoru. Kdo sám tuneluje, stará se o to, aby jiní už nemohli vytunelovat jeho. Kdo si nakradl, volá po zákonech, které zabrání krádežím. Postará se o to, aby dalšího třeba jen potenciálního zloděje dali co nejdříve za katr.
  5. Legalizace daného dosaženého stavu. Aby jiní nemohli být stejně aktivní jako ti, kteří se vzmohli, aniž respektovali dané platné zákony v dané chvíli.
Nenávist Ezau k Jákobovi.
Pochopitelné a vysvětlitelné. Jákob se zatím choval jako gauner a křivák. Nebylo soudce, který by celou záležitost posoudil. Ani Boží zákon nepřišel ke slovu.
Nešvary se dědí.
  1. Mizerná rodinná pedagogika u Jákobových rodičů. Izák a Rebeka fedrují každý jiného syna.
  2. Jákob má později jako svého mazlíčka nejmladšího Josefa. Šlo o vážné prohřešky bratří. Např. Genesis kap. 34.
Neusazený Jákob.
  1. Ve 40 letech byl Ezau už ženatý, dokonce se dvěma ženami. Vedl usazený rodinný život.
  2. Jákob žil zatím na volné noze. Spřádal intriky, jak se dostat ze stínu naděje, v němž nutně měl žít jako mladší. Chtěl se dostat do světla naděje prvorozeného. Nakonec dosáhl svého, i když mnoha triky, podvody a lstivostí. PB mu ale odpustil.
Nezlobit se na Ezaua.
  1. Hned nepřijal nabídku ke smíření. Nepřijal podanou ruku toho, kdo mu velmi ublížil.
  2. Vinníci často osočují oběti, poškozené, kterým ublížili, že se nechtějí lacino smířit a ještě laciněji odpustit. Cynismus. Chtějí deptat stále a dál. Chtějí ze své viny vyklouznout velmi hladce. Přáli by si, aby oběti řekli: Ale ono se zase tak moc nestalo. Pak se otřepou a už nemají mít důvod mít sebemenší výčitky svědomí. O nápravě důsledků své viny už vůbec neuvažují.
  3. Představa vinníků o odpuštění: Poškozený by měl na věky a co nejrychleji zapomenout a nikdy nevzpomínat a nepřipomínat.
Noc.
Jákob zápasí. Na člověka padají chmury. Stísněné pocity.
Noc.
  1. Jákobovo chytračení. Rozdělil stáda na dvě části. Rodina navíc ještě zvlášť. Sám se přeplavil zpět přes potok Jabok. Příprava na další eventuelní útěk.
  2. Modlitba. celou noc. Zápas s Bohem. Prosba o Boží požehnání, přízeň.
  3. Nové jméno. Izrael. bojuje Bůh.
  4. Ochromen, kulhal. Nelze už spoléhat na své vlastní dobré nohy. Lstivost nemusí vždy vyjít.
  5. Není vše v našich rukou. Důvěra v Boha. Nemyslet si, že se cele zabezpečíme a zajistíme nadosmrti. Podobenství JK o bláhovém boháči. Enormně velká úroda mu měla zajistit život nadosmrti. Při uskladňování se ale boháč udřel. V noci ho klepla pepka.
  6. Jákob je ochromen. Nemůže utéci, i kdyby chtěl.
Obdoba Abrahama.
  1. Nikoli duplikát. Osvědčit víru v trochu jiné situaci.
  2. Abrahamův syn Izmael s otrokyní Agar byl Abrahamem nelítostně vyhnán na poušť. Jákobovi synové s otrokyněmi jeho manželek se stali důstojnými praotci Izraele.
  3. Rozchody mezi věřícími. Abraham navrhl synovci Lotovi, aby se od sebe oddělili, když to mezi nimi neklape. rozešli se po domluvě. Jákob před svým bratrem Ezauem utekl, když ho předtím dvakrát podvedl. Utekl i od strýce a tchána Lábana. S bratrem Ezauem došlo později ke smíření, ale pro jistotu se od sebe oddělili. Lépe jim to oběma svědčilo.
Olej.
  1. Jákob v Bethel ráno po svém nočním vidění polil kámen olejem. Uprchlík má olej? Nezbytná ochrana pro sluneční žár. Středoevropan také jede k teplým mořím se zásobou opalovacího krému.
  2. Uprchlík Jákob měl jedině olej, který by obětoval před Hospodinem. Opravdu velká oběť. Zbavil se nepostradatelného pro tehdejší život.
Pasivní čekání.
  1. Jákob pasivně nečeká, že PB za něj vše vyřeší a udělá za něj smíření s Ezauem.
  2. Modlí se k Bohu. Doklad: Víří mu to v mysli.
  3. Vlastní iniciativa. Ze své strany. Viník začíná první s iniciativou. Posílá dary. Nabízí smíření. 7 krát se veřejně poklonil před svým bratrem, svou obětí, před tím, kterému ublížil. Pokora. Uznal svou vinu.
Pedagogika pod psa.
Izákova rodina. Výchovná pravidla, metody a výsledky by neobstály v očích moderních pedagogů. Otec i matka nepostupovali ve výchově synů stejně. Každý fedroval svého miláčka. Situace se jeví zřetelně tak, že se do toho nevhodně vmontovala Rebeka. Otec Izák ale byl slabý a nebouchl včas pěstí do stolu.
Peníze.
  1. Když poslal Abraham svého služebníka Eliezera pro nevěstu pro svého syna Izáka, vybavil a zásobil ho na cestu do Mezopotamie velmi dobře. Krom deseti velbloudů mohl vytáhnout nějaký ten zlatý náhrdelník a další dary. Jeskyni Machpelach u Hebronu (rodinná hrobka) koupil Abraham za 400 šekelů stříbra. To bylo asi 3 kila stříbra, velmi veliká suma na tehdejší dobu. V době JK se za to mohlo koupit 13 otroků, v době Abrahama dokonce 20.
  2. Mladý prchající Jákob nebyl vybaven ani od matky ani od Otce penězi. Šel jako vandrák, jako bezdomovec.
    Poznámka: V tehdejších poměrech mu cesta do Cháran mohla při spěšném pochodu trvat 3 týdny. Cestou se musel nějak živit. Na zádech si jistě nemohl nést tak velkou zásobu potřebné potravy a pro pouštní úseky i pitné vody. Lze předpokládat, že si asi něco někde kupoval. Ani tehdy, ani dnes se turistům nedává nic jen tak. Nadměrně otevřené srdce vůči tulákům a bezdomovcům neexistovalo ani v dávnověku.
  3. Jákobovci v Kanánu byli pastýři. Žili poměrně značně skromně ve víře v Hospodina a v naději v jeho pomoc. Když ale nastala hladová léta a bylo třeba nakoupit v Egyptě obilí, měli ku podivu kam sáhnout a mohli vytáhnout rodinné stříbro.
  4. Ukazuje se, že věřící lidé dovedou být praktičtí a prozíraví.Aspoň někteří. Ti, co berou doslova to, co se káže v církvi, pak na tom jsou hůř, když jim teče do bot.
Peníze.
  1. Je to o penězích od začátku až do konce.
  2. mezi tím je občas i něco jiného.
Po Jaboku.
Jákob chytračí dál. Nutí Ezaua přijmout dar, aby to bylo veřejně vidět. Tím ho zavazuje a svazuje. Jákob zůstal obyčejným hříšným člověkem. Nestal se rázem andělem.
Podivné mlčení.
  1. Jákob a Ezau nadměrně nemluví.
  2. Mlčí se o vině, o otázce viny.
  3. Mluvení Jákoba k Ezau: jen pro dělání podvodu, v souvislosti s podvodem.
  4. Ezau promluvil k otci Izákovi,jen když úpěnlivě žádal o požehnání, až po Jákobově podvodu.
  5. Jákob i Ezau mlčí o scéně kolem čočky a prodeje prvorozenství. Oba to zamlčí. Výjimka: Genesis 27. Ezau zmiňuje 2 Jákobovy podvody, uchvácení prvorozenství a požehnání.
  6. Rebeka mluví: K Jákobovi, jak podvést slepého otce Izáka. Navádí ho. Vlastní matka podporuje jednoho syna proti druhému a proti otci.Snaha oblafnout manžela.
  7. Genesis 28. Izák vysílá Jákoba do Cháran. Jako by nic ohledně jeho podvodu. Otec kladně oceňuje jeho rozhodnutí, že si najde věřící ženu. Jako by nepostřehl kamufláž, že Jákob utíká před Ezau, dokonce pro záchranu života.
    Poznámka: Izák mohl být dokonale oblafnut nebo zpracován Rebekou a Jákobem. Mohl také jednat diplomaticky, aby navenek uhladil více nežli nemilou a nepříjemnou vnitrorodinnou situaci.
Podnikatel Ezau.
  1. Jako prvorozený měl vést rodinný majetek a i duchovně měl určovat linii rodiny. Mladší sourozenec Jákob měl (byl svým pozdějším narozením určen) žít ve stínu svého bratra a poslouchat ho ve všem. Ezau tedy mohl Jákoba pověřit pracováním a sám si mohl vyrazit na lov nebo za jinou zálibou či zábavou.
  2. Dnešní podnikatelé si rovněž mohou zařídit své firmy tak, aby to šlapalo i bez jejich každodenní přítomnosti. Mohou si vyrazit na Floridu, na Malorku či do Thajska nebo jinam.
Podvést slepce.
  1. Napálit ho. Oklamat ho.
  2. Ve starověku to bylo pokládáno za zvlášť nemravné. Samo o sobě. Natož k tomu ještě vlastního otce. To bylo silné kafe i pro pohany, natož ve věřící rodině.
  3. Podvést rodiče. Pokládáno tehdy za velmi nemorální.
Podvodníci.
  1. Jákob. Podvedl dvakrát bratra a jednou slepého otce. Bratra připravil o prvorozenství a otcovské požehnání, ke slepému Izákovi přišel v přestrojení za bratra Ezaua. Podváděl tchána Lábana při chovu ovcí. Snažil se podvést bratra Ezaua při návratu, lacinou domluvou za použití usmiřovacích darů a manévrů.
  2. Lában. Jákobův strýc a tchán. Podvedl svého synovce a zetě nejen s dcerami, když mu podstrčil místo domluvené milované Ráchel starší Liu, aby nezůstala na ocet. Podváděl ho při chovu ovcí, měnil pravidla. Násilím ho držel při sobě, aby neztratil výkonného pracanta.
  3. Rebeka. Podvedla manžela Izáka a prvorozeného syna Ezaua, kterému po právu náleželo požehnání prvorozeného. Fedrovala milovaného syna Jákoba.
  4. Izák a Ezau. Není zmínka, že by se dopustili nějakého podvodu. Naivkové, kteří se nechají napálit.
  5. I ve věřící rodině je možné všecko nebo aspoň všelicos a kde co.
Podvodník.
  1. Využití nouze spolubratra. Jákob využil darebácky hladu Ezau. Ne jen obyčejný hlad. Hlad K smrti. Ezau nic neulovil.Byl k smrti unaven. Na pokraji celkového zhroucení. Jákob využil bezostyšně nouze, tísně svého bratra a přiměl vlastního bratra k prodání prvorozenství za velmi nevýhodnou cenu a k přísaze. To by bratr neměl dělat.Bratří i ve víře.
  2. Jákob navíc podvedl zcela cynicky slepého starého otce. Nejednal otevřeně. Neřekl, jaké to bylo tehdy s tou čočkou za prvorozenství. Neobstálo by to.
Podvody Jákoba.
  1. Využil hladu a celkové vyčerpanosti k smrti u bratra Ezaua a donutil ho za mísu čočky prodat prvorozenství. Vnutil bratrovi velmi nevýhodné obchodní podmínky.
  2. Podvedl svého slepého otce Izáka v převlečení za bratra. Vydával se za Ezaua a uchvátil požehnání, které náleželo bratrovi. Zde mu napomohla jeho matka proti jejímu druhému synu.
  3. Na doporučení své matky Rebeky se Jákob tvářil zbožně. Zneužil, využil zbožnosti. Předstíral, že by si rád našel věřící manželku v daleké Mezopotamii, jako kdysi jeho otec. Starý Izák mu na to naletěl, skočil mu na špek. Ve skutečnosti šlo o útěk před hněvem bratra Ezaua.
Pohanské ženy slavných věřících.
  1. Ezau.
  2. Juda. Genesis 38.
  3. Josef. Egyptská šlechtična.
  4. Mojžíš. Madiánka.
  5. Bóz v Betlémě. Rut z Moabu.
  6. Šalomoun. Egyptská princezna. Další veletucty pohanek.
Postižení.
  1. Postižený chlupatý Ezau je lstivě Jákobem obrán o prvorozenství a o požehnání. Fakticky je připraven o naději pro budoucnost.
  2. Slepý otec Izák je lstivě podfouknut vlastním synem Jákobem.
  3. Genesis 32. Jákob je zraněn do kyčle. Stává se postiženým. Už nemůže utíkat. Teprve jako postižený chápe hloubku Božích věcí.
    Poznánka: To ovšem samozřejmě neznamená, že by hloubku či plnost Božích věcí mohl pochopit pouze postižený.
Potomci dvojčat.
  1. Izraelci. Potomci Jákoba. Izrael je druhé jméno Jákoba, které dostal od Boha u Jaboku.
  2. Ezau. Edomci. Nepřátelství vůči Izraelským.
Poutník ve starověku.
Bez právní ochrany. Kdo neměl na osobní ochranku, byl chudák v riziku, že přijde o život a o to málo, co měl. Častý jev: Poutník zabit, oloupen, prodán do otroctví.
Požehnání v Bethel.
Ve středu Kananejské země. Země bude Jákobovi patřit na všechny strany. Hospodinova je země i plnost její. Celý svět, i ti, kdo ho obývají.
Požehnání od Hospodina.
Není hned vidět. Vnitřní síla. Vzpruha k dalšímu jednání. Člověk dokáže snášet to, co na něj dolehlo. Ne nutně vždy změna vnějších okolností.
Prodloužený život.
  1. Značnou část svého života Jákob promarnil tím, že dělal značné darebačiny a lumpárny menšího i většího kalibru. Tím, že žil 147 let, se mu umožnilo, aby zvl. v pozdějším věku žil řadu let jako důstojný praotec Izraele v každodenním životě víry.
  2. Dlouhý věk je výsadou všech Izraelských praotců.
    1. V dávnověku se slušelo, aby praotcové žili dlouho. Všeobecně je známo, že lidstvo z generace na generaci upadá, že ano?
    2. Jednotliví praotcové zastupují (symbolizují) určité typy víry, které se uplatňovaly v určité době a po určitou dobu. Jde o jakési pradějiny Izraele. Samozřejmě, že jde o retrospektivní pohled z daleko pozdější doby (zajetí babylonské a doba po něm).
  3. Dlouhý věk je výrazem a dokladem mimořádného Božího požehnání. Plnost života lze však prožít i s málo lety věku. JK byl podle tradice ukřižován ve 33 letech.
Proti hříchu.
Bůh je proti hříchu. Nevyužívá hříchu člověka pro své plány a záměry. Napravuje, vede člověka k nápravě. ani lidský hřích nenaruší vposledu Boží plány.
Prvorozenství.
  1. Práva. Výhody jenom proto, že se někdo narodil dřív. Běžné přednosti tehdy. Vyvolení tím, že se narodil první. V tomto případě (Jákob a Ezau) došlo k porušení běžné tradice, pravidel a zaběhnuté praxe. PB vyvolil Jákoba, resp. přiznal se k němu. Prostě to tak vyšlo a jeho potomci mluvili o vyvolení.
  2. Prvorozený. Hlava rodiny. Mohl poroučet zbytku rodiny, i matce a bratrům. Dvě třetiny majetku. duchovní vedení a rozhodování. Zásluha jen tím, že se narodil jako první. Bez osobních zásluh. Neměl vliv na to, že byl o něco dřív narozený.
    Poznámka: Obdoba: Mrtvá tradice. Bez vlastní zásluhy má tu výhodu, že je dřív nežli tradice živá, nově se rodící. Ta nově vznikající nová tradice později objeví (rozpozná) klady zdravého konservativismu toho, co bylo dřív a proti čemu se to nové někdy hodně moc naparuje a co v určité fázi svého vývoje třeba i vehementně (s vehemencí sobě vlastní) boří. Inu, bouřlivé nedokvašené víno (třeba burčák) se postupem času většinou unormální a uklidní a nabude příjemné usazené chuti pro usazené milovníky zajištěného života bez nadměrných vnějších novo-změn.
  3. Izákova rodina neměla dlouho děti. To bylo slávy, když se narodili naráz dva synové. Naděje. Očekávání. Ono to ale někdy vyjde,dopadne jinak. Málem vražda v rodině. Obdoba: Adam a Eva, Kain a Abel.
  4. Vnitřní napětí ve věřící rodině. Pedagogika pod psa. Výchova. Rebeka se do toho dost pletla. Tehdy do výchovy žena neměla co mluvit, měla dělat podle přání muže. Rozdvojenost. Protěžování synů, otec, matka. Moderní pedagogika: neobstálo by to.
Prvorozenství. Nesrovnalosti.
  1. Prvorození byli v Izraeli preferováni. Byli to lidé naděje. Předurčenost k naději. Další děti byli odkázány žít po celý život ve stínu naděje. Jednalo se o ustálené zvyky i v okolí Izraele, ale i o Boží řád v Izraeli. Rodokmeny, např. Genesis 6, zřetelně naznačují: V tolika a tolika letech zplodil ten a ten svého syna toho a toho. A pak dál plodil už jen bezejmenné syny a dcery. Nelze se divit, že se někteří chtěli vymanit ze stínu naděje a dostat se do přímého světla naděje pro život a budoucnost.
  2. Abraham. Když se nemohl dočkat syna se Sárou, zařídil si syna Izmaele s otrokyní Agar.Stalo se tak na návrh Sáry. Pouhá otrokyně měla rodit na kolena své paní, tedy její syn měl být vlastně považován za syna paní, když ta už nebyla ve stavu mít děti. Když se pak narodil Izák a když vznikly těžkosti ve vztazích mezi Sárou a Agar, vyhnal Abraham, opět na doporučení a žádost Sáry, Agar a jejího i svého syna Izmaele zcela nelítostně do pouště, aby tam zahynuli. Boží anděl se však slitoval nad obětmi krutosti muže víry. Pokud by vše šlo podle tehdy platných lidských i Božích řádů, pak by v popředí měl vyniknout Izmael a nikoli Izák. Situaci změnil, zaonačil, otec Abraham. Vše tedy šlo mimo Izáka.
  3. V zápletkách mezi Ezauem a Jákobem opět prvorozený ostrouhá. Na věci je nemilé i to, že Ezau byl postižený a právě ten byl obrán o to, co mu po právu náleželo.
  4. Jákobův nejstarší syn se po mnoha peripetiích také nedostal do popředí. Rubenovci byli v jednom období dějin Izraele bohatým kmenem s mnoha stády, ale pak velmi značně ustoupili do pozadí i duchovně. Další dva synové, Simeon a Lévi, se rovněž neuplatnili jako vůdčí typy v popředí. U Lévijců zůstalo uplatnění v duchovní, v kněžské oblasti. Až čtvrtý Juda i se svými potomky vystupuje dopředu a fakticky okruh kmenů a různých náboženských Skupin Izraele kolem Judy tvoří polovinu Izraelské tradice.
  5. Josefův prvorozený syn Manases ustoupil rovněž do pozadí (ve svých potomcích) za mladšího Efrajima, který byl vůdčím typem ve druhé polovině Izraele, na severu. Na počátku dějin Izraele stáli Efrajimovci dokonce značně před Judovci. I Jozue byl Efrajimovec. Situace se utvořila a vznikla pochopitelně historickým vývojem. Ale později byla celá záležitost ideologizována, tedy teologizována. Antedatováním byl naznačen pozdější vývoj do budoucnosti. Zkříženýma Jákobovýma rukama při požehnání Efrajimovi a Manasesovi.
  6. Pastýř, pozdější král David, byl až osmým synem Izai.
  7. JK byl prvorozený. Jeho mladší bratří (i sestry) ustupují značně do pozadí.
  8. Za zmínku stojí i prvorozený Kain, který zabil mladšího Abela. Zbavil se tak potenciálního konkurenta a eventuelního vyhazovače ze sedla.
Příběhy praotců.
Fakticky naše životní příběhy. Jiný dobový kolorit.
Přijetí daru.
  1. Symbol přátelství. Šlo o víc než o několik desítek kusů dobytka. V každém případě to byl na tehdejší dobu dar královský.
  2. Ezau měl dost svého. Nepotřeboval Jákobovy dary. Obešel by se bez jeho dobytka.
  3. Jákobovi to též nic neudělalo, když ze svého bohatství daroval těch pár desítek kusů dobytka. Byl dost bohatý.
  4. Dar jako výraz přátelství. Závazek, když člověk přijme dar. To by musel být už dost velký syčák a otrlec, aby vzal veřejně královský dar a pak se choval dál jako by nic.
  5. Dar je možno dávat jako úplatek. I viník může nabídnout dáreček, aby se neřeklo. Pak je to ale všivárna a lumpárna na druhou, když je snaha dárečkem oběť, poškozeného přimáčknout ještě víc a tlačit ji k nesvobodnému rozhodování.
  6. Dar je možno nepřijmout, odmítnout, vrátit. K tomu je ale mnohdy třeba značné odvahy.
  7. Nabízeným darem může vina viníka jen pokračovat a stupňovat se.
  8. Stále se pohybujeme v oblasti těch, kdo mají na i bohaté dary. Jedná se o sféru lidí zajištěných a usazených.
Přirozená touha člověka zajistit se.
  1. Útěk od Lábana. Jákob vše připravil a do detailu propracoval. Ale Hospodin změnil srdce Lábana, když už měl Jákoba dostihnout. Není vše v lidském zajištění a promyšlení.
  2. Před setkáním s Ezauem Jákob opět chytračí. Rozděluje svá stáda a odděluje rodinu a sám se schová za říčkou Jabok. Plánuje eventuelní útěk, kdyby šlo moc do tuhého. Je ochoten obětovat nejen majetek, ale i rodinu, aby zachránil svůj vlastní holý život, svou kůži. Je ochoten neodpovědně pustit to, co mu Bůh svěřil. Neodpovědnost vůči Bohu i rodině. Je ochoten obětovat svěřené Boží dary. Je ochoten obětovat jiné pro záchranu sebe.
Ráno.
  1. Ezau. 400 mužů. Jákob spojil stáda, vzal rodinu a šel mu vstříc. 7 krát se mu poklonil.
  2. V noci PB připravil i Ezaua na setkání. obdobně jako v případě Lábana. Ezau Jákoba objal, ale nechtěl přijmout dary. Dar totiž zavazuje. Ovšem i svazuje. Jákob ho svou výmluvností přemluvil. Přijatý dar totiž zavazuje. Nejde totiž jen o dávání, ale i o ochotu přijmout. O tom, jaké měl Ezau původně úmysly, svědčí 400 mužů, které si přibral.
  3. Symbol dobrého vztahu. Nepřátelé si dary nedávají. Leda z diplomatické vypočítavosti.
Realismus bible.
  1. Bible nepřikrašluje ani život, ani lidi. Ani lidi věřící.
  2. Pro mnohé je informace o biblickém realismu značným překvapením.
  3. Je dobré číst bibli jako by ji člověk četl poprvé. A hlavně bez církevního předznamenání, prosím.
Rebeka.
  1. Manželka Izáka. Matka Ezaua a Jákoba.
  2. Genesis 24. Od počátku se má čile k světu. U studny poslouží unavenému poutníkovi, starému Eliezerovi, který je vyslán Abrahamem, aby obstaral Izákovi dobrou, hodnou a věřící ženu. Napojila jeho 10 velbloudů, kteří asi pili jako dromedáři. Měli v nohách 200 kilometrů cesty pouští. Eleazar byl starý muž, jenže s 10 velbloudy, což dalo tušit zámožnost jejího budoucího manžela. Nějak rychle se rozhodla k opuštění rodičů a prostředí, v němž vyrůstala. Vypravila se do vzdálené země. Vzhledem ke vzdálenosti a tehdejším dopravním možnostem už nikdy neviděla své rodiče, svého bratra, své příbuzné. A to měla asi 13 let.
  3. Měla dva syny, dvojčata. Nadržovala o malinko mladšímu Jákobovi. Starší Ezau u ní nebyl v oblibě. Byl postižený, byl chlupatý. Vlastní matka neměla dost porozumění a lásky pro vlastního postiženého syna. Dokonce napomáhá tomu, aby byl připraven o to, co mu zákonně a podle práva právoplatně náleželo.
Rebeka a Jákob.
Nešli přímo. Chtěli to udělat lehko po haluzi. Důsledky nespravedlivého jednání se rozjely. Po desetiletí. Přímo i nepřímo: Přehozena výhybka dějin. Po staletí byli Edomci nepřátelé Izraele.
Poznámka: Dodatečné zdůvodnění konkrétní pozdější situace. Důvody se antedatovaly, umístily se do minulosti.
Rebeka. Silná osobnost.
  1. Nebo jen intrikánka?
  2. Napětí s pohanskými snachami, manželkami Ezaua. Jak se zdá, nešlo především o pohanství a víru, i když i to bylo v pozadí. Resp., mohlo to být v pozadí.
  3. Rozdíly v názorech na jiné rovině. Rozdíly z jiné sféry se mohou přenést jako rozdíly náboženské. Nebo náboženství může vystupovat jako prapor, kterým se mává. Bible ale nadměrně problémy nespecifikuje.
  4. Nic neobvyklého ani ve věřící rodině, ani v moderní době.
  5. Pokud jsou obdobné problémy v rodině nevěřící, pak je naprosto jasné, že jde o běžnou mezilidskou záležitost.
  6. Mnohé tzv. náboženské může být pouze a jen ženské.
Rozejít se.
  1. Jákob a Ezau se po smíření rozešli každý do jiné země. Bylo jim tak oběma lépe, i když jejich potomci spolu navzájem často bojovali. David porazil a dorazil Edomce, takže jim dlouho trvalo, než se zase trochu zvetili a vzpamatovali, aby pak nakonec stejně zanikli.
  2. Abraham a Lot se také rozešli. Abraham ale později Lotovi pomohl.
  3. Pavel a Barnabáš se také rozešli. Šlo o pojetí misie. Mnohdy se připomíná, že PB tuto roztržku dobře naplánoval, aby se misie mohla zdárně rozvíjet na více místech.
  4. Lukáš 9. Učedníci Jakub a Jan chtěli poslat oheň s nebe na Samaritány, ale JK raději šel jinam. Posílat na lidi oheň s nebe odporuje duchu JK.
Rozpor v Bohu.
  1. V Izraeli platil Boží zákon. Podle něho platilo nezpochybnitelně právo prvorozenství.
  2. V překvapivě mnoha klíčových situacích toto právo prvorozenství překvapivě neplatí. Dokonce z Boží iniciativy.
    1. PB se svobodně může rozhodnout jinak.
    2. Prvorození se nějak neosvědčili. I když se to vždy v bi nezmiňuje.
  3. Příklady:
    1. Kain a Abel. Prvorozený Kain se neosvědčil, ale, jak se zdá, PB dával přednost stejně Abelovi už dlouho před jeho zavražděním Kainem.
    2. Abraham vyhnal svého prvorozeného syna Izmaele i s jeho matkou Agar na poušť. Zbavil je naděje na další život. PB oba odsouzence k smrti na poušti milostivě zachránil. Odškodnil Izmaele tím, že se stal praotcem velkého arabského národa. Ale preferoval dál druhorozeného Izáka.
    3. Izákova dvojčata. Prvorozený Ezau byl odsunut na druhé, druhořadé místo matkou Rebekou a bratrem Jákobem. Později i Hospodinem. Zdůvodněno dodatečným nevyvolením, ba dokonce i zavržením předem.
    4. Mezi Jákobovými syny se v budoucnu nedostali natrvalo do popředí potomci nejstaršího Rubena.
    5. Jákob zkříženýma rukama při požehnání mění pořadí Josefových synů. Druhorozený Efrajim se pak ve svých potomcích dostává před prvorozeného Manasesa. Chudáci Manasesovci. Ti si moc vytrpěli od sousedních pohanů zvl. v galádské oblasti.
      Poznámka: V době praotců ještě neplatilo právo prvorozenství a muselo se teprve postupně probojovávat na světlo boží i lidské? Bible však počítá s právem prvorozených již hned od počátku.
    6. Někteří významní soudci nepatřili mezi prvorozené. Např. Gedeon. Jefte. Ten navíc měl nevalný původ a ještě nevalnější mravní pověst, ale potřebovali ho jako rváče proti nepřátelům.
    7. David byl až osmý syn svého otce.
    8. Šalomoun rovněž nebyl prvorozený. Ale byl synem milované Davidovy ženy Betsabé z poslední doby jeho života. Nic nevadilo, že v souvislosti se získáním Betsabé lpí na Davidových rukou krev jejího manžela Uriáše a dalších lidí.
    9. NZ klade nepřehlédnutelně značně velký důraz na to, že JK byl prvorozeným synem Marie.
  4. Možné rozpory:
    1. V bohu.
    2. V lidech, kteří v průběhu tisíciletí psali v různých historických dobách biblické knihy.
    3. Ve vykladačích, kteří chápou bibli jako jednolitý hotový celek pro dnešní dobu. Nevidí hloubku zápasů víry v průběhu staletí.
Řetěz viny, hříchu.
  1. Lavina. Možné přerušení: Vyznání viny, přestat činit zlé, začít činit dobré. Odpovědnost. Odpuštění. Náprava. Začít znovu, jinak, lépe, správně.
  2. David a Betsabé. Uriáš, manžel Betsabé, kterou si král David uzmul za manželku, musel zemřít. David sice za všechno činí okázalé pokání, ale mrtvé už nelze vzkřísit. Spolu s důstojníkem Uriášem v boji totiž padli ještě zbytečně i další vojáci. Ti všichni byli jistě vyznamenáni za statečnost a za hrdinství. In memoriam.
Slepý Izák.
  1. Výklady bible jsou různé. I vykladači.
  2. Izák zklamal tím, že oslepl.
  3. Izák měl předávat požehnání prvorozenému včas, ještě dřív než oslepl. Pak by předal požehnání prvorozeného právoplatnému adresátovi, staršímu Ezauovi. Podvodník Jákob by pak utřel hubu a nemohl by se stát praotcem Izraele.
  4. Izákovo oslepnutí bylo Boží řízení, aby požehnání prvorozeného nedostal právoplatný adresát, tedy Ezau, ale Vyvolený podvodník Jákob.
  5. Na jedné straně lze Izákovi oprávněně vyčítat, že požehnání nepředával včas, ale až když oslepl. Na druhé straně bylo vše stejně Boží řízení.Ale Jákob je v každém případě vinen. I Ezau, že vůbec chtěl to své nezpochybnitelné právoplatné požehnání. Vše je nutno vidět dialekticky, ale správně. Ale hlavně není radno mudrovat, to nemají rádi ani teologové, ani fundamentalisticky orientovaní prostí a neprostí (bohatí) věřící.
Slovo.
  1. Vyřčené slovo tehdy nezrušitelně platilo. Nedalo se vzít zpět. Rozdíl od moderní doby je více než zřejmý. Neplatí mnohdy ani slovo vyřčené na televizní obrazovce před miliony diváků, ani slovo psané. Nic se pořádně a důsledně nedrží. Jak se to právě hodí. Právo silnějšího, vlivnějšího, bohatšího, drzejšího.
  2. Evangelíci kdysi. Příslovečná evangelická solidnost. Něco drželi. Platí slovo. Plnit sliby. Na slovo evangelíka bylo možno spolehnout. Přímost. Čestnost. Pravdivost. Pronikání vlivu světa. Tento věk je velikým pokušením a svodem i pro někdejší pevné a skalní evangelíky.
Složitá situace.
  1. Vina, osobní. Vnější okolnosti, které na člověka dolehnou. Lavina. Řetěz. Řetězová reakce.
  2. Izák. Stáří. Slepota. Možná čeká s požehnáním příliš dlouho. Ale tak to bývalo běžné, až ke konci života. On ale stejně žil ještě pěknou řádku let potom. Kdyby předal své požehnání dřív, mohl předejít mnoha problémům. Ale, dialekticky zbožně viděno: Na druhé straně by možná vznikly problémy jiné a možná ještě horší. Že ano? Ale historie by se v každém případě vyvíjela, utvářela jinak. V historii však neplatí kdyby.
  3. Rebeka. Intrikuje v rodině.
  4. Jákob. Lstivost. Podvod. Využil situace a z unaveného Ezaua vylákal prvorozenství. Necitelně obelstil nevidomého otce.
  5. Ezau. Neřekl, že prodal prvorozenství. Bylo to stejně neplatné, vylákáno v tísni. Ale ani Jákob se svou koupí nikde neoháněl ve svých údajně právních nárocích. bible i jinde hodnotí Jákobův čin jako lest a podvod.
Smíření bratří po 20ti letech.
  1. Velké svědectví v pohanském okolí. Přece se jen ti věřící dovedou dohodnout. Najdou cestu k sobě. Neskončilo to válkou, jak se dalo čekat a předpokládat. Hluboké rozdíly a napětí mezi oběma bratry. Po lidsku nebylo možno najít společnou cestu a řeč.
  2. Ekumenické hnutí dnes. Problém, aby se ubrousila mnohá neekumenická a ekumenická napětí. Problémy vztahů mezi různě věřícími. Různé církevní organizace, ekonomické jednotky.
  3. Jákob a Ezau se smířili. ale vzápětí se od sebe oddělili, aby každý žil jinde. Obdobně jako Abram a Lot. Je to poměrně hodně vzájemného oddělování se v době praotců. Bylo dost volného prostoru k rozestěhování se. Do tohoto procesu dělení a rozdělení lze započítat i Izmaele.
Smíření a odpuštění.
  1. Původní Jákobova vina: vylákal na Ezauovi jeho prvorozenství. Vydřel to z něho, když byl Ezau v životní tísni, v ohrožení života.
  2. Řetěz dalších vin, hříchů. U Jákoba, u matky Rebeky, u Ezau, který začal zahořkle nenávidět.
  3. Jákob se u Lábana hned nezměnil. Zpočátku jedná, a dosti dlouho, jako domýšlivý gauner, který si myslí, že mu patří když ne celý svět, tak aspoň půlka světa. Myslí si, že si může všecko dovolit. Párkrát ho tchán Lában přiskřípl, nebyl o moc lepší ve svém křiváctví nežli Jákob. Od Lábana Jákob utekl polopodvodně. Nebýt Božího zásahu, kdoví, jak by to všecko dopadlo. Tj., pro Jákoba by to asi dopadlo velmi špatně.
  4. Před setkáním s rozlíceným Ezauem Jákob zpočátku vyžaduje bratrovo odpuštění a smíření. Nikoli žádá,nikoli prosí. Vinen byl Jákob. Posílá dary na usmířenou. Nelze vyloučit, že spolupůsobily u Jákoba už i osobně ryzí motivy. Ale šlo mu o budoucnost, o majetek, o možnost života na rodinném území.
  5. Ezau nezapomněl. Lze mu to vyčítat? Šlo o vážné věci, nikoli o banality. To věděl Jákob i Ezau. 400 Ezauových mužů to dosvědčovalo. Usilovná snaha Jákoba o smíření rovněž.
  6. Jákob poznává: Lidsky neřešitelná situace. Zápas s Bohem na modlitbách u Jaboku. V paměti mohl mít, jak PB pomohl urovnat lidsky neřešitelnou situaci s Lábanem. Před sebou má mnohem horší a pro něj nebezpečnější problém. Ezau je vážnější oříšek. Spolehnutí na Boha. Plná důvěra.
  7. Nepřehlédnout. PB změnil i Ezaua. Mluvívá se spíše jen o Jákobovi. Ke smíření je třeba dvou. O Ezauových zřetelných původních úmyslech a záměrech svědčí oněch 400 mužů, které si s sebou přibral.
  8. Složitosti. Vina. Hřích. Řetěz. Lavina. Důsledky. Konečný Boží zásah.
    1. JK. Sebeoběť. Kříž.
    2. Druhý příchod JK. Poslední soud. Zlo bude zničeno s konečnou a definitivní platností.
Sobec.
  1. Mladý, dravý a lstivý Jákob umí myslet vypočítavě na sebe.
  2. Později je Jákobovi něco prominuto. Něco je mu odpuštěno. Něco se přejde mlčením. Nad něčím se přivřou oči. Ku podivu je akceptováno to, co získal v období svého hříšného života, tedy jde zase o majetek.
  3. NZ. Hříšná žena. Přijde k JK a drahocennou mastí za 300 denárů v alabastrové nádobě ošetří zpocené a nemyté nohy JK. Hodnota 300 denárů je cena 10 otroků. Byl to dobře uložený výsledek hříšné činnosti oné ženy, která činí pokání a chce začít nový život bez zisků ze své hříšné minulosti. Ženě se dostalo slibu od JK, že se její čin v církvi bude vždy připomínat. JK to sice za církev slíbil, ale církev se k plnění tohoto slibu příliš horlivě nemá. Proč také něco tak nemilého tuze moc zmiňovat? Její čin za¨lézá příliš pod kůži. A když se ona žena a její čin připomene, tak církev má dokonalou brusku na ubroušení a obroušení jakékoli aktualizace v naznačeném směru. A tak zůstalo u Ježíšova slibu. Ona žena to ani později nikam dál a výš nikdy nedotáhla. Už o ní nic neslyšíme. Jákob, který si výsledky své problematické a hříšné minulosti vždy ponechal, se stal praotcem Izraele starého, ale tím i nového, tedy křesťanské církve.
Spoléhat na Boha.
  1. Není vše jen v naší lidské ruce. Nebylo v moci Jákoba změnit Ezaua.
  2. Bůh koná své zvláštní dílo mezi lidmi. Zdánlivě prosté věci.
  3. Smíření mezi lidmi. Veliká věc.
  4. Zdánlivě přirozeně: Jako by to přebolelo po 20ti letech. Milosrdný čas prý obrušuje nejen hroty utrpení, ale i nenávisti. Ale těch 400 mužů. To vypovídá samo za sebe.
  5. Každé smíření mezi lidmi je velký zázrak.
Spotřeba času k uhájení a zajištění běžného života.
Značně mnoho. Jákob se pořád nemodlil a neobětoval na oltáři. Fakticky žil formou zbožnosti lidové církve. Příslušnost k pospolitosti věřících. Postupně se z Jákobovců tvoří národ. Víra je důležitým tmelem. Mnohdy se v dějinách Jákobovců (Izraele) projevuje i po desítky let trvající urputná snaha o pouhé přežití. Měli dokonce mnohdy docela na mále. Na Hospodina téměř nebo docela i zapomněli. Ani o vzorových Izraelských praotcích neslyšíme vždy jen to nejlepší a příkladné. Mnohdy po celá desetiletí prožívali jen obyčejný každodenní život se všedností a každodenností. Pak přišel nějaký zářez důležitý k zapamatování či ke zmínění v bibli.
Starý Izák.
  1. Slepý. Chtěl předat prvorozenému Ezauovi požehnání. Asi nevěděl, co se událo mezi oběma syny. Nebo to nerespektoval. Ezau má jít něco ulovit a připravit slavnostní hostinu. Chtěl Ezau ošidit Jákoba? Ale: Ani přísaha v případě životní nouze nebyla vždy platná. Šlo o vynucenou přísahu v tísni.
  2. Rebeka. Vše slyšela. Vmontovala se do toho. Jako by (snad opravdu)nevěděla o tom, jak to bylo tehdy s tou čočkou. Ošidit staršího syna a manžela. Rodina věřících. Navedla Jákoba, aby ošidil slepého otce. Rebeka napomohla. Upekla maso z kůzlete na divoko. dala konstruktivní návrh, aby si Jákob vzal šaty Ezaua, poznatelně smrděly. Kůže na krk a ruce, Ezau byl chlupatý. Dokonalá klamačka.
  3. Izák se nechal oklamat. Předal požehnání nepravému.
Stáří Jákoba.
  1. Přibývají mu léta. Je na čase dát do pořádku své věci. My lidé to často nechceme vzít na vědomí.
  2. Jeho synové ho klamou. V bleděmodrém je to obdobné, jako když Jákob kdysi klamal svého otce. I v rodině věřících se mnohé nešvary dědí. Nebo se nějakou podivnou výchovou i beze slov vyklubou. Ono se totiž v Jákobově rodině podvádělo víckrát, takže to synové snadno okoukali.
Stín naděje.
  1. Jákob se narodil jako druhý z dvojčat. Proto nemohl počítat s tím, že bude žít svůj život ve světle naděje jako jeho prvorozený bratr Ezau. Musel se s tím smířit. Byl to lidský i boží řád.
  2. Raději strážným vrat domu Páně býti než uprostřed bezbožníků pánem nádherných příbytků. Aspoň stíneček naděje.
  3. Naděje souvisí s penězi. I demokracie a lidských práv v moderní době může lépe a více využít a užít ten, kdo na to má. Může si více dovolit. Ti, co na to nemají, se rovněž nemohou prohřešovat proti zákonům lidským a Božím a podvodně připravovat ty majetkově šťastnější o to, co mají, i když to nezískali vlastními schopnostmi a vlastní poctivou prací, ale např. dědictvím apod.
Světlý zítřek.
  1. Jákob odchází od Lábana s vidinou, že se se svým bohatstvím dobře uplatní ve své původní zemi. Svým náhlým odchodem, tajným útěkem, řešil svízelnou situaci ve vzájemných vztazích. Tato situace vznikla nejen z jeho viny, ale i v důsledku jednání tchána Lábana a jeho synů.
  2. Když se Jákob blížil k domovu, vystupují mu v mysli vzpomínky na minulost. Tyto reminiscence byly v Cháran utlumeny, ustoupily do pozadí. V minulosti je hřích, vina Jákoba. Roli hraje majetek.
  3. Proti Jákobovi se blíží jeho kdysi dvakrát od něj podvedený bratr Ezau. Doprovází ho 400 ozbrojených mužů, a to Jákobovi připomíná jeho minulost docela zřetelně a neopominutelně. Má mnoho stád a velkou rodinu.
  4. Hříšná žena pomazala JK drahocennou mastí za 300 denárů, kterou měla v alabastrové nádobě. To byl výsledek jejího hříšného způsobu života. Chtěla začít nový život bez reminiscencí a vazeb na minulost. Jednání hříšné ženy je tak radikální, že se církev nesnaží o tom nadměrně mluvit. A to i přesto, že sám JK připomíná, že se o činu oné ženy bude stále mluvit a že její čin bude vždy připomínán. Občas se její čin taktně a takticky připomene před potenciálními sponzory. Obezřetnost kněží typu jejich kolegy z podobenství o milosrdném Samaritánu je však tak veliká, že není důvod se mnohému v církvi divit.
  5. Celník Zacheus s pošramocenou morální pověstí se rozhodl napravit svůj život rozdáním poloviny svého majetku chudým a čtyřnásobným odškodněním toho, koho poškodil, ošidil.
  6. Lotova žena se nedokázala vyrovnat s minulostí. Ohlížela se na ničenou Sodomu a doplatila na to transformací v solný sloup. Podle radikálnějšího názoru šlo o transubstanciaci, přepodstatnění.
Šolichání.
Všelijaké způsoby a formy napravování hříchu. Přilévání ohně do oleje. Diletantské nápravy jsou někdy daleko horší nežli vina sama. Lavina. Řetězová reakce.
Špatně se narodil.
  1. Jako druhorozený neměl Jákob šanci se legálně prosadit na prvním místě. Byl předurčen zůstat po celý život v podřízeném vztahu vůči svému o pár minut dříve narozenému bratru Ezauovi. Ovšem i majetek vystrkuje svá výsostná znamení a své ostré růžky. Ten majetek mohl Jákob jen oceňovat u svého staršího bratra.
  2. Obyčejný pěšák v dějinách se narodí na špatné planetě. Na odvrácené straně Měsíce. Za okrajem lidské šťastné společnosti. Ve stínu.
  3. Abraham je v bibli připomínán, ceněn a oceňován. Má naději pro budoucnost. Ale jeho 70 duší (otroků) je jen zmíněno číslem. Jen předák Eliezer je zmíněn jménem. Pokrok je až u proroka Joele, kdy Boží zjevení přijde i pro otroky.
  4. Patří k lidským právům, aby měl každý člověk místo na slunci? Nebo si člověk toto místo musí vybojovávat jako Jákob, když měl tu smůlu, že se narodil jako ti druzí a druhořadí? Kdo nemá to štěstí být zrozen mezi bohatými a privilegovanými, má od církve slíbenu nehynoucí slávu KB. Ale to je slíbeno i těm na výsluní.
Texty bible.
  1. Žalm 103,10: Hospodin s námi nenakládá podle našich hříchů. Neodplacuje nám podle našich nepravostí.
    1. Představit si, jak by to s námi dopadalo, kdyby PB s námi jednal podle našich hříchů.
    2. JK. Oběť za nás. Drahé milosrdenství. Draze za to zaplatil JK. Doplatil na to svým životem.
    3. Naše prosba o odpuštění. JK to platí. Předpoklady nového života.
  2. Žalm 133,1: Jak dobré a utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají.
  3. Žalm 116,1: Miluji Hospodina, protože vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.
  4. Římanům 12: Pokud na vás je, jestli to záleží na vás, se všemi lidmi pokoj mějte.
    1. Se všemi lidmi žijte v míru.
    2. Na nás záleží víc, než si mnohdy myslíme a uvědomujeme.
    3. Pro některé věci (k některým věcem) je třeba dvou. Např.: Smíření. Nabídnout a přijmout. I odpuštění.
Tchyně a snachy.
  1. Ezauovy pohanské manželky trápily svou tchyni Rebeku. Jak se zdá, nešlo jen o oblast víry a pohanství. Příliš blízké a těsné sousedství ve společné domácnosti dokáže vykonat své i v době moderní.
  2. Ezauovi záleželo na aspoň jakž takž dobrých vztazích v rodině. Proto přibral později ke svým ženám i Izmaelitku, tedy z rodiny, kde se v Boha věřilo. Stalo se tak poté, co Jákob odešel do Cháran s oficielně proklamovaným důvodem, že si jde najít věřící manželku. Rebeka totiž pocházela z Cháran, kde bydleli vzdálení věřící příbuzní. Rebeka preferovala Jákoba proti svému prvnímu synu Ezauovi možná i z docela obyčejných lidských důvodů, kdy v pozadí byly snachy.
  3. Soudě podle toho, že vlastní matka pomohla obrat svého prvorozeného syna o jeho zákonné prvorozenské právo, musely být vztahy mezi tchyní a snachami minimálně hrozné. Je však možné, že se do věci zapletly i důvody další. Syčák Jákob se mohl naučit i šmajchlířství. Držel se máminy sukně víc. Ale učenlivě se zdokonaloval v samostatnosti, zvl. ve vztahu k majetku.
Tvrdost srdce Jákobových synů.
  1. Genesis 37. Bratří prodali Josefa do Egypta jako otroka a narafičili to tak, aby si otec myslel, že Josefa roztrhala dravá zvěř.
  2. Synové Jákoba:
    1. Nenávist k vlastnímu bratru Josefovi. Zabít. Prodat.
    2. Necitelnost k otci. Viděli otce, jak se trápí. Mohl se poslat posel, aby od Madiánců koupil Josefa zpět. Neřekli otci pravdu.
  3. Kdyby Jákob věděl, že Josef žije, třeba jako otrok v Egyptě, měl by aspoň kousek (špetku) naděje, že ho snad ještě někdy uvidí.
  4. Připravit někoho o naději. Nemoc Jákoba. Naděje je velký lék. Zbavit naděje: Mnohdy to znamená způsobit nemoc. Nebo i něco horšího. Zkrátit život.
  5. Ukazuje se, že podvádění otců je v některých věřících rodinách dědičné. Jákob podvedl slepého otce Izáka. Jeho synové podvedli starého Otce Jákoba.
Udělať sa na hlúpú stranu.
  1. Lában asi znal toto valašské úsloví. Tvářil se jako by nic, když místo Ráchel podstrčil Jákobovi Starší Liu, kterou Jákob nemiloval. Prý je u nich ten zvyk, že se nejprve má provdat starší dcera.
  2. Nejen v tomto případě, ale stále a pořád dopadal Jákob u svého strýce a tchána jako v setkání s hubkou-dřevomorkou.
Ukradení prvorozenství.
Ezau na lovu. Smůla, nic neulovil. K smrti unaven. Děsivý hlad. šlo mu o život. Jákob, čočka. Vyděračství. Zachránil bratrovi život za prvorozenství. Týt z nouze spolubratra. Ezau byl možná podle názoru nepřemýšlejících klasických vykladačů sedících v teplíčku u zeleného stolu lehkomyslný, ale co měl dělat? Šlo o zachování holého života. Ezau potvrdil přísahou, že se vzdává prvorozenství, nejen že to řekl. Jákob si to nechal posichrovat. Řeč se mluví a voda teče. Ale přísaha se bere vážně i v moderní době.
Úplné smíření.
Když se Jákob vrátil z Cháran, Izák dosud žil. Když umřel, oba synové společně pochovali otce.
Útěk Jákoba do Cháran k Lábanovi.
Narafičeno Rebekou a Jákobem jako bohulibý odchod. Najít si věřící ženu. Ezau měl pohanky. Izák na to skočil jako myš na špek. Háček s dobrou a tučnou žížalou pro upřímně věřícího starého Izáka. Naletěl na to. Spolkl to i s navijákem.
Útěk z Cháran.
Smíření s Lábanem. Boží zásah. Rozešli se nakonec v dobrém. Věřící lidé. Nakonec usmíření. reminiscence: Abraham a Lot.
Velbloud.
domestikován podle názoru některých nejdřív až 1200 př. n. l. Pravděpodobnější: až kolem 1000 př. n. l.
  1. Redakce bible. Doplnili velbloudy do starších příběhů.
  2. Příběhy praotců. Obdoba doby soudců. Postupné pronikání do Kanánu. Zmínka o velbloudech u Madiánců. Zdá se, že Izraelci velbloudy neznali z bezprostřední blízkosti.
Věřící rodina.
Izák. Rebeka. Dvojčata. Nepodobná vzhledem i povahou. Jákob a Ezau. Prvorozený Ezau. Drsná povaha. Chlupatý. Jákob: držel se víc doma. Izák měl raději Ezaua. Zvěřina. Lovec. Prvorozený. Pokračovatel rodu i ve víře. Rebeka přála víc Jákobovi. Problémy vztahů v rodině věřících. Prvorozený. Dvě třetiny majetku. Hlava rodiny a obětník. I pán nad sourozenci.
Vina.
  1. Nemyslet si, že se naše provinění vymaže samo nebo jaksi s časem, že upadne do zapomnění nebo že se to nějak obrousí nebo ušolichá. Že se to nějak samo vymaže, vyretušuje.
  2. Mnohá vina znamená pro poškozeného následky na další a delší čas. Např. zranění. Poškození rodiny. Táhne se to do dalších generací. Krátkodobější důsledky: Když někoho pomluvíme, lidé se na pomluveného dívají ve světle našich pomluv. Lze tak někoho např. připravit o důvěryhodnost.
  3. Viník. Rád by zapomněl. Resp., aby se zapomnělo. Utlumit svědomí. Aby nebylo nutno něco napravovat.
  4. PB probouzí utlumené svědomí třeba po 20 letech. Třeba na smrtelné posteli.
  5. Moderní doba není tak háklivá na probouzení svědomí. Pro některé není otázka, zda to či ono bylo zlé, ale zda se přestoupil či nepřestoupil zákon. A někdy ani to není podstatné. Prostě: zákon to umožňuje. Díra v zákonu. A případně, nevěděl, neměl tušení, má čisté svědomí, nemůže za to. A konečně: není důvod. O některých věcech se prostě nebudeme bavit.
  6. Zvláštní Boží milost, když člověk má možnost a příležitost poznat hloubku svého života a i svou vinu. Když má čas ke smíření a k nápravě.
Vina vůči Ezauovi.
  1. Jákob vymámil ze smrtelně zbědovaného Ezaua právo prvorozeného.
  2. Jákob připravil bratra o právoplatně mu náležející požehnání prvorozeného.
  3. V důsledku Jákobova jednání se Ezau stále víc odtahoval (odkláněl) od víry v Hospodina, až nakonec odešel do cizí země a zpohanštěl docela. Obdoba: Lot odešel z blízkosti Abrahama, jeho synové se stali praotci pohanů, Moabu a Amonu. Potomci Ezaua byli Edomci, nepřátelé Izraele.
Vina se probouzí.
20 let si Jákob žije celkem v poklidu, v zajištěnosti, štěstí a spokojenosti v Cháran. Zapomněl skoro na svou vinu vůči Ezauovi. Když se pak blíží k domovu, roste strach. Připomíná si vinu. Obava o to, co má. Rodina. Majetek. Slyší: Ezau proti němu jde se 400 muži. Posílá posly a dary. Nabídka smíření. Ezau vše odmítá. Strach Jákoba roste. Modlí se k bohu. Když utíkal do Cháran, měl jen poutnickou hůl. Návrat. velká stáda a početná rodina. Vše je dar od Hospodina. Jákob to ví. Odpovědnost za svěřené má pro něj být samozřejmostí. Ale až dosud Jákob nežil vždy plně odpovědně. Zatím si s oblibou dělal, co ho napadlo a co mu vyhovovalo. Jak obstojí nyní, když jde opravdu opět do tuhého, kdy jde tak říkajíc naostro o všecko?
Výklady bible o vyvolení.
  1. Vykladači se do toho moc neženou a nehrnou.
  2. Náznaky řešení bývají často dosti dietní, tedy plané, neslané, nemastné.
  3. Vyvolení je příliš kyselé jablko, do kterého se nechce teologovi příliš kousnout, natož kousat.
Vyslyšené modlitby.
Bůh vyslyšel pokorné modlitby Jákoba. Naklonil, změnil srdce Ezau ke smíření.
Vyvolení.
  1. Hrdina musí vyhrát, přežít.
  2. Je mnoho těch, kdo vedli hrdinský zápas, jenže nevyhráli a mnohdy dokonce ani nepřežili. Byli smeteni.
  3. Abraham uslyšel od Hospodina o svém vyvolení. Jenže literárně byly zprávy o vyvolení praotců zpracovávány v době krále Davida a Šalomouna, na vrcholu moci Izraele, kolem roku 950 ante. Definitivní literární podobu nabyly prameny po exilu, po návratu z Babylonie, asi 450 ante.
  4. V dnešní bibli je vlastní historie stylizovaná. Bible není učebnice dějepisu, ale vyznavačskou knihou, zachycuje dějiny víry. Vše je zachyceno pod zorným úhlem pochopení víry v dané době, kdy se bible zpracovávala. Odborníci proto rozlišují pojmy: Historie. Geschichte. Heilsgeschichte. Heilsgeschehen. (Historie. Dějiny. Dějiny spásy. Spásné dění.) Červená nit spásného dění je vmontována do bible jako výraz pochopení vlastní polohy víry. Jde o hluboké rozpoznání víry. Historický Abraham tedy bezpochyby viděl svou situaci poněkud přízemněji, nevěděl, jak to vše dopadne a jak se to vyvine a rozvine.
  5. Jsme tu. Držíme se. Co nás vlastně drží a vede dál? Rozpoznali jsme vyvolení národa, víry, Božího lidu.
  6. Větší šanci pro pochopení a porozumění vyvolení má vítěz, nikoli poražený. Ale poraženého to (vědomí vyvolenosti) může povzbuzovat, aby mohl stále pozvedat hlavu. Vyvolení historicky vzniklo jako ideologizace vlastní situace Izraele. Ale dál se pak už táhne dál, takže Židé jsou prakticky nejstarším národem světa.
  7. Vědomí vyvolenosti u křesťanů začínalo už v bídných a skromných počátcích, nikoli až potom, kdy se křesťanství dostalo nahoru. Křesťané se dostali nahoru právě díky vědomí své vyvolenosti.
  8. U Řeků je hrdina narušitel dosavadního archetypického jednání, počínání. Přináší něco nového. Protože nemá následovníky, kteří by naň navazovali, zůstane izolován v minulosti. Pár vyznavačů připomíná spíše vzpomínače (nepokračuje živá tradice). U Židů a křesťanů jde o živé navazování, nikoli o vzpomínání, které má opětný (opětovný) charakter archetypického počínání. Pohanské kulty a rity jsou zpřítomňováním něčeho minulého. V křesťanství a v Židovství je pohled otevřený zároveň i do budoucnosti, tedy už jsme v eschatologii.
  9. Když si člověk tísnivě a tíživě uvědomí nápor kol osudu (srovnej např.: Ezechiel), nemusí pohrdnout dotekem existenciální filosofie v teologické transformaci či formaci. Oblíbí si jako milé pojmy: Geschichte, Geschichtlichkeit. Dějiny. Dějinnost. S křesťansky štrejchnutým stojcismem se bude snažit prožívat a prožít svůj osobní, osobitý a individuální život. Na druhé straně aktivně věřící člověk vysoce ocení pojem a realitu vyvolení jako zdroj aktivity pro život a pro jeho vyšší poslání.
Vyvolení Izraele.
Argument proroka Malachiáše. Vyvolení Jákoba a Jákobovců, Ne Ezaua a jeho potomků Edomců. Vyvolení bez zásluh. PB se prostě tak rozhodl. Izrael nebyl lidsky vzato a viděno lepší. PB nevysvětluje, proč Jákoba vyvolil a Ezaua nevyvolil, resp. proč ho přímo (dokonce) nenáviděl (Malachiáš 1,3), a tím fakticky zavrhl, tedy odepsal. Konec konců, co je člověku do toho. PB je Pán, nemusí nikomu nic zdůvodňovat, natož vysvětlovat. Je to prostě tak. Fakt je to fakt.
Vyvolení Izraele u Malachiáše.
Izraelci nejsou lepší než okolní národové. Nemají lepší kvality. Nezasloužené boží vyvolení. Nezasloužená Boží láska. Bůh se k tomu prostě rozhodl. Vybral si prostě Izraele z možných dalších a jiných variant.
Vyvolení Jákoba.
  1. Boží rozhodnutí. Nevíme proč. Evidentně bez zásluh Jákoba. Lstivý. Podvodník. Křivák. Jednal proti Boží vůli, proti desateru.O nějakých zásluhách nelze mluvit.
  2. Druhorozený. Napříč lidským předpokladům.
  3. Jákobovo lidské úsilí o požehnání. I z jeho dalšího života je nad slunce jasnější, že mu zdaleka vůbec nešlo o duchovní hodnoty spojené s požehnáním. Obyčejný uchvatitel myslící jen na pozemské hodnoty. Metoda postupu za získáním prvorozenství: více než problematická.
  4. Člověk musí chtít získat Boží vyvolení. Mít zájem. Krásná farářská fráze. Přesněji: Faráři myslí na přijetí toho, co PB nabízí. Nejde o to, aby si člověk lidsky vydobyl od PB to, co si usmyslí a co se mu zlíbí. Když Jákob má v Bethel sen, vidí schody babylonského zikkuratu. Tam v Babyloně se lidé zdola drali nahoru k bohu, aby se ho zmocnili a přiměli ho sloužit lidským záměrům. Jákob si uvědomil, že na schody nemůže. Tam jsou Boží poslové sestupující od Boha k lidem.
  5. Ezau. Faráři o něm: Nezájem do určité chvíle o prvorozenství. Pak si to ale rozmyslel. Ale bylo už pozdě. Odtud plyne i varování pro nás. I pro nás může být jednou pozdě. Člověk není dlouho ochoten přijmout evangelium a věřit. Ale někdy už nemusí být ani schopen, např. v nemoci a stáří. Útlum opiáty v bolestech a utrpení. Člověk je změněn užíváním léků. Dotažené varování je samozřejmě správné a interpretačně vtipné a úderné. Ale premisa je založena na farářských pomluvách a kurzschlussech.
  6. Jestliže vyvolení a prvorozenství získává Jákob, pak je Ezau ztrácí. Je to na jeho úkor. Faktem ovšem je, že ho faráři nedávají jako příklad div ne sebeobětovné Kristovské lásky. V žádném případě neztrácí své prvorozenství dobrovolně z nějaké velké či dokonce nadměrné lásky k bratříčkovi Jákobovi.
Vzešlo mu slunce.
  1. My hodnotíme vše až podle vnějšího úspěchu. Ráno se ale ještě neví, jak dopadne celý den. Ale už není tma, temnota noci.
  2. Slunce mu vzešlo ještě před setkáním s rozlíceným bratrem.
  3. Ne nutně hned změna vnějších okolností. Např. nemoc zůstává, ale člověk ji dokáže lépe zvládat. Pavel: Osten v těle zůstává. Ale on může konat svou práci. Síla od Boha.
Zápas u Jaboku.
  1. Vyprávění. Temné, děsivé prvky.
  2. Cesta domů: Měl by to být pochod ke světlu. Ke světlým zítřkům.
  3. Boj s kýmsi nepoznaným a nepoznatelným. Snaha vyjít snadno ze zápasu. Útěk. to by byla žalostná prohra. Ale někdy zachráněná kůže.
  4. Jákob by se měl těšit na domov. Cizina. Žil spíše jako otrok u tchána Lábana než jako dědic Hospodinova zaslíbení. Jde vstříc otevřené budoucnosti. Nové možnosti. Možnost rozvinout svůj život.
  5. Ezau. 400 mužů. Jákob měl špatné svědomí. Obtížná minulost. Obtížen minulostí. Má za sebou něco nepěkného vůči Ezauovi. Jákob kdysi oklamal a ošidil bratra.teď ho chce aspoň uklidnit, uchlácholit, když ne usmířit. Příslovečná kaše. Nejí se tak horká, jak se uvaří. Ale těch 400 můžů s Ezauem. Bylo to velmi horké. Milosrdný čas nezapracoval. Ezau nezapomněl. Ezau nehodlá dělat, jako že se nic nestalo.
  6. Jákob se pojišťuje. Sichr je sichr. Rozděluje stáda, odděluje rodinu, sám se dekuje sám se stahuje na opuštěné místo.
  7. Jákob si začal uvědomovat, že se Ezau někdy na něj vrhne. S tím Jákob dosud jaksi moc vážně nepočítal. V koutku srdce si myslel, že Ezau už pozapomněl.
  8. Moderní výrazivo: Jákob se ještě musel vyrovnat s vlastním svědomím. Bylo by to moc povrchní. Bylo by to málo. Nestačí to. Smíření je víc než si něco vyříkávat jen ve svém svědomí.
  9. Zápas. Protivník. Ne jen svědomí. Ale ten, kdo svědomí probouzí. Hloubka zápasu. Co zůstalo skryto lidem.
  10. Svědomí. Jákob si mohl myslet: V minulosti byli zlí jenom ti druzí. Samota. Noc. Něco mu nedá pokoje. Vpředu jsou světlé zítřky. Ale provázejí nás temné a tmavé stíny minulosti. Jákob zjistil: Minulost nelze hodit (odhodit) jako kámen do vody.
  11. Skutečnost nového života s Bohem. ale přitom si skutečnost starého života bez Boha člověk stále vleče s sebou. cosi stále hárá v minulosti, v našem podvědomí a nevědomí.
  12. Zápas. Průběh. Tmavý. Děsivý. Úzkostný. Vyprávění plné zámlk a protimluvů. Protivník nepojmenován a neodhalen až do konce. Je to protivník nebo spojenec? Nechce ale člověka nechat v šeru nejistoty a samoty. Dává požehnání.
  13. Zvláštní zápas. Jákobovo veškeré úsilí je vynaloženo jen na jediné: pevně se držet protivníka. Z hlediska bojovníka a vítěze je to ovšem žalostně málo. Z hlediska toho, kdo má obstát v takovém zápase, je to to nejpotřebnější.
  14. Předbiblické vyprávění. Zápas člověka. Jde o všecko.
  15. Biblické vyprávění. Jákob si uvědomuje: Jeho jméno vypovídá o úskočnosti. Je podvodník. Obral staršího bratra Ezaua o jeho právoplatné právo. Obral ho o otcovo požehnání. Pravdivost bible. Nezatajuje minulost velkého praotce Izraele. Pravdivým protivníkem je sám Bůh.
  16. Výsledek boje: Vítězství Boží věrnosti. Prohlásí to neznámý. Změna jména. Izrael. dosvědčuje, kdo nakonec v lidských příbězích vítězí. Faktická eliminace nepěkné minulosti člověka. Nové jméno: Izrael: bojuje Bůh. A bůh vždy zvítězí.
  17. Potomci Jákoba. Izraelci. V NZ rozšířeno na křesťany. Nejen nový Izrael. Křest. Neseme jméno Boha otce, Syna, Ducha svatého. JK bojoval za nás v Getsemane a na Golgotě. bůh nám dává jeho vítězství.
  18. Co Jákob získal? Nové jméno. Jistota Boží věrnosti. boží požehnání. Nezískal možnost, že jeho Bůh bude jednat na jeho pokyn a přání. Dosud byl zvyklý jednat podle svého a vydávat to třeba za Boží chtění. Samovůle. Libovůle. Nedověděl se Boží jméno k zaklínání, k využívání či ke zneužívání pro své vlastní zájmy a záměry. Kdo tvrdí, že zná tajemné Boží jméno, zdvořile řečeno, neříká pravdu.
  19. tíseň noci. Člověk nevidí na cestu. boží požehnání. Otevřená cesta vpřed.
  20. Kulhavé vítězství. Jákob to sice vyhrál. ale je zcela odkázán na Boží milost. Po lidsku viděno už nemá šanci utéci. Naše vítězství v životě? Bez důvěry v Boha nemáme šanci projít temnotou noci smrti.
Zápolím s tím.
  1. Tradiční církevní pochopení Jákobova zápasu o obrání bratra o prvorozenství a o uchvácení požehnání vyvolává při nejmenším řadu otázek a o trochu více rozpaků.
  2. Nadržuje se jednoznačně Jákobovi proti Ezauovi. Ten je nesympatický už tím, že je chlupatý, tedy postižený.
  3. Jákob sice nejedná zcela fair play, ale je mu to promíjeno, poněvadž vlastně plní a uskutečňuje Boží vůli. On byl přece vyvolen a Ezau zavržen.
  4. tím, že se Jákob prodral dopředu ze svého nižšího postavení, do kterého se narodil, na úkor svého bratra, fakticky bratra odstrčil a vystrčil. Odsunul ho do nižšího, horšího postavení.
  5. Účel světí prostředky. Jákob si je posvěcoval, ale PB mu odpustil. Z podvodníka Jákoba se stal Izrael, Boží bojovník.
  6. Je možné i jiné, výrazně netradiční pojetí, za které by stálo zato vykonat v církvi mimořádnou sbírku na dřevo na hranici k upálení kacíře. Perfektně propracované příběhy praotců Izraele mají sevřenou formu historického podání. Není to však postupující reportáž, kterou by v dané době postupně zaznamenávaly a dopisovaly generace reportérů. Základní zářezy při vzniku dnešní podoby bible:
    1. Jednotlivé příběhy tradované v Izraeli. Zpočátku jen v ústní podobě. Při jednotlivých svatyních a v jeruzalemském chrámu.
    2. Zpracování látky v Jeruzalemě v době rozkvětu země a osvícenství za krále Davida a hlavně Šalomouna (přibližně kolem 950-900 ante).
    3. Další narůstání a zpracovávání příběhů a tradice. V Jeruzalemě a v dalších svatyních v Judstvu a hlavně v severním království.
    4. Práce na tradici v babylonském zajetí.
    5. Definitivní literární podoba starozákonního biblického textu od redaktorů, přibližně kolem 450 ante (Ezdráš). Vždy byly hodnoceny teologické (myšlenkové, ideologické a jiné) linie tradice vyjadřované a symbolizované mimo jiné i jmény, tedy jejich nositeli nebo tím, co k těm jménům bylo vloženo a jak se utvářela historická situace v průběhu dějin. Prostě: K něčemu se řeklo Ano, k něčemu Ne. Jákob Ano, Ezau Ne. Myšlenka Božího vyvolení v rámci tehdejší doby vše pro danou chvíli vyřešila. Ale myslícím a přemýšlejícím lidem na přelomu 2. a 3. Křesťanského tisíciletí to může stále vrtat hlavou. Prostým členům církve a prostým teologům (farářům) však nic nevadí. Když něco začne být nejisté a zneklidňující, tak se k tomu prostě nebudeme vracet. Bible je přece dostatečně veliká. Vždycky máme na co kázat, že ano?
Zapomenout na provinění.
  1. Jákob asi v Cháran na svou vinu vůči bratrovi a otci nemyslel.
  2. Viníci rádi připomínají: Nemělo by se o tom moc mluvit. Nejitřit. Nepřipomínat.
  3. Viníci mají žádat o odpuštění, ne je vyžadovat.
Zapomenutá vina.
  1. Není to řešení. Spíše: opomenutá vina. Chtěně nepřipomínaná.
  2. Vyříkat si to. Mluvit o tom. Není to snadné. Je k tomu třeba dvou.
  3. Satisfakce. Bez nápravy viny a jejích důsledků to nejde.
Zářezy v životě Jákoba.
  1. Za mísu čočky vymámil z na smrt unaveného bratra zřeknutí se prvorozenství.
  2. V přestrojení za bratra Ezaua podvedl slepého otce a vymámil z něho požehnání náležející bratrovi.
  3. Noční vidění v Bethel.
  4. Scéna u studny v Cháran. Na první pohled se zamiloval do Ráchel. Bylo to pro něj mimo jiné i ekonomicky a jinak výhodné.
  5. Útěk od tchána Lábana. Smír s Lábanem.
  6. Noční zápas s Bohem u Jaboku.
  7. Smíření s bratrem.
  8. Později: Zkušenosti s nezvedenými syny, kteří jednají jako on ve svém mládí. Ztráta milovaného syna Josefa.
  9. Šťastná poslední léta života v Egyptě.
  10. Velkolepý pohřeb zorganizovaný milovaným synem Josefem.
Znovu poutníkem.
  1. Josef zve otce Jákoba a celou rodinu (26 členů) i se vším majetkem (stáda) do Egypta. Jákob se na hodně stará kolena má stěhovat.
  2. Zápas víry u Jákoba. V mládí běhal jedna radost. Musel. Hořela mu koudel u zadku. Doslova a do písmene. Teď je už usazen. Nabažil se pobíhání po světě. Ale i Abraham na stará kolena odešel nejen z Mezopotamie, ale na odskok v době hladu rovněž do pohanského Egypta. Boží zaslíbení se mají přece naplnit v Kanánu. Už tam mají rodinnou jeskyni, hrobku. Josef je dost mocný, aby po další roky hladu mohl posílat další obilí. Neumřeli by přece hlady. A starého otce by mohl občas navštěvovat. Není to neprozíravé a neprozřetelné i s výhledem pro budoucnost, že se má stěhovat do Egypta? Je to pohanská země. Rovnýma nohama sice do lepšího, ale co pak? Gosen je krásná země, ale co to pozdější zotročení? PB sice povzbuzuje Jákoba, aby poslechl Josefovu radu, ale za pár století se pořádně zapotí, aby vyvedl Jákobovy potomky z Egypta. Ti budou putovat 40 let nehostinnou polostepí, pouští. Užijí si při obsazování země. A zatím jde jen o 7 hladových let. To by Josef, který uměl z Boží milosti vykládat i sny, měl vědět. A to zásobování obilím by rovněž zvládl. Přece by nenechal své blízké příbuzné na holičkách. A tak tu proti sobě stojí těch 7 hladových let a nelidské a nehumánní otroctví Jákobových potomků v Egyptě a k tomu ještě těch 40 let živoření a rizika v poušti. Přidá se k tomu i série bojů při obsazování země Kananejské, do které Jákobovi potomci vnikli vpodstatě (podle biblického podání) jako cizí element. A to ještě ani moc nezmiňujeme ty mrtvé v důsledku vývoje další historické situace v důsledku onoho tzv. šťastného rozhodnutí, že Jákobovci odešli do pohodlnějšího života do Egypta pod patronací egyptského vezíra. Inu, všechno má své milé a nemilé důsledky. Nejen slovo, ale i realita těch důsledků nás jaksi tluče do uší. A nejen do uší.
  3. V Egyptě žil Jákob ještě šťastných 17 let. Když zavřel oči, šlo to s kopce s jeho potomky. Začali si užívat. Zde se myslí na užívání v záporném slova smyslu.
  4. Možný jiný pohled. Teologie zaslíbení Kanánu praotcům vznikla až v době, kdy už byli Izraelci usazeni v Kanánu a touto teologií si podbudovávali svou národní a státní ideologii. Ještě měli pořád patálii s mnohými pohany v Kanánu, překáželi tam.
  5. Ještě jiný pohled. Izrael jako Boží lid fakticky vznikl z větší části v prostředí pohanského světa v Egyptě a teprve později se přesunul do Kanánu. Ukazuje to na odolnost víry, která se v pohanském moři nejen udržela, ale i rozmnožovala, i když v tehdejší době způsobem běžným, rozplozováním a rozením.
  6. Když teklo Božímu lidu do bot materielně, hledal záchranu v pohanském světě. Nakonec byla opora v penězích. Příklady:
    1. Abraham, v době nouze šel do Egypta.
    2. Jákob.
    3. Rut, resp. Elimelech.
    4. Eliáš, do Sarepty Sidonské.
    5. JK, otec Josef ho odvedl do Egypta, když ho Herodes chtěl zamordovat.
Zpět do původního stavu.
  1. Oba bratří se nakonec smířili a rozešli se, aby si nebyli na očích a aby náhodou nedošlo k nějaké další kontraverzi.
  2. Smíření je v bibli předkládáno v tomto případě jako vrchol možného a dosažitelného v dané chvíli, v konkrétní situaci.
  3. Jákob stále a nadále využívá toho, co uchvátil svým podvodem. Ezauovi se nevrací prvorozenství, které mu právoplatně patřilo.
  4. V 19. Století obsadili evropští kolonisté zemi indiánů v Americe. Většinou je vybili nebo jim umožnili, aby se zničili sami kořalkou, kterou jim velkoryse prodávali. Pak zbytky Indiánů uzavřeli do rezervací. Po generacích mohou nastat smiřovačky, které jsou spíše zapomínačky a legalizačky. Vítěz nikdy nepustí ukořistěné. Proč také, když už na to má přece historické právo?
  5. Co se stalo, to už nelze odestát. Jedna z možných cest řešení minulé křivdy: Potomci násilníků se velkoryse a velkolepě omluví potomkům ukřivděných. Nemyslivci je to chápáno a někdy dokonce i pokládáno za něco jedinečného. Inu, lepší něco než nic. Nebývá totiž zvykem, aby se postupovalo dál za tu event. omluvu směrem k nějaké nápravě, vyrovnání a pod. Ta omluva se totiž pokládá za vrchol dostatečného a dostačujícího urovnání. Zapomeňte a dál už to nepřipomínejte. Dál ať se to už nepřipomíná. Inu, i Pilát si symbolicky (i nesymbolicky) umyl ruce a myslel si, že se zbavil odpovědnosti. Legálně možná ano. Morálně možná trochu. Svědomí bylo pošimráno a uklidněno. Takže už zbývá jen názor posledního Božího soudu.
Žádný z obou bratří nejednal správně.
Jákob ale zřetelně a výrazně a nepřehlédnutelně hůř.
Ženy. Čtyři ženy.
  1. Jákob měl 4 ženy. Dvě sestry, Liu a Ráchel a jejich služky, otrokyně. Rozumělo se samo sebou, že otrokyně patřila svému pánu se vším všudy. V tomto případě patřila své paní a tzv. rodila na kolena své paní. ta byla aspoň výkonnější v rození.
  2. Mnohoženství bylo ve starověku samozřejmostí. V tomto směru Jákob nevybočoval.
  3. Jákobovi prošlo to, co neprošlo jeho dědovi Abrahamovi. Tomu jeho neplodná manželka Sára dala svou otrokyni Agar, aby její manžel s ní zplodil pro ni syna. Doplatila na to Agar i její syn Izmael, i když celou vinu na věci nesli Sára a Abraham.
  4. Synové otrokyň Jákobových manželek byli důstojnými praotci Izraele, zatím co syn Agar, Izmael, byl Abrahamem i se svou matkou vyhnán nelítostně na poušť. Z Boží milosti se Izmael stal praotcem Arabů.
  5. Králi Saulovi se vyčítá, že jako nekněz neoprávněně konal oběti Hospodinu. Totéž konali ale jeho královští nástupci, David a Šalomoun. U nich to bylo v pořádku. Inu, každému se měří jinak. Někomu se (Boží) milost udělí, na někoho jsou přísnější měřítka. Musí se vyrobit kladný a záporný typ jako příklad pro budoucnost. Quod licet Jovi, non licet bovi. co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. David a Šalomoun si víc hleděli kněží, kteří sepisovali biblické knihy.
  6. Jákobovi synové byli nezdární a nezvedení. Jednali v mnohém jako jejich otec Jákob ve svém mládí. Jablko nepadá daleko od stromu. Měli kde se poučit. I když je Jákob jistě tímto směrem nevychovával. I po svém obrácení a po změně života u Jaboku zůstává Jákob pořád jen člověkem a nestává se andělem.
Ženy Ezaua.
  1. Pohanky. Trápily tchyni Rebeku. Jak se zdá, neklapalo to mezi nimi nejen kvůli víře a nevěře v Hospodina.
  2. Ezauovi záleželo na uspořádaných vztazích v rodině, i na dobrém soužití s rodiči. Proto si přibral ženu Izmaelitku, kde se vyznávala víra v Hospodina. Izmael byl Abrahamův levoboček s otrokyní Agar.

Předchozí kapitola

Následující kapitola


náhled fotografie kostela v Jablůnce

Kostel ČCE v Jablůnce


miroslav.janeba@email.cz
pocitadlo.netway.cz