Notice: Undefined variable: uvodemactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 76

Notice: Undefined variable: ruzneactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 78

Notice: Undefined variable: dejepravaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 79

Notice: Undefined variable: kazaniactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 80

Notice: Undefined variable: sboractive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 81

Notice: Undefined variable: mapaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 84
Nesebrané spisy M. Janeby — Knihy

Přeskoč menu a přejdi přímo na text

Nesebrané spisy M. Janeby – Knihy


Úvodem Knihy Různé Kázání Sbor Mapa webu


Knihy


Kniha o naději (Naděje pro naději)
březen 2002

4) Izaiáš 40,1-11

Úvod 1:
  1. Pokud čtenáři chybí v jeho podrobné znalosti všeho kolem proroka Izaiáše některé dílčí a drobné informace, jistě si rád přečte 66 kapitol Knihy proroctví proroka Izaiáše.
  2. Vedle různých biblických slovníků existují i mnohé a rozmanité další příručky, z nichž člověk získá přemnohé a bohaté informace o Izaiášovi a jeho době.
  3. Rychlé a přehledné informace (jistě že nejen o Izaiášovi) lze získat rozhovorem se svým farářem.
Úvod 2:
  1. Kniha proroctví proroka Izaiáše: rozpětí zhruba 150 let. Celá prorocká škola. 700 až 530 ante.
    1. Kapitoly 1-39. První Izaiáš. Před babylonským zajetím. V přehojné míře je předkládán soud i nad okolními národy. Varování, jak to s Izraelem dopadne, když se nebude řídit Božím zákonem. Pochopitelně je tato první část Izaiášova proroctví plná nadějných oddílů. Naděje se váže k Izraeli, resp. k Hospodinu. Ale má dosah i pro široké celosvětové prostory.
    2. Od kapitoly 40. Zajetí. Přestává se mluvit o soudu. Potěšování, povzbuzování. Obdoba: Rodiče varovali dítě, aby se svou nepředložeností nedostalo do nějaké šlamastiky. Když k tomu ale přece jen dojde, jsou milující rodiče ochotni svému milovanému dítěti pomoci.
    3. Třetí Izaiáš. Od kapitoly 56. Po návratu ze zajetí. Nový život. Opětovná šance pro budoucnost. Otevřená naděje. Staré hříchy se ale vracejí. Připomínka soudů. Varování. Hodnocení minulosti. Rozpomínky, na co otcové zapomněli a na co doplatili. Rizika jsou vždycky. Stručně řečeno: Staronová reakce na staronové hříchy. Ale to obé je v novém hávu.
  2. Izaiáš je mluvčí střední vrstvy obyvatelstva. Má blízko ke kněžím. Úsilí: Náprava, reforma církve. Uvědomoval si postupující zbídačování lidu, střední vrstvy. Střední vrstva je tvůrčí vrstva společnosti. Ostrá slova proti bohatým, kteří ochuzují střední vrstvu.
  3. Rostoucí nebezpečí a nápor Babyloňanů. Bojuje král a šlechta, úzká vrstva kolem krále. Lid nebude mít zájem bojovat za zájmy těch, kdo ho ochuzují. Doplatí na to všichni.
  4. Izaiášovi jde o církev. Ne především jen o národ. Společenství Božího lidu. Věřící. Ne jen jako jednotlivci. Dnes: Budování církve i s výhledem pro budoucnost. Není to mnohdy vhodné zmiňovat ani v církvi. Jde často jen o údržbu. Ještě to přece nějak jde, šlape, klape.
  5. Bezvýchodnost lidských nadějí. Zaslíbení Mesiáše je proto zcela na místě. Jediná šance pro každého člověka.
Text (ve výběru):
Potěšujte, potěšujte můj lid, praví váš Bůh.
Hlas volajícího: Připravte na poušti cestu Pánu. Přímé čiňte stezky jeho. Co je křivého, ať je vyrovnáno. Každé údolí ať je zvýšeno. Každý pahrbek ať je snížen.
Připomínej: Všeliké tělo je jako tráva. Všeliká vzácnost jeho jako květ polní. Tráva usychá, květ opadává. My lidé jsme opravdu jako ta tráva. Ale SB zůstává na věky.
Přichází k tobě tvůj mocný pán. Na rukou ponese slabé ovce.
Potěšujte.
  1. Lidské potěšování. Přikrašlování. Vědomé i nevědomé klamání druhého. Naivní nebo záměrné nedomýšlení.
    1. Nemocnému řekneme: Vypadáš dobře.
    2. Opuštěnému povíme: Všichni na tebe myslí.
    Víme, že to není pravda. Potěšovaný z toho brzy vystřízliví. Je hozen do ještě hlubší deprese. Lidské potěšování. Situace není mnohdy brána vážně nebo dost vážně. Zmírňování. Ubrušování. Těžkosti, zvl. druhých, nejsou viděny tak černě. Obavy říci pravdu naplno. Zeslabování těžkostí. Hranice našich lidských možností potěšit a pomoci. Uvědomujeme si je obvykle velmi brzy. Máme třeba i nejlepší úmysl potěšit. Chceme říci něco povzbuzujícího. Cítíme ale, jak se nám to nedaří. A zase naopak: Když my jsme v tísnivé situaci a druhý za námi přijde s těmi nejlepšími úmysly, aby nás potěšil, i my si uvědomujeme hranice jeho možností.
  2. Boží potěšování. Nezakrývá zlou skutečnost, ani hřích a zlo. Nezamlčuje pravdu. Potěšení je založeno v Bohu, nikoli v člověku. Ne v pomíjejících nadějích tohoto světa.
  3. My. Stojíme mnohdy tváří v tvář mnohé těžké situaci života mnohých lidí, ano i smrti. Lidské potěšování má své prakticky nepřekročitelné hranice možností. Nelze lacině říkat: Není to tak zlé. Mohlo by to za určitých okolností působit jako výsměch.
  4. Boží potěšování. Vzít v úvahu realitu života. Uprostřed každé situace. Nadhled. Boží pravda přesahuje svět, život člověka. Naděje založená v Božích možnostech. Kam jinam se obrátit? Člověk končí jen u hrobu. Pomíjejícnost. V lepším případě zazní nad rakví oslavné řeči nebo někdo napíše pochvalný článek. Snad i později mohou na čas historikové někoho vyhrabat z mlhy zapomenutí, pokud se to nějak hodí do krámu v dané chvíli.
Hlas volajícího na poušti.
  1. Hlas zazní, odezní. vyzní. Možno zaslechnout, přeslechnout. Člověk sice slyší, ale nemusí vnímat. zazní, může se dotknout srdce. Může být umlčen. Může být vzat vážně.
  2. Jenom hlas? Je to ale veliká věc. Je možno se dovědět něco podstatného a závažného. Pravda o svém vlastním životě, pravda pro svůj život. Někdo nám to nějakým způsobem řekne, sděluje.
  3. Hlas vyrovnává cesty mezi lidmi. Moc lidského hlasu.
    1. Záleží na tom, co řekneme. Zavřou se nebo otevřou dveře i srdce.
    2. Záleží na tom, kdo to říká. Různě působí slovo pána a kmána. Rodič něco řekne a zbytek rodiny stojí v pozoru. Učitel ve škole zakřičí nebo něco pronese tichým hlasem a třída zpozorní. Generál zavelí a vojsko se vydá na pochod.
    3. Moc Božího hlasu je daleko větší. Připravuje cestu v lidských srdcích. Působí různým (rozmanitým, mnohým) způsobem.
  4. Hlas uprostřed ticha, např. na poušti v noci nebo v katedrále.
  5. Hospodin: Unavení a bez naděje se pozvednou. Stačí jeho hlas tichý, není třeba hlasný nebo halasný křik. Nejsou to prázdná slova.
  6. Ticho pouště. Deprimuje to. Zvláště v noci. Naprosté ticho. Tichý hlas Boží v ruchu života, i na poušti života.
  7. Vděčnost za hlas. Můžeme mluvit a slyšet. Je to beznadějná hrůza, když člověk neslyší nebo když nemá vedle sebe nikoho, kdo by na něj mluvil nebo promluvil.
  8. Osamělost lidí ve městech. Stěny uzavřeného bytu mlčí. Když někdo povzbudivě promluví, je to povzbuzující. Naděje: S někým moci pohovořit.
  9. Postupující a rostoucí osamělost a pocit opuštěnosti lidí i na vesnicích. Staří a osamocení jsou i na vesnici velmi vděční za návštěvu.
Meditace nad textem:
Zkratkovité jako telegram. Kdo chce rozumět, musí číst i mezi řádky. Jsou nastíněny tři velké obrazy:
  1. Pouštní krajina. Izraelci znali poušť Negeb na jihu Izraele. I Judskou poušť a poušť mezi Babylonií a Izraelem. Na poušti jsou i hory. Údolí. Vyrovnání bylo tehdy nepředstavitelné.
    1. Nádherná silnice, přímá cesta, o které se v Izaiášově vizi mluví, je něčím nerealistickým v tehdejší době. Vyvýšit, snížit. Tehdy to byly nerealistické sny i po stránce technické. Dnes: Jsou tam silnice. Asfaltky.
    2. Naše situace. Má smysl nereálně doufat v lepší budoucnost? obklopují nás všední šedivé dny. Cizost (cizota) života. Poušť v přeneseném, obrazném slova smyslu.
    3. Izrael byl v babylonském zajetí. Návrat do zaslíbené země byl naprosto nereálný. Naděje návratu však byla živá ve slovech Božího proroka. Nadvláda Babylona opravdu skončila. Přišli Peršané a zničili babylonskou veleříši. Izrael se vrátil. Perský král Kýros poskytl Izraelcům svobodu k návratu.
    4. Není to nerealistická naděje. Splnilo se to. V dějinách víry jsou budovány cesty a mosty. Roviny. Vracejí se po nich lidé domů. K víře. K druhému člověku. Na čas rozkmotření se dají dohromady. Hlubší pochopení, základna života.
    5. Není lehké věřit, že se cesty vybudují. Jde o šíři problémů v mezilidských vztazích i o široce rozvětvené superproblémy světové šíře a zeměpisných dálav. Síla a tlaky politické moci. Nechuť bohatých dělit se s chudšími.
      Poznámka: Bohatství je na úkor chudších. Mnozí doporučují: začít tady. Hluboká údolí mezi lidmi. Vyhloubené propasti a navršené valy. Těžce se vyrovnají. Hory. Přehrady. Příkopy a hradby. Snížit hory mezi lidmi. Překážky. Umělé ploty a zdi. Zavřené dveře, zabouchlá vrata, zámky a zabezpečovací zařízení.
    6. Poušť. Beznaděje. Pustina. Písek, kamení. Devastovaná krajina, měsíční krajina. Lidské vztahy: narušené, devastované. Vyprahlost, vnitřní prázdnota. Není v moci člověka změnit, oživit. Naše časté poznání: je to nad naše síly. Beznaděje. Rezignace. Propad alkoholu, drogám a kde čemu jinému zlému. Naděje je v Božích možnostech. Poušť života. Boží láska je vposledu jediná šance plnosti života, i když se to jeví jako nereálná a idealistická iluze v tomto superrealistickém tržně orientovaném světě.
    7. Individuální chytrost malého smrtelníčka. Poušť života. Jít cestou necestou. I v poušti života se dá najít cesta nebo cestička pohodlnější, snazší. Objevit skulinku, kudy šikovněji proklouznout. Všelijak se dá prokličkovat a víc (vy)získat. Dál a pohodlněji se dojde. Víc se uvidí a udělá. Plnější a klidnější život. Hlavně se moc neohlížet na druhé. Vidět především jen sebe a své vlastní zájmy.
    8. Připravte na poušti cestu pánu. Nepřehlédnout: to Bůh chce od nás. My: Pokušení vroucně se modlit, aby si to PB udělal a dělal sám. Bezbožní modlitebníci mohou být navenek i zbožní a pokorní. Póza s vysokým stupněm rafinovanosti je možná. Přece to známe nejen z dějin církve. Modlit se lze i špatně. Mnohé modlitby jsou zbožným rouháním. Rouhání ve zbožné formě, ve zbožném hávu, je velmi šalebné.
    9. Náš úkol: připravit cestu Pánu. Pán přijde a změní poušť i v našich lidských srdcích. Formy pokání mohou být různé a mnohé.
    10. Pokání. Odstranit vše křivé, pokřivené, nerovné. Nejsme na tom tak dobře, abychom mohli velkoryse pohrdat Božím potěšováním. Duchovní poušť světa i našeho nitra.
    11. Obraz, podobenství v bibli. Řekne to víc než dlouhé úvahy a sáhodlouhé řeči. Pustina v lidské společnosti. Prolákliny, údolí. Hory, pahrbky, valy. Pýcha, něco navršeného mezi lidmi. Snaha dostat se nahoru, jiné nechat dole v propasti. Hory privilegií, výhod, na úkor jiných, ukřivděných, utištěných. Vyrovnání. Ti, co si na úkor druhých něco přivlastnili, se mají vzdát toho, co urvali. Bude a zbude dost pro všechny. Vládci nad osudy druhých by se při nejmenším měli nad sebou zamyslet, pro začátek. Vyhřívají se na vyvýšených místech, vysoko nad druhými. Výsluní by nemělo být jen pro někoho, jen pro tzv. vyvolené. Použije se k tomu i kdejaké náboženské Podbudování výhod některých. Křivá lidská společnost. Křivárna. Pokřivené charaktery. Špatné vztahy mezi lidmi. Pohled zakřivený jen na sebe sama. Sobectví. Nečisté srdce, myšlenky. Falešná náboženství. Jedním slovem: hřích.
    12. Dnes. Co je dnes potřebné mluvit. Kdo povstane a přeruší mlčení? Chybí nám i jiným odvaha, jako vždy nebo často. Pokukujeme jeden po druhém, máme upřímnou snahu někoho vystrčit či popostrčit, aby řekl to, co si myslíme, co cítíme, co prožíváme a k čemu nemáme odvahu, abychom to vyslovili. Tušíme, v čem jsou příčiny krize církve. Ale ať to raději řekne někdo jiný. Ale zase ne moc nahlas. Stačí nás jen tak trochu pošimrat. Nikoli však železným kartáčem.
    13. Co rádi přehlédneme:
      1. Pověření od Boha.
      2. Vnitřní jistota, síla.
      3. Jací posluchači naslouchají nebo nemají zájem poslouchat.
    14. Prorok. dostalo se mu SB. Vše rozeznává, odhaluje. Ostrá kritika jako břitva. Volání k nápravě. Lidská poušť musí být zavlažena. Ponížení musí být pozdviženi. Mocní budou sníženi. Vše hříchem pokřivené bude narovnáno a napraveno.
    15. Připravovat cestu Hospodinu. Vyvést z bludného kruhu, v němž se my všichni pohybujeme. Chceme žít jen ze sebe sama. Vlastní pohnutky, schopnosti. Umíme i věřit, když chceme. Dopracujeme se nějak k PB, když chceme, že ano? Chceme se vyhoupnout, dopracovat k nějakému PB. Podle našich představ a přání. Přemýšlení a rozvažování je víc než na místě. Touha a přání si chce něco najít podle svého obrazu a gusta. Účel světí i náboženské prostředky. Svědectví mnohých na základě jejich životních zkušeností: Naše přirozeně lidské cesty nevedou ke skutečnému bohu. Dobelháme se či doběhneme nanejvýš k modle. Kde kdo pak má svého boha, kterého si vytvořil podle svého obrazu a podle svých přání, tužeb a potřeb. Někdy i podle svého gusta. Tak se můžeme setkat s bohem sobců, bohem intelektuálů, bohem lhostejných praktikujících materialistů (třeba i ve zbožném hávu), bohem přezbožných, který odpovídá i těm nejniternějším zážitkům apod. Boží cesty vedou k nám. Bůh nás oslovuje. Pak přijde poznání plného života a cesta do budoucnosti. My mu ale máme připravovat cestu i v pustinách lidských srdcí. I v náboženském Marasmu přirozené lidské náboženskosti (religiosity).
    16. Jako vždycky a za všech dob. Ani dnes svět nepřestal být vyprahlý. Poušť a propasti lidské bídy nezmizely. Ani výšiny, kopce a hory lidské pýchy, vypínavosti a domýšlivosti. Utrpení, bolest, ponížení, nespravedlnost. Hlad, zanedbanost, opuštěnost. Výšiny mocných a bohatých. Tyrani. Diktátoři. Děsivé zbraně ohlašují možné apokalyptické hrůzy. Terorismus v nejrozmanitější a v nejzáludnější podobě je příliš reálnou hrozbou.
    17. JK. Skláněl se k nemocným, bídným. Pozdvihoval hříšníky. Odhaloval pokrytectví farizeů. Kritizoval vnější zbožnost mocných. Odhaloval pyšnou zbožnost a zbožnou pýchu. Vnesl do světa ducha, který má sílu všecko pokřivené vyrovnat.
    18. Duch lásky, milosrdenství, odpuštění. Dovede narovnat i pokřivený vztah mezi Bohem a člověkem. I mezi námi lidmi. Pro tyto věci položil JK život na kříži.
  2. Všeliké tělo je tráva. Šťavnatý obraz. Ne suché teoretické kázání. I nejzelenější tráva vadne. I nejkrásnější květ opadá. Vše skončí v hrobě. I ten nejmocnější. V hrobě skončí i život s nejvyššími a nejkrásnějšími kvalitami. I nejkrásnější květiny uvadnou.
    1. Málo s tím počítáme. Necháme se fascinovat líbivými superlativy. Jak je to komické, že nám to vlastně není jasné.
    2. Co ilustruje životní obrazy, příběhy. I to, co má příchuť věčnosti. Kázání proroka kreslí (vykresluje) Jednoznačně jasný obraz: Všecko tvorstvo je jako tráva. Tráva usychá, květ padá.
    My to někdy vidíme jinak. Nechceme vidět syrovost, pomíjejícnost života.
    1. bohatí a úspěšní necítí tolik tíhu pomíjitelnosti a pomíjivosti. Kladou důraz na hrdý růst a na cestu dál a výš.
    2. Chudí, slabí a trpící cítí horký dech nenaplněnosti života daleko tíživěji.
    3. Otázka: Mohou být vůbec chudí a trpící ve světě šťastní a radostní? Nemají přece co tolik ztratit, že ano? Snad i proto se dovedou radovat z malých darů obyčejného dne. Prostota života. Radost z maličkostí.
    Z takových řečí čiší (trčí, čouhá, vykukuje) temnota nepochopení našeho stavu života. Někdy prý mají chudí co dát i bohatým. Např. v pohledu na život. Bohatí se mohou od chudých moc učit.
    Smutně i k nám zaznívá smutné poselství: Všeliké tělo je tráva. To je zde ale evangelium. I když nám při tom jezdí mráz po zádech. Zvěst pro všechny vlastníky: Něčeho se svobodně vzdát pro druhé. Tak jako Kyros: propustil Izraele domů. Vzdal se svých otroků. SB říká: Kdo nic nemá, může mít víc než ten, kdo má moc a vše zná.
    Všeliké tělo je tráva.
    1. Bohatí žijí na osvětlené scéně života. Zdraví. Úspěch. Šťastní, s nadějí pro život. Se šancí rozvinout se v životě, odpíchnout se.
    2. Chudí. Odvrácená tvář života. Stín života. Nemohou se odpíchnout, rozvinout. Něco jim chybí. Něco postrádají. O něco jsou ochuzeni. Ochuzeni o štěstí, zdravou sebejistotu. Ochuzenost o předpoklady k plnému životu.
    3. Bránit se nezdravé sebespokojenosti. Člověk si zakládá na sobě. Výkony. Uvědomit si: Vše je dar od PB. Mezi vděčností a pýchou může být někdy jen malý krůček. Modlitba vděčnosti, když se nám něco zdaří. Nemělo by to být jen nějaké bezmyšlenkovité odříkávání slov. Modlitba tryskající z nitra, z hlubiny. Pokušení: Od vděčnosti se leckdy dojde jaksi nepostřehnutelně k pýše. Nezdravá sebejistota.
    4. Bohatí: Prý je možno chudým závidět, že se dovedou radovat z maličkostí. Že je vedou k radosti i nepatrňoučké maličkosti. Jsou to bezmyšlenkovité řeči či řečičky. Lze i v církvi občas zaslechnout, že na tom jsou v životě vlastně lépe lidé chudí, nemocní a postižení než lidé zajištění a zdraví. Závidí jim i to, že dovedou přijímat potěšení od PB, které potřebují jako soli. Zatímco ti na slunné straně života se domnívají, a tak to také cítí, že oni vlastně žádné potěšení od PB nepotřebují, neboť jsou natolik dobří a schopní, že se dokáží na rozdíl od tam těch druhých postarat sami o sebe. Bohatí. Výmluva. Chudí to mají v životě lehčí. Dovedou se radovat z maličkostí, zatím co chudáci bohatí to nedovedou. Chudáci bohatí potřebují k radosti nákladné zábavy.
    5. Tělo. Přiléhavý obraz. Výstižné. Sedí to. Srozumitelné. Souhlasíme. Nemáme námitek. Tak to prostě je. Život člověka pomíjí.
    Zarážející: Mělo by to být potěšením.
    1. Kontext. Babylon. Vypínavost. Izraelci: chudáci, zajatci. I Babyloňané jsou jako tráva. I na ně dojde.
    2. Pohřeb. Určité uklidnění, třeba v podvědomí: My jsme ještě na živu. Nepříjemná připomínka: i my jsme tráva. Potěšení: nejsme ta tráva jen sami. Základní solidarita všech lidí. Třeba ovšem ne vždy chtěná solidarita.
    3. Potěšení těch, kdo jsou na tom špatně. Bible nadržuje slabým. Základní myšlenka bible. Utištění, bezmocní, beznadějní. Bůh má o ně zájem.
    4. Otázka radosti. Když se někdo neraduje, když to nedokáže. Sevřen osudem. V církvi lze často zaslechnout špičky o malé víře. Říkají to úspěšní, kterým se dobře vede. Zabydlení, usazení. Vyčítat neradostnost znamená v praxi vyčítat chudobu nebo neštěstí. Neúspěch. Na člověka je leckdy v životě moc (hodně) navaleno. Tlak života. Nápor. Vyčítáním ale nikomu nepomůžeme. Bible nadržuje chudým, slabým, nešťastným, utištěným. Pro ně se PJK dal především ukřižovat. Pro ty, kdo klesají pod břemeny, nejen hříchu. Matouš 11,28. JK: Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi břemeny života. Já vám dám odpočinutí.
    5. Horký dech života. Tráva. Květ je i na poušti v době dešťů, ale jen krátce. Mnohá poušť se krátce na jaře zazelená.
    6. Mocný pán nahoře shlíží shora na trávu dole. Pošlape někdy i krásný květ. Lhostejně, nelítostně, škodolibě.
    7. Únava. Máme někdy dojem, že už není možné potěšování. I sláva Babylona je ale jako tráva. Dnes únava, utápění se v každodennosti.
    8. Volej. Ne prázdné řeči. Ne jalový křik.
    9. Co volat? Otázka vyprahlého, unaveného člověka. Vše, co za něco stálo, je v troskách. Úpadek. zajetí. Chrám. Rozklad, rozvrat materielních, náboženských i mravních hodnot. Duchovní bída. Pohanské vlivy. Přizpůsobování se okolí. Tráva. Lidé jsou pouhá tráva.
    10. My. Co máme kázat, co bychom měli říkat? Sami jsme prázdní, vyprahlí. Kazatelé jsou jen děti své doby. Otazníky doby. Obavy. Úzkosti. Hrozba fyzického zániku Izraele v Babyloně. Severoizraelské kmeny se jaksi ztratily, rozplynuly. Byli o 150 let déle v zajetí (asyrském) než Judští. Každému, i nejsilnějšímu a nejzdatnějšímu jednotlivci, hrozí konec. Tráva je přiměřeným a přiléhavým obrazem.
    11. Poslední jistota na této zemi. Zákon smrti. Dočasnost.
      1. My jsme tráva, nezakládat si na sobě.
      2. I Babyloňané jsou tráva.
      3. SB je na věky. Není to prázdné slovo. Uvědomit si rozdíl v tom, kdo a co říká. Slovo kmána, niemanda a generála zní a působí jinak. Zaslíbení nové Boží budoucnosti. je nadějným a pozvedávajícím slovem.
    12. Zamotaný lidský život. Slovo naděje. Bůh mluví ke člověku, i k unavenému. Zvláště a především k němu.
    13. Doba dnes. Tíseň. Strach, obavy mnohých ze zítřka. Vnitřní rozervanost. Bezradnost.
      Námitky:
      1. Není to pravda. Taková dnešní doba není.
      2. Takový pohled na dnešní dobu se týká jen některých lidí, neschopných, nepracovitých, nepilných, slabých, neúspěšných, smolařů, nemocných, postižených, hříšných, málo nebo špatně věřících.
      3. Pro člověka, který se dostane do drtícího soukolí života, je jedno, v jaké a které době žije.
      4. SB zastaví a zachytí vždy jen některé lidi. V každé době se najde dost těch, kdo se k SB obrátí zády jako k zastaralé nepotřebnosti a zbytečnosti.
    14. Naděje. SB trvá na věky. Nepotlačí ji lhostejnost a nezájem. Naděje pro vadnoucí a usychající trávu. Kde jinde najít naději než u PB?
  3. Bůh přijde jako mocný. Pro nás zůstává naděje. Všimnout si lépe obrazu. Obraz se mění. Z vládce se najednou stává pastýř. Nese slabou ovci.
    1. Nadějná zvěst do světa, kde vládnou mocní svou silou. Přichází pravý pán světa. Slouží. Pečuje o slabé. Nabízí vedení bloudícím.
    2. Naděje. Pozvání. JK. je dobrý pastýř. U něj můžeme všichni složit svou bezmocnost, slabost. On je ta cesta, pravda, život. Pro každého.
    3. Výstižný obraz: Bůh nese slabé. Nadržuje jim.
    4. Bůh v JK sestoupil dolů jako služebník. Je tak mocný pán, že se nebojí o svou prestiž. Kdyby světský pán sešel tak nízko dolů, tak bude muset počítat s tím, že se nahoru už nikdy nedostane a že ho pak docela odkopnou. Ale JK vstal z mrtvých. Sedí na Boží pravici.
  4. Závěr. Jde o radostnou a nadějnou řeč.
    1. Bůh chce něco po nás: Výzva. Potěšujte. Připravte. Kaž.
    2. Přijde Pán. Dokončí. Udělá to hlavní.
    3. Komu je to řečeno. božímu lidu. Izrael v zajetí. Chatrné hloučky v zajetí a později i po návratu. Potřebují potěšení. Dnes. Lomoz života. Přehlušení pocitu potřeby potěšení. Určeno malé církvi, stárnoucí a unavené. Povzbudit. PB přijde, je to jeho církev.
    4. Bůh připravuje cestu. Poušť. Ale nepřehlédnout: Výzva: připravte. Udělat i ze své strany, co je v našich silách a možnostech. Aktivní přístup k životu. Podíl na Božím díle. Vykročit na cestu, kterou Bůh připravil, na níž nás postavil.
    5. Mocný pán. Dobrý pastýř. Žalm 23. Plný život u Boha, v souladu s Bohem. Propast hříchu, narušení. JK nás přenáší přes propast hříchu, kterou jsme sami vyhloubili. Umožňuje nám plnost života. Generální výhled. Nemusíme žít z utopie, ale z Boží reality. Staví nás na Bohem vybudovanou cestu k životu.
  5. Meditace k modlitbě:
    1. Osiřelí. Vdovy. Kdo někoho ztratil. Kdo prožívají zvlášť těžké životní chvíle. Osamělí, opuštění. Staří, nemocní, postižení. trpící. Chudí. Zoufalí. Nezaměstnaní hledající marně práci. Nešťastní. Bezdomovci. Bezbytovci. Lidé bez naděje pro budoucnost. Nemožnost odpíchnout se v životě. Umírání. Můžeme spolehnout na JK. Připravuje cestu našeho života.
    2. Co my: Abychom my připravili cestu JK do našeho srdce a do srdcí svých bližních. Abychom mohli putovat (žít, jít životem) v jistotě jeho pomoci.
    3. Lidé v mimořádných těžkostech a svízelích života. Aby mohli spatřit světlo evangelia v bližním, který pomáhá. Aby k ním z bližních proniklo teplo Boží lásky. Aby PB nám přidal sílu a odvahu, abychom dokázali vřadit se mezi tyto pomáhající bližní.
    4. Dnes je první den zbytku našeho života. Nevíme, jak ten zbytek našeho života bude dlouhý. Usilujme žít tak, aby v ten den poslední zaznělo k našim uším: Cokoli jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste učinili.
  6. Izaiáš, kapitola 40, závěr: Ti, kdo očekávají na Hospodina, získávají (nabývají) novou sílu.

Předchozí kapitola

Následující kapitola


náhled fotografie kostela v Jablůnce

Kostel ČCE v Jablůnce


miroslav.janeba@email.cz
pocitadlo.netway.cz