Notice: Undefined variable: uvodemactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 76

Notice: Undefined variable: ruzneactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 78

Notice: Undefined variable: dejepravaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 79

Notice: Undefined variable: kazaniactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 80

Notice: Undefined variable: sboractive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 81

Notice: Undefined variable: mapaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 84
Nesebrané spisy M. Janeby — Knihy

Přeskoč menu a přejdi přímo na text

Nesebrané spisy M. Janeby – Knihy


Úvodem Knihy Různé Kázání Sbor Mapa webu


Knihy


Kniha o naději (Naděje pro naději)
březen 2002

9) Před závěrem.

A nyní se dostáváme k nejzajímavější a nejnadějnější části našeho uvažování. Jedná se o …
Závěr.
Začátek a konec.

  1. Zde končí autorovi povolený (vyměřený) počet stránek pro naději.
  2. Zde končí možnost či přesněji řečeno naděje honoráře pro autora.
  3. Zde začíná možnost nebo naděje (nebo obé) pro čtenáře, aby dál meditoval sám a samostatněji. POkud má čtenář jednoho nebo více lidí vedle či poblíž sebe, s nimiž může hovořit o vážných věcech života, pak je toi pro něj v životě nadějnější.
  4. Možnost je šance a příležitost. Díky za některé možnosti.
  5. Naděje umírá naposled. Ale umírá.
  6. Jediná naděje v životě a ve světě, která se plní a naplní, je v Bohu.
  7. Kudy a jak? Kdo. Co. Proč. Zač. Nač. Kterak? Pro koho. Tak do toho a ne od toho.
  8. Naději potřebujeme. Aspoň to občas tak říkáme. Chceme ji však opravdu a doopravdy? A tak jsme se dostali zase až na samý začátek. Díky Bohu za to.

10) Recenze

  1. S humorem sobě vlastním prokazuje autor svůj osobitý humor. Na tom ovšem a ostatně není vlastně nic osobitého, neboť každý člověk má svůj sobě vlastní osobitý humor, pokud je mu nějaký humor vlastní nebo ho aspoň má. V tzv. domnělém osobitém humoru není ani autorova přednost ani výhoda, o originalitě už vůbec nemluvě. Pichlavý autor občas píchne jehlou ostře nabroušeného slova, ale tuto zašpičatělou jehlu velmi rychle či urychleně z píchance vytáhne. Jeho břitký jazyk včas vysloví: Sit venia verbo. Ať je prominuto slovu. A vzápětí dloubne kousek vedle. A pak se opět a znova projeví autorův tradiční církevní konzervativismus. Rychle, urychleně, znovu a včas, velmi honem a přehonem couvne zpátky. Vycouvá a vycouvává. Škoda, že autorovi chybí odvaha povědět mnohé věci naplno. Není to snad proto, že by měl malou naději pro svou církev nebo pro své čtenáře? Asi to bude přece jen v něčem jiném. Pokud by autorovi chyběla naděje, pak by vůbec neztrácel čas psaním s rizikem, že jeho dílko beznadějně propadne a zapadne do hlubin a šedi lidského a církevního nezájmu.
  2. Více nežli autora je třeba ocenit vydavatele. To, že vydavatel tuto publikaci vydal je dokladem jeho vnitřní svobody a hlubokého porozumění i pro mnohdy a leckdy výrazně netradiční formu a obsah podání myšlenek a pravd, které se příliš a vždy neprobírají v běžném chodu života církve.

11) Poznámky

Data. Příprava k vydání pracovní příručky synodní rady ČCE.

  1. Přednášky v Chotěboři: srpen 01.
  2. Oficielní písemné požádání synodní rady o sepsání textu k vydání: konec prosince 01. Předcházela neoficielní ústní informace v tomto směru.
  3. Předání textu synodní radě ČCE v písemné podobě: leden 02.
  4. Předání textu synodní radě ČCE v elektronické podobě: březen 02. Na základě ústní žádosti synodní rady.
  5. Vydání pracovní příručky synodní radou: červen 02. Na základě písemné předlohy, fotokopie. Nikoli na základě elektronické podoby textu.
  6. 05. Při převodu elektronické podoby textu ze souborů .doc do souborů .txt byly provedeny drobné úpravy, zvl. formálního rázu.

Poznámka ex post.

Tato práce byla vydána v červnu 2002 synodní radou Českobratrské církve evangelické jako pracovní příručka pro seniory a pro členy celocírkevního odboru křesťanské služby v celkovém nákladu 25 výtisků. Kritická (ústní) připomínka vydavatele: 2 nezávislí posuzovatelé posoudili, že text nemá náležitou (klasickou) literární podobu. Autor tuto výtku přijímá, uznává, respektuje a oceňuje. Je si vědom této slabosti předloženého textu. Vzhledem k tomu, že má autor po dlouhá desetiletí kladné zkušenosti, že se v církvi mluví pravdivě, otevřeně a přímo a přímočaře, je autor potěšen, že nebyly vzneseny žádné připomínky k obsahu. Ani žádné připomínky jiné nebo další.

12) Reakce na Knihu o naději.

  1. Olymp. Nic neříkající laskavá zdrženlivost. Rozhodnuto vydat pro členy celocírkevního odboru křesťanské služby a pro senioráty. Pokud by se to mělo vydávat ve větším nákladu, Bylo by třeba to upravit.
  2. Kniha zapadla v seniorátních archivech bez jakékoli reakce byť i jediného seniora. A to v lepším případě. V horším případě možná skončila v koši nebo v kamnech.
  3. Milý Mirku, posílám ti zpět Tvé texty o naději, které jsem teprve nyní přečetl. Nechtěl jsem psát dřív, dokud to nepřečtu. Myslím, že nejvíce z toho mohou mít ti účastníci kurzu, kterým se pod jednotlivým bodem, heslem, více vybaví. Snažil jsem se ze všech sil porozumět. Protože Tě znám, tak se mi to snad, alespoň tu a tam, zčásti dařilo. Ale kdyby to mělo skutečně promlouvat, bylo by třeba z toho udělat souvislý a dobře vyformulovaný text. V úvodu- dle mého zdání - mluvíš o naději poněkud církevně paušálně. Naděje jako nadějnost. Pro církevníky je to jistě sdílné slovo, ale přísně vzato to může znamenat právě tak něco jako nic. na jednotlivých textech je to už jiné, tam má postoj naděje poměrně určitou tvář. Mě osobně je dnes už zcela vzdálený ten způsob prolínat exegezi aplikací , ale vím, že v církvi se to tak dělá a také jsem to řadu let tak dělal. Dnes když vykládám text,tak zůstanu u jeho analýzy i případného etického náboje, ale žádnou dotahující aplikaci k němu nepřidávám. a když zase třeba mluvím o nějakém současném problému, tak to neváži na text. To propojení totiž někdy přitahuje za vlasy text či konkrétní realitu. Více pozornosti získává sám rozbor textu bez nabízené aplikace, ta z dobré exegeze promluví sama. Ale to je moje zkušenost z desetiletého již působení ve zcela sekulárním prostředí a v souznějící komunikaci s ním, takže církevní způsob myšlení, postupu výstavby výkladu i dikce na mne dnes působí již značně odlehle. tvůj text však chce být a je především slovem do církve a pro církev. myslím jen, že vzhledem k jeho kvalitě by stálo za to udělat z toho ne body a hesla, ale čtivý , souvislý text.
  4. Milý příteli, Tvá kniha musí v církvi beznadějně zapadnout. Ne jen kvůli ne příliš literární formě, ale hlavně kvůli meditativnímu obsahu. forma a obsah předpokládají čtenáře znalé a přemýšlející. Proto se nediv, že to zůstane v církvi bez velké odezvy. Pro lidi z církve je to místy příliš civilní. Pro lidi z okraje církve a za jejím okrajem je to zase až příliš církevní. Krom toho je to, co píšeš, spíše pro teology a nikoliv pro lidi.

Předchozí kapitola


náhled fotografie kostela v Jablůnce

Kostel ČCE v Jablůnce


miroslav.janeba@email.cz
pocitadlo.netway.cz