Notice: Undefined variable: uvodemactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 76

Notice: Undefined variable: knihyactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 77

Notice: Undefined variable: dejepravaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 79

Notice: Undefined variable: kazaniactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 80

Notice: Undefined variable: sboractive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 81

Notice: Undefined variable: mapaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 84
Nesebrané spisy M. Janeby — Různé

Přeskoč menu a přejdi přímo na text

Nesebrané spisy M. Janeby – Různé


Úvodem Knihy Různé Kázání Sbor Mapa webu


Různé


Jak vidím svou církev
Farářský kurz, Praha, únor 98.
Přepsáno z magnetofonového záznamu. Neupravováno.

Kapitola II. – Sekularizace

Omlouvám se za tento pojem. Vím, že v postmoderní době by někdo rád slyšel pojem jiný. Ale využívám toho, že tento pojem "sekularizace" v obecném povědomí je srozumitelný. Jde o odcírkevnění na nejrůznějších rovinách, v různých obdobách a formách. A protože sekularizaci znáte z literatury, čtete o tom a hlavně to prožíváte na své vlastní kůži, dovolte, abych přidal trochu jisté alegorie, symboliky a humoru.

Tak tedy: V jedné významné zemi jede jeden významný politik autem s kolegy. Zapovídají se, zabloudí a ve vesničce se onen politik ptá desetiletého kluka: "Chlapče, můžeš nám říci, kde jsme?" Chlapec odpovídá řádně jako správný žáček školáček, tedy celou větou: "Ano, mohu vám to říci, jste v autě." Tu se tedy Churchill obrátí ke svým kolegům a říká: "Pánové, právě jsme slyšeli vzorný příklad parlamentní řeči. Slyšeli jsme čistou pravdu, ale nedozvěděli jsme se nic nového."

Dovolte nyní, abych provedl teologickou ekvilibristiku. Tento vtip transponujeme, transformujeme, metamorfujeme, restrukturalizujeme vnějšně i vnitřně, tedy po česku vytunelujeme. Převedeme ho do církevní podoby, akcentujeme myšlenky pro církevní účely.

A tak dovolte, abych vám pověděl podobenství o sekularizovaném parašutistovi. Z letadla vyskočí parašutista. Rozevře se mu padák, ale vítr ho zanese úplně jinam, nežli předpokládal. Beznadějně se zamotal ve větvích koruny vysokého stromu uprostřed vesnice. Dole jde pán a zvědavě kouká nahoru. Parašutista volá: "Pane, můžete mi říci, kde jsem?" A pán říká: "Mohu vám říci, kde jste. Jste na stromě." Parašutista říká: "Pane, vy jste určitě farář." A pán říká: "Jsem, jak jste to poznal?" A parašutista, všimněte si, bude panu farářovi stále ještě vykat, říká: "Řekl jste mi čistou pravdu, ale je mi to na .." A teď užil jadrrná slova, která nenajdeme v teologickém slovníku. No a pan farář zkusí jít dál. "Pane, teď byste měl sepnout ruce a modlit se k Pánu Bohu, aby vám pomohl." Rozhovor pokračuje dál, ale my pokračovat již nebudeme, poněvadž zřetelně tušíte, kterým směrem mířím. Pokládám totiž za důležité vcírkvi umět formulovat otázky. Tedy vyhmátnout problém. Formulovat otázku, to pokládám za důležitější, nežli že budeme z rukávu sypat tucty tuctových odpovědí a náhodných řešení. A tak tedy ty otázky jsou nám teď jasné: Myslíte, že onen parašutista večer přijde na biblickou a v neděli do kostela, že bude ochoten platit salár? A kdyby se nějakým nedopatřením nebo dopatřením v neděli přece jen dostal do kostela, myslíte, že tam uslyší něco, co by ho přimělo k rozhodnutí za týden přijít znovu?

No a sekularizace postupuje. Rozbředlost myšlenková i etická, kam vítr, tam plášť. A tak bajka O Gagarinovi. Když Gagarin dooblétal Zeměkouli, je v Moskvě recepce. Gagarin povídá: "Bůh není, nahoře jsem ho neviděl." Ale v určitém okamžiku si ho tehdejší nejvyšší potentát Nikita Chruščov vezme bokem a říká: "Gagarine, teď jsme tady sami, tak teď spravdou ven. Jak to bylo tam nahoře? Viděl jsi Pána Boha nebo neviděl?" A Gagarin říká: "Viděl." A Chruščov říká: "Já jsem si to myslel. Jenom to, prosím tě, nikomu neříkej."

Gagarin jezdí po Evropě. Je na recepci u papeže a v proslovech se všichni decentně vyhýbají určité tématice. A potom si papež vezme Gagarina stranou a říká: "Gagarine, teď jsme tady sami. Tak jak to bylo tam nahoře? Viděl jsi Pána Boha nebo neviděl?" A Gagarin říká: "Neviděl." A papež říká: "Já jsem si to myslel. Jenom to, prosím tě, nikomu neříkej."

No a Gagarin se tedy vrátí do Moskvy a vesele píše a mluví, že Pán Bůh není; že ho tam nahoře neviděl. A tu dostane dopis od mladé dívenky. K ochraně a pro její bezpečnost ji umístíme třeba do Švédska. A dívenka píše: "Vážený pane Gagarine, se zájmem jsem sledovala ..." atd. A potom nakonci: "Pane Gagarine, vy jste člověk, který nemá čisté srdce. Protože v bibli se píše: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou." Za nějakou dobu ona dívenka dostane dopis od Gagarina, kde píše: "Milá sestřičko v Pánu, děkuji ti za tvůj dopis … atd." A na konci: "K tvé poznámce o čistém srdci bych rád pověděl toto:

  1. Za prvé. – V Písmu svatém se píše, že Boha žádný z lidí neviděl,
  2. Za druhé. – V Písmu se píše, že Bůh přebývá ve světle nepřistupitelném, nelze Ho tedy vidět,
  3. Za třetí. – Cituješ Ježíšovo blahoslavenství - Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou. - Rád bych tě upozornil, že tato slova jsou psána v budoucím čase,
  4. A konečně za čtvrté. – Ty, milá sestřičko v Pánu Ježíši, jsi už Boha viděla?

Bajka O Gagarinovi pokračuje, ale nám pro náš účel to postačí. A řekl bych to takto. Představte si, kdyby, kdyby náhodou jste v televizi slyšeli informaci o tom, že se na nějakém zámku zjevuje Bílá paní a vyjadřovali by se k tomu lidé, a kdyby člověk ověnčený vysokoškolským titulem by říkal: "Já si myslím, že to je možné, já si myslím, že natom něco je", vzpomeňte si na Gagarina. A nebo kdyby náhodou absolvent bohoslovecké fakulty, a k tomu ještě ordinovaný kazatel naší církve, v rámci svého teologického vývoje propagoval astrologii a fedroval horoskopy, vzpomeňte si opět na Gagarina.

Tak a pokračujeme v sekularizaci dál, teď vážněji. V německé knize vydané v roce 1948 jsem četl axiomata moderního a postmoderního člověka. Tato axiomata napsal významný myslitel tohoto století. Vy už se těšíte na tyto věci o moderním člověku. To je samozřejmě pro vás důležitější, než znát jméno onoho autora. Pokud byste ale přesto položili otázku, kdo byl onen myslitel, musel bych si vzpomenout na dobu asi před dvaceti, patnácti lety v naší církvi, kdy v některých teologických diskusích se jako trumf užívalo: Barth říká, Hromádka říká, Souček říká. Tehdy mohl vzniknout také pro mne nezapomenutelný slogan: "Řekni mi, koho cituješ, a já ti povím, jestli s tebou souhlasím."

Tak tedy ta axiomata:

  1. Všecko je možné.
  2. Nic není jisté.
  3. I kdyby to bylo jisté, nemá to cenu.
  4. Nic není svaté.
  5. Není v světě širém tak veliké pravdy, aby stálo za to se pro ni angažovat, natož položit život.

Myslím, že kdyby Mistr Jan Hus v dnešní době položil svůj život za své přesvědčení, že by se mnozí lidé při nejmenším na něho dívali divně. A tak se může alespoň obracet v Rýnu.

Důsledky sekularizace znáte. Příčiny samozřejmě také. Vedle různých jiných příčin i církev sama někdy zavdává prostě příčiny k tomu, že sekularizace se při nejmenším zesiluje. Je to řada tak zvaných dědičných hříchů církve. A teď mám na mysli církev v celé šíři a délce časové. Tedy, mimo další. Jeden z těch dědičných hříchů je, že církev mnohdy v dějinách nedokázala a nedokáže odpovědět na aktuální palčivé otázky své doby. Někdy se jí to daří líp, někdy méně, ale pozná se to mimo jiné podle toho, zda se kostely plní či vyprazdňují.

Jednu takovou oblast - tento problém formuloval protofilozof, řecký básník Archelaos, žijící v polovině osmého století ante. On říká: "Člověk v posledu může spolehnout jen na dvě věci. Za prvé na peníze a za druhé", je vám jasno, co bude následovat, "na sebe sama."

Jak toto zvládnout v odpovědech církve? Inu, že bude pokračovat dál, ale dobře ve své práci. Dovolím si vám ještě povědět i svou zkušenost, kdy jsem neuspěl. Jeden rozhovor s jedním parašutistou. Neuspěl jsem a nakonec jsem mu řekl: "Prosím tě, a stála by ti církev alespoň za to, abys na ni vydal tolik, co vydáváš třeba na televizi nebo na rádio?" A on říkal: "Mně nestojí církev ani za to, abych na ni vydal tolik, co dávám za toaletní papír." Když jsem přišel domů, začal jsem počítat, což je moje hobby, a dospěl jsem k závěru: Kéž by každý člen církve... Kdyby něl někdo svou církev raději, může přidat i tolik, co vydává na zubní pastu.

Předchozí kapitola

Následující kapitola


náhled fotografie kostela v Jablůnce

Kostel ČCE v Jablůnce


miroslav.janeba@email.cz
pocitadlo.netway.cz