Notice: Undefined variable: uvodemactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 76

Notice: Undefined variable: knihyactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 77

Notice: Undefined variable: dejepravaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 79

Notice: Undefined variable: kazaniactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 80

Notice: Undefined variable: sboractive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 81

Notice: Undefined variable: mapaactive in /www/sites/0/site400/public_html/index.php on line 84
Nesebrané spisy M. Janeby — Různé

Přeskoč menu a přejdi přímo na text

Nesebrané spisy M. Janeby – Různé


Úvodem Knihy Různé Kázání Sbor Mapa webu


Různé


Jak vidím svou církev
Farářský kurz, Praha, únor 98.
Přepsáno z magnetofonového záznamu. Neupravováno.

Kapitola V. - Ohledávání základů

Myslím na to, co má šanci přežít do budoucnosti, tedy, co je důležité. Scénáře pro budoucnost jsou v církvi trojího druhu:

  1. Katastrofické. Je jich celá řada.
  2. Optimistické. Zase celá škála. Nejděsivější jsou ty naivně optimistické typu: "Bude-li Pán Bůh chtít mít svou církev na této zemi, pak ať se o ni postará." A pak jsou :
  3. Realistické scénáře, také jich je hodně, například: zlatá střední cesta s tržností vpozadí. Já bych nadepsal ten můj scénář realistickým heslem: Ora et labora, tedy hluboký duchovní ponor, bez toho to nejde, a intenzivní pilná práce.

Stále se užívá občas hesla: Ecclesia reformata et semper reformanda a vzniká dojem u lidí, že jaksi ta církev se reformuje sama. Samozřejmě, církev si musí pomoci sama, nikdo to za ni neudělá. Ale říkejme raději jinak: Nikdo to za nás neudělá. My jsme povoláni k tomu, abychom to dělali.

A tak předkládám šest alternativ, variant pro budoucnost, pro směr naší církve. Samozřejmě lze to chápat i šířeji. Těch variant je víc, ale vybírám pouze šest. Moje srdce bije hned pro variantu první, tedy pro tradiční církev. Ale proč se nepoučit u sousedů a nepřijmout i několik dalších možností a podnětů?

  1. Tedy tradiční církev. Někteří o ní říkají, že hyne na úbytě, že dohasíná, dohořívá jí svíce, že dodělává, i když pomalu. Ale má vsobě schopnost regenerace. A má dost dlouhou tradici a to je ku prospěchu věci. A my jsme povoláni, abychom tady pracovali: Hic Rhodos. hic salta!
  2. Druhou variantou je směr charismatický a letniční. Letniční a charismatici, to je typická církev postmoderní doby. Rozumí postmodernímu člověku a dovedou dát odpovědi postmodernímu člověku. Letniční církve ve třetím světě rostou. Ale je dobré vědět, že letniční, to je veliký konglomerát, a že letniční a charismatici ve třetím světě jsou v mnoha směrech jiní, než jak se nám tito prezentují v našich zeměpisných šířkách.
  3. Katolicismus. Katolíci také rozumí postmodernímu člověku, ale vidí i za postmoderní dobu. Mají koncepci, nebojí se metafyziky a vzdělání, dovedou zacházet spřirozenou náboženskostí a mají peníze.
  4. Ateismus. Tady se o trochu déle zastavím, aby zbytečně nedošlo k politováníhodnému nedorozumění. Ateismus je hnutí, které má širokou škálu. Od řekněme špičkových intelektuálů a filozoficky laděných humanistů, přes praktický materialismus až knějakému řekněme pustému hedonismu. Z hlediska religionistiky je náboženství, a křesťanství je také náboženství, jakousi šifrou lidské existence. Je odpovědí na základní existenciální otázky člověka. Tedy na počátku náboženství je, vedle jiných faktorů: strach, nevědomost a neschopnost člověka vyrovnat se s otázkami smrti. Ateismus je také odpovědí, a to na tytéž otázky lidské existence, i když diametrálně jinou odpovědí. V tomto směru platí, že církev a ateismus si v něčem mohou podat ruce. Tedy může být jakási symbióza, ne synkretismus. A v čem může být pomoc církve i pro ateisty? Podívejte se. I v životě ateisty jsou různé zářezy: Narození dítěte. Církev může nabídnout parádnější svatbu a důstojnější pohřeb. Může dát opar náboženského tajuplna, nějakého religiózna, určitého tajemství. Církev může posvěcovat kultivovaný konzum a lidský úspěch. Proč ne, když církev dovedla posvěcovat zbraně a kde co jiného? Konec konců si vezměme modlitby nebo jiné materiály některých církví a církevních hnutí a jsme hned doma. Člověk si klade otázku, jakpak je to se správnou interpretací Božího požehnání? Dovolte, abych se vyjádřil raději příkladem starým století a čtvrt a ještě kousek k tomu. Jméno Karla Liebknechta je vám bezpochyby známo. Už jeho otec byl profilovaným atheistou se specifickým, řekněme vyhraněným vztahem k církvi. No a když se narodil syn, běžně se chodívalo přece ke křtu. Kde taky hledat nějakou civilní matriku a kde hledat pro kluka vojenské číslo, když se to tehdy napsalo všecko do matriky na faře? No a u křtu jsou kmotři. A těmi kmotry byli tehdy dva minimálně evropsky známí profilovaní ateisté. Jeden se jmenoval Karel Marx a druhý Bedřich Engels. Přesto jej církev pokřtila. A těm ateistům to, jak se zdá, také nevadilo, že byli u křtu. Já mám málo bujnou fantazii, a proto si nedovedu představit, jak tito ateisté vyznávali Apoštolské vyznání víry a jak slibovali náboženskou či křesťanskou výchovu dítěte. Snad jenom poznámečky k tomuto ateismu. Řekl bych: Nenáboženská interpretace je pasé. To musím říci. A další věc, dovolte, abych to řekl raději cizojazyčně: cum grano salis a sit venia verbo.
  5. Milovníkům Karla Marxe, ale nejen jim, připomínám klasikův výrok: "Náboženstvím budoucnosti je umění."
  6. Přirozená náboženskost. Tedy náboženský trh, jak se někdy neomaleně říká. Každý si musí hledat svou klientelu a zároveň ovšem také tedy své posluchače a platiče.

A teď v rámci této kapitoly sestřih, jak být a co dělat. Uvedu tři cesty, mohl bych jich říci více, ale tři pro tuto chvíli bohatě stačí. Moje srdce bije pro tu první cestu, ale nezapomínám ani na ty druhé dvě.

  1. Tak především první cesta. Budovat sbory a církev. Sbor je základ. V tom je základ, všecko ostatní je nadstavba. Nebudeme-li budovat sbory, tak všechno je na vodě. Řečeno biblicky: na písku. Řečeno česky: na hlíně. Tedy budovat sbory. Ale řekl jsem, jeden seržant s jednou četou válku nevyhraje. Je potřeba budovat celou církev. A když začneme okamžitě a dobře, tak jsem přesvědčen, že první kladné výsledky se projeví už za deset až patnáct let.
  2. Druhá cesta. Dalo by se to nazvat: nechat klapat, co klape. Tedy metoda mlýn, nebo, chcete-li třeba dřeváky. Tedy farář bude provozním technikem a údržbářem. To myslím kladně. Každý pořádný podnik přece tyto profese musí mít tak, aby fungovaly, ale nelze zůstat jenom u oprašování. Je třeba také inovace a vývoje. Kromě toho farář může zastávat ještě funkci hasiče. Ale to v církvi zvládáme dobře. Mnoho aktuálních a palčivých problémů dovedeme úspěšně smést se stolu a zamést do kouta. A aby byl obraz dokonalý, přidáme metodu opričnina, což je exploatace zůstávajících. Půjdeme-li touto cestou, pak jsem přesvědčen, že citlivé a velice citlivé dopady budou už za pět až deset let. Pokud by k tomu ubyly státní dotace, tak samozřejmě dříve.
  3. A tak za třetí zůstává reálný pohled. Odhad situace, jak to asi dopadne. Tady bych chtěl říci: jako teolog a idealista mám naději, že se mýlím, ale jako člověk se zkušeností a praxí a trošku pragmaticky orientovaný mám obavy, že mám pravdu. Tedy směr Výběrová církev, pomalu a jistě. Definice církve potom bude: církev je spolek, nikoli společenství, ale klub, spolek lidí dobře situovaných, nebo alespoň zajištěných, schopných a ochotných platit. Ze středních vrstev. Konec konců, ruku na srdce: o chudé zájem nemáme. Nemáme zájem anio postižené, ani o slabé všeho druhu. Ti jsou nám málo. Slíbil jsem, že nestoupnu na žádnou minu, ale tady mě pálí jazyk, abych z té vynechané kapitoly o sociálních otázkách jednu tu minu zmínil. A vstoupím na ni tedy. Postižení a slabí jsou v církvi sociálně i teologicky diskriminováni. No a potom bohatí zase nemají zájem o nás. My jsme jim příliš málo. Občas někdo nějaký ten sponzorský obolos dá. Takže nám zůstávají lidé středních vrstev a důchodci. Žel z takového okruhu, kde zvyšující se náklady v jiných oblastech jim ztěžují jejich životní situaci, takže nebudou moci dost účinně a dlouho vždycky podporovat zmenšující se a stárnoucí církev.

A teď k té výběrovosti: tato církev výběrová bude mít několik rysů. Připomenu dva:

  1. Zákon party. To jest zapadni, nebo vypadni. Držet krok. Dělbu v církvi bude určovat finanční otázka. Homogenita, to je slovo, které se v Německu zvlášť objevuje vsouvislosti s Gemeinde Aufbau. V případě, že se bude obnovovat homogenita jenom v tom záporném slova smyslu, pak Pán Bůh s námi.
  2. Druhou charakteristikou bude Dům služeb. Církev bude schopná poskytnout široký sortiment nabídek od náboženského mysteriózna až po uspokojování lidí kulturně a sportovně zaměřených.

Předchozí kapitola

Následující kapitola


náhled fotografie kostela v Jablůnce

Kostel ČCE v Jablůnce


miroslav.janeba@email.cz
pocitadlo.netway.cz